4 Nd 55/2008
Datum rozhodnutí: 16.07.2008
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




4 Nd 55/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: M. P., zastoupen Mgr. L. E., advokátem, proti žalované: Z. O., zastoupena JUDr. K. Z., advokátkou, o rozvod manželství, vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 436/2006, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř. t a k t o :

Určuje se, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 3.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 předložil Nejvyššímu soudu shora označenou věc k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit.

Podle § 88 písm. a) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a o. s. ř. k řízení příslušný soud, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v České republice, jde-li o rozvod, neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud žalovaného, a není-li ani takového soudu, obecný soud žalobce.

Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Bydlištěm se rozumí místo pobytu fyzické osoby, ve kterém se zdržuje s úmyslem se tam zdržovat trvale. Jestliže bydliště nelze tímto způsobem určit, je jejím obecným soudem okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje v době zahájení řízení (Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád, komentář 1. díl, 7. vyd. C. H. Beck 2006, str. 378).

Článek 1 písm. a) nařízení rady (ES) č. 2201/2003, ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 stanoví, že dané nařízení se bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné.

Podle čl. 3 odst. 1 písm. b) daného nařízení rady jsou ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné příslušné soudy toho členského státu, jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi domicilu obou manželů.

Z předloženého spisu se podává, že návrh na zahájení řízení o rozvodu manželství žalobce a žalované byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 3, zřejmě na základě místa trvalého pobytu žalované, u níž je v návrhu uvedeno, že je bytem v P., ulici H. opraveno na č. 327/4. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 16 C 436/2006 (čl. 163) vyslovil svou místní nepříslušnost a předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř.

Žalobce M. P. podal dne 12. 7. 2006 proti žalované Z. O. k výše jmenovanému soudu žalobu o rozvod manželství, v níž uvedl, že obě strany sporu jsou národnosti české a jsou státními příslušníky České republiky. U své osoby v žalobě uvedl, že je bytem Š., H., u osoby žalované P., ul. H. oprav. na 327/4. Po podání žaloby žalobcem M. P. rovněž Z. O. coby žalobkyně podala (další) žalobu o rozvod manželství, avšak v Německu u Amtsgericht Ulm Familiengericht sp. zn. Ulm 2F 1672/06 a to v lednu 2007(viz přílohové listiny spisu a č. l. 59).

Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítla, že k projednání věci nejsou příslušné soudy ČR, pro případ, že by soud dospěl k jinému závěru, namítla místní nepříslušnost jmenovaného soudu. Podanou námitku odůvodnila tím, že adresa P., ul. H. není jejím bydlištěm, nezdržuje se tam, nemá trvalý pobyt v ČR, pouze do ČR přijíždí z rodinných důvodů. Jejím bydlištěm je U., M. v. W. W., S. r. N.. Adresa uvedená u osoby žalobce též není jeho bydlištěm, je uvedena účelově, žalobce je občan SRN, kde trvale pracuje, v ČR se zdržuje nepravidelně a občas. Posledním společným bydlištěm manželů je U., M. v. W. W., v ČR nikdy společné bydliště neměli.

Obvodní soud pro Prahu 3 na základě podané námitky provedl kroky k ověření namítaných tvrzení, přezkoumal listinné důkazy a vyslechl svědky jak v ČR tak za pomoci dožádaného německého soudu Amtgericht Ulm v Německu.

Z důkazního materiálu obsaženého ve spise vyplývají následující skutečnosti.

Jak žalobce tak i žalovaná jsou občany České republiky. Podle centrální evidence obyvatel (čl. 5 a 46) měla žalovaná zapsán trvalý pobyt od data 6. 3. 2003 do

9. 8. 2006 na adrese P., H., na této adrese má zapsán platný trvalý pobyt rovněž matka žalované. Žalobce má zapsán platný trvalý pobyt v ČR na adrese D. Š.

Žalovaná je jediným společníkem obchodní společnosti O. s r. o.

Žalovaná uvádí, že v České republice neměla s manželem nikdy žádné společné bydliště (č. l. 15). Žalobce pak na výzvu soudu sdělil, že jeho poslední společné bydliště s žalovanou bylo na adrese M. v. W. (č. l. 20).

Z výslechů jednotlivých svědků vyslechnutých jak českým soudem (č. l. 82 a násl., 147 a násl.) tak i dožádaným soudem německým, tak podpůrně i z listin obsažených ve spise (potvrzením o místě pobytu vydanými městem U., přihlášením k pobytu, živnostenským oprávněním, listinami finančního úřadu, mzdovým listem, řidičským oprávněním etc.) vyplývá, a konečně i z tvrzení samotné žalované, že žalovaná se zdržuje v N., do Č. r. přijíždí opakovaně z důvodu návštěv své matky a správy majetku tj. své obchodní společnosti. Žalobcem tvrzené bydliště žalované na uvedené pražské adrese důkazy nepotvrzují, naopak svědčí o tom, že pobyt žalované v N. má charakter trvalý, kdežto v Č. r. má charakter opakovaných návštěv.

Dále z jednotlivých důkazů není prokázáno, že by se žalovaná zdržovala na dané pražské adrese v době zahájení řízení. Ani skutečnost, že na této adrese převzala soudní obsílku dané nepotvrzuje, neboť, jak vysvětluje matka žalované, k převzetí došlo s více denním zpožděním při návštěvě v P. na základě matčina oznámení dceři žalované o soudní zásilce.

Co se týče bydliště žalobce, z jeho vyjádření obsaženého na č. l. 21 se podává, že adresa Š., která je vedena jako místo trvalého pobytu, není jeho bydlištěm, kdy on sám uvádí, že fakticky bydlí ve městě F., SRN, ačkoli toto místo bydlení označuje pouze za dočasné a vyjadřuje svůj záměr přestěhovat se zpět na adresu Š.

Nejvyšší soud se vzhledem k námitce žalované na prvém místě zabýval otázkou pravomoci soudů České republiky.

Jak Česká republika tak i Spolková republika Německo jsou členy Evropské unie, tudíž se na ně vztahuje Nařízení rady (ES) č. 2201/2003, ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.

Podle výše citovaného čl. 3 daného nařízení rady jsou rovněž k řízení příslušné soudy toho členského státu, jehož státními příslušníky jsou oba manželé.

Podle čl. 19 odst. 1 daného nařízení je-li u soudů různých členských států zahájeno mezi týmiž stranami řízení ve věci rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první. Podle odstavce třetího daného ustanovení, je-li určena příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první, prohlásí se soud, který řízení zahájil později, za nepříslušný ve prospěch tohoto soudu.

Jak vyplývá ze spisového materiálu (a což ani žalobce ani žalovaná nezpochybňují) mají oba účastníci řízení české státní občanství. Žalobce má podle žaloby o rozvod podané Z. O. v U. rovněž občanství německé. Podle vyjádření žalované Z. O. byla žaloba o rozvod k Amtsgericht Ulm podána v lednu 2007 (č. l. 59), tj. až po podání žaloby o rozvod k Obvodnímu soudu pro Prahu 3.

Nejvyšší soud tudíž shledal (ve shodě s Obvodním soudem pro Prahu 3), že pravomoc českých soudů v dané věci je dána.

Z výše uváděného však vyplývá, že podmínky pro určení místní příslušnosti ať již podle § 88 písm. a) o. s. ř. resp. podle § 85 odst. 1 o. s. ř., nejsou dány, když nebylo zjištěno poslední společné bydliště v ČR, oba manželé nemají bydliště v ČR, zdržovali se a zdržují se v SRN. Obvykle místo trvalého pobytu fyzické osoby je i místem jejího bydliště, ale nejedná se o totožné pojmy. Samotný záznam o trvalém pobytu neprokazuje sám o sobě podle českého procesního práva bydliště fyzické osoby.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Pravomoc soudů ČR k rozhodnutí ve věci vyplývá z výše uvedeného.

V posuzované věci podal žalobce návrh na zahájení řízení u soudu, v jehož obvodu měla žalovaná zapsán v době zahájení řízení trvalý pobyt. Svůj trvalý pobyt v obvodu tohoto soudu ukončila až po podání předmětné žaloby. V obvodu tohoto soudu má zapsán trvalý pobyt matka žalované, kterou žalovaná opakovaně navštěvuje. Jak žalovaná uvedla při jednání konaném dne 5. dubna 2007 (č. l. 59) je na této adrese přihlášen k trvalému pobytu rovněž její syn, který bude studovat v ČR vysokou školu a bude se tam stěhovat. Mimo to žalovaná město P. opakovaně navštěvuje rovněž z důvodů pracovních, neboť je jedinou společnicí obchodní společnosti se sídlem P., kde se nachází i provozovna společnosti B. O. (viz živnostenský rejstřík).

Se zřetelem na výše uváděné lze dovodit vztah žalované k P., resp. k městskému obvodu Praha 3. Obvodní soud pro Prahu 3 již učinil ve věci procesní úkony a je již s věcí obeznámen. Za stavu, kdy nejsou známy rozhodné okolnosti umožňující postupovat při vymezení místní příslušnosti soudu podle jiných zákonných ustanovení, odpovídá rozumnému upořádání vztahu, aby věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3.

S ohledem na tyto skutečnosti proto Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je jmenovaný soud.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c