4 Nd 50/2011
Datum rozhodnutí: 28.02.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.



4 Nd 50/2011-344

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce Stavitelství KRRO, s.r.o., se sídlem 140 00 Praha 4, Krč, U Habrovky 247/11, zastoupeného JUDr. Milošem Profousem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, V Jámě 1, proti žalovaným
1) Město Hlinsko , se sídlem 539 01 Hlinsko, Poděbradovo náměstí 1, zastoupený Mgr. Alenou Šlajsovou, advokátkou se sídlem Vaňkova 1342, Chrudim,
2) Ing. V. A. , s místem podnikání S. , zastoupenému JUDr. Slavomírem Korečkem, advokátem se sídlem 580 01 Havlíčkův Brod, Dolní 155,
3) Ing. J. Š. , s místem podnikání D. M. , zastoupenému Mgr. Petrem Nahodilem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Národní tř. 25,
o zaplacení částky 8.299.480,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 46/2009, a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 4 Cmo 171/2010, o námitce podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze, podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cmo 171/2010.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora označeném řízení vznesl žalobce podáním ze dne 24. 11. 2010, doplněným na výzvu soudu podáním ze dne 6. 12. 2010, námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivana Koblihy s návrhem na jeho vyloučení z projednávání a rozhodování v označené věci.

Žalobce vyslovil pochybnosti o zásadách přidělování soudní agendy a určení složení senátů. JUDr. Ivan Kobliha rozhodoval v roce 2010 ve všech případech, kdy byla jakákoliv žalobcova věc předložena Vrchnímu soudu v Praze, konkrétně ve věcech vedených pod sp. zn. 4 Cmo 311/2009, 4 Cmo 154/2010 a 4 Cmo 145/2010. Žalobce má důvod se domnívat, že jmenovaný soudce je pro svůj poměr k jeho osobě ovlivněn svými názory na žalobce, které si učinil v předchozích řízeních, přestože tyto věci spolu skutkově nijak nesouvisejí. V dalším doplnění vznesené námitky učiněném na výzvu soudu žalobce konkretizoval své výhrady proti přidělování věcí rozvrhem práce u Vrchního soudu v Praze, a zopakoval svůj názor, že JUDr. Kobliha bude v důsledku jeho selektivního ustanovování předsedou senátu ovlivněn svými názory na žalobce, které si učinil v předchozích řízeních. Domnívá se, že má u JUDr. Koblihy špatnou pověst, přičemž je lidsky pochopitelné, že soudce může mít předsudky vůči subjektu, jehož spory opakovaně rozhodoval, nicméně že z hlediska pravidel právního státu nelze takovou praxi připustit a takový soudce musí být vyloučen. Žalobce současně upozornil, že žádná ze skutečností, které uvedl jako důvod pochybnosti o nepodjatosti uvedeného soudce, nezahrnuje okolnosti, které by spočívaly v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Vrchní soud v Praze předložil námitku podjatosti k rozhodnutí Nejvyššímu soudu České republiky, a to spolu se spisem a písemným vyjádřením soudců Vrchního soudu v Praze působících v senátu 4 Cmo a zastupujícího senátu 1 Cmo, tedy soudců a soudkyň JUDr. Ivana Koblihy, JUDr. Marty Tůmové, JUDr. Ivany Petrové, JUDr. Jiřího Hesse, JUDr. Radomíra Křivánka, JUDr. Jiřího Starečka a JUDr. Michala Krenka, Ph.D, ačkoli námitka podjatosti vznesená žalobcem se týkala výhradně soudce JUDr. Ivana Koblihy. Všichni jmenovaní soudci se shodně vyjádřili, že účastníky řízení a jejich zástupce znají pouze z úředního styku, nemají k nim ani k věci žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, pro které by byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudce, o jehož vyloučení v návrhu žalobce jde, měl poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém návrhu neuvedl žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčeného soudce.

Podle § 41 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, v platném znění, rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, se řídí rozvrhem práce. Podle § 41 odst. 2 cit. zákona rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání se soudcovskou radou. Podle § 41 odst. 3 cit. zákona je vydaný rozvrh práce veřejně přístupný. U Vrchního soudu v Praze platí pro rok 2011 rozvrh práce vydaný předsedou soudu pod sp. zn. S 1/2011. Vyplývá z něj, že senát 4 Cmo rozhoduje o odvoláních ve věcech obchodních a závazkových vztahů, ze smluv o dílo, obchodních závazkových vztahů z kupních smluv a ostatních závazkových vztahů nespecifikovaných u jiných senátů. Tento senát tvoří soudci JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová a JUDr. Ivana Petrová, senát je zastupován senátem 1 Cmo. Takto stanovený senát plně odpovídá požadavku Listiny základních práv a svobod na určení zákonného soudce.

Pokud žalobce ve svém podání ze dne 6. 12. 2010 odkazoval mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 28 Cdo 318/2002, pak je nutno připomenout, že předmětem rozhodnutí nebyla otázka vyloučení soudce z důvodu jeho podjatosti (jako v nynějším návrhu žalobce), nýbrž šlo o rozsudek vydaný na podkladě dovolání, ve kterém bylo posuzováno mimo jiné to, zda v řízení předcházejícím byla dodržena ustanovení o příslušnosti soudu. Žalobce tudíž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela jiného druhu, kdy ani právní názor vyjádřený v tomto rozsudku není použitelný pro rozhodnutí o jeho nyní uplatněné námitce.

Jelikož žalobce ve svém podání vlastně jako jediný důvod uvedl, že podjatost soudce JUDr. Koblihy dovozuje jen z toho, že tento soudce rozhodoval v předchozích řízeních, u nichž byl žalobce účastníkem, považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., podle kterého důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. I když žalobce výslovně uvedl, že takové okolnosti jako důvod své námitky neuvádí, de facto však právě toto činí, snad jen s doplněním svého nijak podloženého subjektivního pocitu, že u JUDr. Koblihy má s ohledem na rozhodování v dřívějších věcech špatnou pověst či že JUDr. Kobliha má vůči němu předsudky. Tato tvrzení žalobce však nejsou opřena o žádné skutečnosti, které by reálně nasvědčovaly o opodstatněnosti námitek žalobce.

Nejvyšším soudem nebyly shledány žádné skutečně relevantní důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cmo 171/2010 byl vyloučen výše jmenovaný soudce tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2011

JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu