4 Nd 90/2009
Datum rozhodnutí: 31.03.2009
Dotčené předpisy:





4 Nd 90/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce: J. K., bytem Čapkova 689, 739 61 Třinec, proti žalované: E. K., bytem Hnojník č. 327, PSČ 739 53, zastoupené JUDr. Z. F., advokátkou, o zaplacení 373.824,50,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 3/2008, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. t a k t o :


Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 3/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobce podal ve výše uvedené věci podáním ze dne 26. 11. 2007 (soudu doručeno dne 28. 11. 2007) u Krajského soudu v Ostravě návrh na zahájení řízení a následně navrhl delegaci věci Městskému soudu v Praze z toho důvodu, aby o jeho žalobách bylo jednáno mimo dosah jeho dlužníků.


Žalovaná s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Praze nesouhlasila. V odůvodnění svého stanoviska uvedla, že trvá na projednání věci místně příslušným soudem (tj. Krajským soudem v Ostravě), neboť z argumentace žalobce nevyplývá žádný důvod, proč by věc měla být odňata zákonnému soudci. Žalovaná má za to, že delegace by v daném případě odporovala i zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení, a to s ohledem na skutečnost, že oba účastníci řízení mají své trvalé bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, proto přikázání věci jinému soudu by vyvolalo zbytečné náklady soudního řízení. Žalovaná se domnívá, že žalobce navrhl přikázání věci Městskému soudu v Praze pouze za účelem protahování soudního řízení a udržování žalované ve stavu právní nejistoty.


Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.


Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajský soud v Ostravě) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.


Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.


Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.


V případě projednávané věci žalobce navrhl delegaci věci Městskému soudu v Praze z toho důvodu, aby o jeho žalobách bylo jednáno mimo dosah jeho dlužníků.


Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tuto skutečnost není možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.


Navíc je nutno přihlédnou k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Městskému soudu v Praze nesouhlasila, proto by delegací věci mohl být navozen stav pro žalovanou nepříznivý.


Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze nepřikázal.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. března 2009


Předseda senátu:


JUDr. Jiří Pácal