4 Pzo 17/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 314 písm. e) tr. ř.



4 Pzo 17/2016-57

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2017 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podaný 1) Mgr. R. V. , 2) Mgr. T. V. a 3) Mgr. M. V. , a podle analogie § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:

Návrh se odmítá .

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu byl dne 27. 10. 2016 doručen návrh na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podaný Mgr. R. V., Mgr. T. V. a Mgr. M. V., prostřednictvím advokáta JUDr. Vladimíra Kubáta.

Podle obsahu tohoto návrhu byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 47 T 1/2008 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 1 To 53/2014, který nabyl právní moci dne 23. 4. 2015, JUDr. J. V., uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1) rozsudku) a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 2) rozsudku). Za uvedené trestné činy byl obviněný JUDr. J. V. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Z předmětného podání vyplývá, že obviněný JUDr. J. V., je manželem Mgr. R. V. a otcem Mgr. T. V. a Mgr. M. V., přičemž navrhovatelky mají vzhledem na rozsah nařízených a prováděných odposlechů důvodnou a zásadní obavu, že odposlechy byly nařízeny také na ně, a to jak na jejich mobilní telefony, tak na pevnou linku, které využívali jako rodina v místě bydliště JUDr. J. V. a manžel Mgr. R. V., i v bydlišti dcer obviněného Mgr. T. V. a Mgr. M. V. ve F.-M.

S ohledem na to, že trestní věc JUDr. J. V. byla pravomocně skončena, požádaly navrhovatelky dne 13. 4. 2016 Krajský soud v Ostravě o podání informací podle § 88 odst. 8 tr. ř., přičemž jim bylo přípisem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2016 sděleno, že dle jimi uvedených osobních údajů nevyplývá ze spisového materiálu sp. zn.: 47 T 1/2008, že by k jejich osobám byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Tímto přípisem byla navrhovatelkám poskytnuta informace podle § 88 odst. 8 tr. ř., avšak navrhovatelky se domnívají, že tato informace je nesprávná, nepravdivá a neúplná, proto se v zákonné lhůtě obracejí na Nejvyšší soud s návrhem na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, učiněný ve smyslu ust. 314 l odst. 1 tr. ř.

V části pod bodem III. navrhovatelky uvedly, že mají k dispozici několik příkazů k záznamu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaných Okresním soudem ve Frýdku-Místku, rozhodnutí o ukončení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, protokolů o záznamu telekomunikačního provozu vydaných Policií ČR. Navrhovatelky upozorňují na skutečnost, že velké množství příkazů k záznamu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo vydáno na neztotožněná čísla a také k tzv. IMEI, když neztotožněná čísla nebyla ztotožněna ani následně v rámci celého trestního řízení a totéž platí pro tzv. IMEI, což je unikátní číslo přidělené výrobcem konkrétnímu mobilnímu telefonu. Čísla IMEI mobilních telefonů je mobilní operátor povinen ukládat do registru mobilních zařízení. V průběhu celého trestního řízení podle informací navrhovatelek nedošlo ke ztotožnění označení IMEI s konkrétními mobilními zařízeními a je tedy vysoce pravděpodobné, že jak některé z neztotožněných telefonních čísel, zejména pak některé z neztotožněných IMEI patřilo některé z navrhovatelek a docházelo tak k jejich nezákonnému odposlechu. Navrhovatelky odkázaly na zákonné předpoklady vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i na zákonem stanovené náležitosti takového příkazu, zejména na podmínku stanovenou v ust. § 88 odst. 1 tr. ř., když odposlech a záznam telekomunikačního provozu může být nařízen pouze v případě, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze- li sledovaného účelu dosáhnout jinak anebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně snížené. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, je-li její totožnost známa, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce (v období realizace odposlechů delší než 6 měsíců), přičemž v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Ani jeden z příkazů k odposlechu, které mají navrhovatelky k dispozici podle jejich názoru nesplňuje zákonné náležitosti ve smyslu ust. § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Z odůvodnění příkazů k odposlechu není zřejmé, jaké významné skutečnosti z pohledu trestního řízení by měly být odposlechy získány, ve vztahu k jakým osobám, (opakovaně se v příkazech uvádí, že dosud neustanovené osoby), z čehož logicky plyne, že příkazy ani nemohou obsahovat a také neobsahují v čem, v jakém jednání, spočívá důvodné podezření dosud neustanovených osob dopustit se protiprávního jednání nebo jeho organizování, z čeho je dovozován úmysl dosud neustanovených osob vyhnout se daňové povinnosti vůči českému státu. To platí pro většinu níže specifikovaných příkazů k odposlechu. Navrhovatelky v tomto směru odkázaly na nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 615/2006. Skutečnost, že tomu tak v případě odposlechů použitých jako důkaz v předmětném trestním řízení nebylo, tedy že jednotlivé příkazy k odposlechům nesplňovaly zákonné náležitosti, a stejně tak, že pokud uživatelé odposlouchávaných zařízení nebyli konkrétně ztotožněni a realizace odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu se uskutečnila a dále byla i vyhodnocována pouze na základě označení tzv. IMEI, z čehož plyne, že vůbec nelze vyloučit, a naopak lze s ohledem na vše shora uvedené spíše důvodně předpokládat, že navrhovatelky odposlouchávány byly, je podle názoru navrhovatelek zřejmé zejména z uvedených listin:
- příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 21. 4. 2006, č. j.: V17-1/06-1435/TS-17/06, vydaný Okresním soudem ve Frýdku Místku,
- příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 16. 6. 2006, č. j.: V17-20/2006-1435/TS-17/06, vydaný Okresním soudem ve Frýdku Místku,
- příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 4. 7. 2006, č. j.: V17-37/06-1435/TS-17/06, vydaný Okresním soudem ve Frýdku Místku,
- příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 8. 8. 2006, č. j.: V17-47/06-1435/TS-17/06, vydaný Okresním soudem ve Frýdku Místku,
- příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 31. 8. 2006, č. j.: V17-56/2006-1435/TS-17/06, vydaný Okresním soudem ve Frýdku Místku,
- pokyn Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 15. 6. 2006, č. j.: V17 18/06-1435/TS-17/06 k ukončení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- návrh Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 7. 6. 2006, k č. j.: V 68/2006 na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- žádost Celního ředitelství Ostrava ze dne 13. 6. 2006, k č. j.: V17-18/06-1435/TS-17/06, o vydání příkazu k ukončení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- návrh Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 16. 6. 2006, k č. j.: V 68/2006 na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
- žádost Celního ředitelství Ostrava ze dne 21. 6. 2006, k č. j.: V17-32/2006-1435/TS-17/06, o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- návrh Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 21. 6. 2006, k č. j.: V 68/2006 na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- návrh Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 4. 7. 2006, k č. j.: V 68/2006 na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- návrh Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 1. 8. 2006, k č. j.: V 68/2006 na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- návrh Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 7. 8. 2006, k č. j.: V 68/2006 na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- pokyn Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 9. 8. 2006, č. j.: V17 53/06-1435/TS-17/06 k ukončení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- návrh Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 30. 8. 2006, k č. j.: V 68/2006 na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
- protokol Policie ČR, Útvaru zvláštních činností, SKPV, expozitura Ostrava ze dne 1. 12. 2006, č. j. 61-229/2006-ÚZČ/OS2, o záznamu telekomunikačního provozu,
- protokol Policie ČR, Útvaru zvláštních činností, SKPV, expozitura Ostrava ze dne 30. 7. 2007, č. j. 61-237/2006-ÚZČ/OS2, o záznamu telekomunikačního provozu,
- a dalších listin, týkajících se odposlechů založených ve spise Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 47 T 1/2008.

V bodě IV. svého návrhu pak navrhovatelky namítly, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem informace, kterou navrhovatelkám sdělením ze dne 25. 4. 2016 poskytl Krajský soud v Ostravě, nemůže být podle jejich přesvědčení pravdivá, správná a úplná a navrhovatelky jsou toho názoru, že jim svědčí právo podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ve smyslu ust. § 314 l odst. 1 a ust. § 88 tr. ř. Navrhovatelky dále odkázaly na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 4. 2016, III. ÚS 3457/14, a znovu uvedly, že jsou osobami uvedenými v ust. § 88 odst. 8 tr. ř. a tedy osobami legitimovanými k podání tohoto návrhu, že jim byla poskytnuta informace ve smyslu ust. § 88 odst. 8 tr. ř., byť se jedná o informaci negativní a zjevně nesprávnou, neúplnou a nepravdivou, a tento návrh podávají v zákonem stanovené době po pravomocném skončení předmětného trestního řízení.

Navrhovatelky dále uvedly, že se cítí poškozeny na svých ústavně garantovaných právech, zejména že bylo porušeno jejich právo na soukromý a rodinný život podle článku 8 Úmluvy, jakož i základní práva, garantovaná v čl. 13 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případu a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením. Navrhovatelky odkazují na řadu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, dále jen ESLP, které jsou také mimo jiné konkrétně specifikovány ve shora uvedeném nálezu Ústavního soudu ČR, když zdůrazňují, že ESLP ve své rozhodovací činnosti klade důraz na zákonnost zásahu do garantovaných práv osob, včetně požadavků na kvalitu zákona, na jehož základě byl zásah proveden. Zákonné záruky proti zneužití odposlechu jsou pak podle ESLP dostatečné pouze tehdy, pokud je zákonem jasně definován okruh osob, které mohou být odposlouchávány, druh trestných činů, při jejichž stíhání lze odposlechů využít a stejně tak ESLP požaduje, aby tajné sledování osob podléhalo účinné vnější kontrole a aby v momentě, kdy nehrozí zmaření účelu odposlechu, byla dotčená osoba o provedeném odposlechu informována, což v sobě dozajista zahrnuje i skutečnost, aby bylo orgány činnými v trestním řízení řádně zdokumentováno, které osoby a kdy odposlouchávány byly a bylo jim umožněno domáhat se přezkumu zákonnosti takto významného zásahu do jejich, v demokratické společnosti garantovaných práv.

V bodě V. pak navrhly, aby Nejvyšší soud jejich návrhu učiněnému ve smyslu ust. § 314 l odst. 1 tr. ř. vyhověl a přezkoumal zákonnost příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a shledá-li, že tyto příkazy byly vydány v rozporu se zákonem nebo že jejich provedení bylo v rozporu se zákonem, aby ve smyslu ust. § 314m odst. 1 tr. ř., vyslovil usnesením porušení zákona.

Nejvyšší soud se nejprve musí zabývat otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 314 l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců od doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a tr. ř. a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř.

Z výše citovaného ustanovení trestního řádu evidentně vyplývá, že návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může k Nejvyššímu soudu podat pouze osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř. (tj. osoba uživatele uvedená v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud je její totožnost známa), a to po pravomocném skončení věci, v níž byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a po následném zaslání informace předsedou senátu soudu prvního stupně, resp. státním zástupcem či policejním orgánem. Pokud tedy takový návrh učiní osoba, která nebyla osobou odposlouchávanou, Nejvyšší soud ho podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. per analogiam odmítne jako podaný osobou neoprávněnou.

Nejvyšší soud předně zkoumal, zda navrhovatelky jsou oprávněnými osobami, tj. subjekty, které podle § 88 odst. 2, odst. 8 tr. ř. mohou podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. zda na ně byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jak vyplývá z výše uvedeného, návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je k dispozici pouze osobě uvedené v § 88 odst. 2 tr. ř., na kterou byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Tento výčet je nepochybně taxativní, přičemž žádný další subjekt návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podat nemůže (srov. Šámal, P. a kolektiv, Trestní řád I., Komentář, 7. doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, 2013, s. 1214 a násl.).

Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že v příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uvedených v návrhu Mgr. R. V., Mgr. T. V. a Mgr. M. V. ani v dalších příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obsažených v trestním spise Krajského soudu v Ostravě vedeném pod sp. zn. 47 T 1/2008 nejsou navrhovatelky uvedeny jako odposlouchávané osoby a nejsou tedy v postavení osoby, jíž zákon oprávnění podat tento návrh přiznává.

S ohledem na tuto skutečnost tedy nemohly Mgr. R. V., Mgr. T. V. a Mgr. M. V. podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v posuzovaném případě tak nebyly splněny zákonné podmínky, neboť návrh podaly osoby neoprávněné.

Z obsahu spisového materiálu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 47 T 1/2008 navíc vyplývá, že navrhovatelkám nebyla podána předsedou senátu soudu prvního stupně informace podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř., pouze jim bylo přípisem sděleno, že ze spisového materiálu není zřejmé, že by k jejich osobám byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o návrhu Mgr. R. V., Mgr. T. V. a Mgr. M. V. na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu není oprávněn zahájit řízení ve smyslu § 314 l odst. 1 tr. ř. a učinit o podaném návrhu konečné rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že zákonodárce nastalou procesní situaci nepresumoval a do trestního řádu nezařadil ustanovení, na jehož základě by Nejvyšší soud postupoval a rozhodoval v případě podání návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neoprávněnou osobou, Nejvyšší soud podle analogie legis aplikoval ustanovení § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud odmítá podané dovolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Podaný návrh Mgr. R. V., Mgr. T. V. a Mgr. M. V. pak podle uvedeného ustanovení trestního řádu odmítnul.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 1. 2017

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu