4 Nd 49/2011
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




4 Nd 49/2011-113


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: AB-CREDIT a. s. se sídlem Na Pankráci 1658, Praha 4, zastoupené JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, proti žalovaným: 1) E. P. , 2) K. O. , zastoupenému JUDr. Kateřinou Skálovou, advokátkou se sídlem Bezručova 7, Jihlava, o zaplacení částky 27 334,14 Kč s příslušenstvím, vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 73 EC 1082/2009, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. t a k t o :

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 73 EC 1082/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 4 předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh první žalované, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 73 EC 1082/2009, byla přikázána Okresnímu soudu v Jihlavě.

Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno u Obvodního soudu pro Prahu 4. První žalovaná návrh na delegaci (č. l. 92) odůvodnila tím, že v listopadu roku 2009 prodělala náročnou operaci krku a cestování jí činí problémy. Navrhla proto, aby byla věc delegována Okresnímu soudu v Jihlavě, kde je její osobní přítomnost možná s tím, že by se jednání ráda zúčastnila.

Žalobkyně využila svého práva a k návrhu se vyjádřila tak, že s navrhovaným postupem nesouhlasí.

Druhý žalovaný se k návrhu první žalované nevyjádřil, ačkoliv byl s výzvou k vyjádření řádně obeslán.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Jihlavě a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh první žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Jihlavě projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V projednávaném případě první žalovaná svůj návrh na delegaci věci odůvodňuje zdravotním stavem a náročností cest z Velkého Beranova, kde bydlí, do Prahy. Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. V této souvislosti je možno poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001 sp. zn. 7 Nd 43/2001, podle něhož odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Ke skutečnostem uváděným první žalovanou je třeba uvést, že okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Zároveň zde bylo nutno přihlédnout i k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci zásadně nesouhlasila.

Nejvyšší soud poté, co danou věc posoudil ze všech výše uvedených hledisek, dospěl k závěru, že z důvodu nesouhlasu žalobkyně a zejména pro zjevnou neexistenci relevantních důvodů pro delegaci věci jinému než místně příslušnému soudu podanému návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nelze vyhovět. Věc proto podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. navrhovanému soudu nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c