4 Nd 71/2009
Datum rozhodnutí: 26.03.2009
Dotčené předpisy:





4 Nd 71/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: B. V., bytem Čáslav, Váchova 224/8, proti žalované: Česká republika Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o návrhu dle § 11 obč. zákoníku a nemateriální újmu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 5/2008, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. t a k t o :


Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 5/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ústí nad Labem předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc řízení o náhradu nemajetkové újmy, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 34 C 5/2008, byla přikázána Krajskému soudu v Brně.


Žalobce návrh (č. l. 26) odůvodnil tím, že mezi jeho bydlištěm a Krajským soudem v Ústí nad Labem je nevhodné dopravní spojení a poukázal též na své nepříznivé sociální poměry, kdy požádal o ustanovení právního zástupce z řad advokátů a též o osvobození od soudních poplatků. Dále žalobce uvedl, že s ohledem na svůj zdravotní stav (snížená imunita) by cestu do Ú. n. L. těžko zvládal, a jelikož je Krajský soud v Brně soudem nejbližším jeho bydlišti, navrhuje řízení delegovat tam.


Žalovaná s delegací věci ke Krajskému soudu v Brně nesouhlasí. Navrženou delegaci považuje za neúčelnou a nehospodárnou, neboť v daném případě je žalobcem požadována náhrada nemajetkové újmy, která měla být způsobena nesprávným úředním postupem institucí, které mají sídlo v P. a je zde tudíž soustředěna převážná část důkazních prostředků. Krajský soud v Ústí nad Labem je pak soudem z hlediska vzdálenosti bližším, než je Krajský soud v Brně. Žalovaná má za to, že i z pohledu žalobce je nejhospodárnější, aby řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to s ohledem na případné náklady na cestovném.


Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.


Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Ústí nad Labem) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.


Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.


Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.


V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje tím, že mezi jeho bydlištěm a Krajským soudem v Ústí nad Labem je špatné dopravní spojení, je v nepříznivé sociální situaci a s ohledem na svůj zdravotní stav by dojíždění do Ú. n. L. těžko zvládal.


Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Prvá okolnost uváděná žalobcem, tj. nepříznivý zdravotní stav způsobený sníženou imunitou, který mu ztěžuje zvládat cestování do Ú. n. L., není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci. Nutno též připomenout Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, v němž Nejvyšší soud vyslovil, že pouze skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Nelze opominout, že žalobce své tvrzení nikterak nedoložil (např. lékařskou zprávou). K dalším okolnostem uváděných žalobcem je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovanou nepříznivý. Taktéž požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem je s věcí již obeznámen.


Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. března 2009


Předseda senátu:


JUDr. Petr Š a b a t a