4 Nd 69/2009
Datum rozhodnutí: 31.03.2009
Dotčené předpisy:





4 Nd 69/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce: A. Z., bytem Třebíč, J. Haška 647/23, PSČ 674 01, proti žalovaným: 1) Česká republika Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, PSČ 118 10, 2) Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, se sídlem Praha 1 - Malá Strana, Sněmovní 4, PSČ 118 26, 3) Senát Parlamentu České republiky, se sídlem Praha 1, Valdštejnské nám. 17/4, PSČ 118 01, 4) Prezident České republiky, se sídlem Praha - Hrad, Praha 1, PSČ 119 08, o náhradu škody způsobené členům a klientům H. d. z. T., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 39/2008, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. t a k t o :


Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 39/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobce podal dne 26. 4. 2007 u Okresního soudu v Třebíči návrh na zahájení řízení ve výše uvedené věci.


Okresní soud v Třebíči následně usnesením ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 12 C 88/2007, vyslovil svou místní nepříslušnost v příslušné věci s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému.


Proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 12 C 88/2007, podal žalobce odvolání, ve kterém mj. navrhl, aby věc byla podle § 12 odst. 2 o. s. ř. delegována Okresnímu soudu v Třebíči. Žalobce ve svém návrhu poukázal na skutečnost, že je v plném invalidním důchodu, po čtyřech srdečních kardioverzích a cesty z Třebíče do Prahy na soudní jednání, příp. nahlížení do spisu, by pro něj byly vzhledem k jeho zdravotnímu stavu velmi obtížné, neboť jeho zdravotní stav vykazuje velké výkyvy a v období zhoršeného zdravotního stavu by se nemohl jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 účastnit, přičemž nemá dostatek finančních prostředků na to, aby se v takovém případě nechal zastoupit advokátem. Dle názoru žalobce pokud by jednání probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 1, bylo by zřejmě nutno využívat institutu dožádání jak v jeho případě, tak i v případě některých svědků členů představenstva H. d. z., kteří jsou rovněž již v důchodu či invalidním důchodu, což by však bylo v rozporu s principem hospodárnosti a rychlosti řízení.


Žalovaná č. 1 ve svém vyjádření návrh žalobce na delegaci věci Okresnímu soudu v Třebíči označila za opožděný, žalovaný č. 2 a žalovaný č. 3 ve svých vyjádřeních uvedli, že s delegací věci Okresnímu soudu v Třebíči nesouhlasí s ohledem na skutečnost, že sídlo všech žalovaných se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, proto místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Obvodní soud pro Prahu 1 a žalovaný č. 4 ve svém vyjádření k návrhu na delegaci věci Okresnímu soudu v Třebíči sdělil, že ponechává na úvaze soudu, zda věc bude delegována či nikoli.


Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.


Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodní soud pro Prahu 1) a Okresnímu soudu v Třebíči, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.


Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.


Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.


V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci Okresnímu soudu v Třebíči odůvodňuje výhradně svým špatným zdravotním stavem s tím, že cesty z Třebíče do Prahy na soudní jednání, příp. nahlížení do spisu, by pro něj byly vzhledem k jeho zdravotnímu stavu velmi obtížné, neboť jeho zdravotní stav vykazuje velké výkyvy a v období zhoršeného zdravotního stavu by se nemohl jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 účastnit.


Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však skutečnosti uváděné žalobcem není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.


Navíc je nutno přihlédnou k tomu, že s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu v Třebíči nesouhlasil žalovaný č. 1, 2 a 3, a to z toho důvodu, že sídlo všech žalovaných se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, proto soudem příslušným k projednávání a rozhodnutí věci je Obvodní soud pro Prahu 1. Delegací věci Okresnímu soudu v Třebíči by tak mohl být navozen stav pro žalované nepříznivý.


Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Třebíči nepřikázal.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. března 2009


Předseda senátu:


JUDr. Jiří Pácal