4 Nd 48/2011
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 12 odst. 1 o. s. ř.



4 Nd 48/2011-173

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci péče o nezletilou T. V. , zastoupenou opatrovníkem Magistrátem města Olomouc / Úřadem městské části Praha 8, dceru matky Mgr. Z. V. , a otce Mgr. R. V. , o změnu úpravy styku, vedeno u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 0 P 826/2010, o delegaci nutné podle § 12 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :


I. Nejvyšší soud není funkčně příslušný k rozhodnutí o delegaci nutné ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 0 P 826/2010. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě.
O d ů v o d n ě n í :


Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) byla v prosinci roku 2010 předložena shora uvedená věc k rozhodnutí o delegaci nutné podle § 12 odst. 1 o. s. ř. Podle předkládací zprávy vyhotovené JUDr. Michalem Jelínkem, předsedou Okresního soudu v Olomouci, tomu bylo proto, že nezletilá T. V. je dcerou soudkyně Okresního soudu v Olomouci, která působí na občanskoprávním úseku, a všichni soudci opatrovnického úseku tohoto soudu oznámili předsedovi soudu, že jsou pro poměr k věci a k účastníkům řízení vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí.

Z obsahu předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že ve spise se nachází vyjádření soudců oddělení P a Nc Okresního soudu v Olomouci včetně vyjádření projednávající soudkyně o tom, že se s matkou nezletilé T. V. osobně znají, jsou s ní v přátelském vztahu, jsou informováni o jejích osobních poměrech a rodinné situaci. V návaznosti na tato vyjádření pak projednávající soudkyně JUDr. Veronika Ornerová, která má věc přidělenu k vyřízení, nechala otci a matce nezletilé doručit výzvu v tom smyslu, že s ohledem na skutečnosti, že všichni soudci opatrovnického úseku Okresního soudu v Olomouci vyslovili ve věci podjatost pro svůj vztah k matce dítěte, přichází v úvahu postup podle § 12 odst. 1 o. s. ř. a § 15 odst. 2 o. s. ř. s tím, že účastníci řízení mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě delegace vhodné podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mají právo se vyjádřit též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Na uvedenou výzvu reagoval otec nezletilé tak, že navrhuje, aby věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a v případě, že tento soud nebude shledán jako vhodný, měla by být věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Matka nezletilé na uvedenou výzvu reagovala tak, že rozhodnutí o tom, kterému soudu bude věc přikázána, ponechává na zvážení soudu, ovšem s ohledem na své pracovní vytížení a péči o nezletilou by preferovala soud v blízkosti svého bydliště.

Za tohoto procesního stavu Nevyšší soud o delegaci nutné nerozhodl a spis vrátil Okresnímu soudu v Olomouci bez věcného vyřízení s tím, že aby bylo možné rozhodovat o delegaci nutné, museli by být z projednávání a rozhodování věci vyloučeni všichni soudci Okresního soudu v Olomouci, a nikoli pouze soudci opatrovnického úseku. O tom, že by byli vyloučeni všichni soudci Okresního soudu v Olomouci, ale ze spisu v té době nic nevyplývalo. Nejvyšší soud zároveň upozornil, že v případě delegace nutné v souvislosti s vyloučením všech soudců stávajícího soudu, je třeba výzvu účastníkům řízení formulovat tak, že soud ve výzvě účastníkům řízení direktivně označí soud, jemuž má být věc přikázána, s tím, že se k tomu mohou účastníci řízení vyjádřit, přičemž určení takového soudu, jemuž má být věc delegována, je pak podstatné pro posouzení toho, který soud má o delegaci nutné rozhodovat. Je tomu tak proto, že podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. (Srov. Drápal L., Bureš J. Občanský soudní řád I. § 1 200za Komentář, C. H. Beck, Praha 2009, str. 71).

Dne 14. 2. 2011 byla věc opětovně předložena Nejvyššímu soudu s tím, že předsedovi Okresního soudu v Olomouci sdělili všichni soudci tohoto soudu, že jsou pro poměr k věci a k účastníkům vyloučeni z rozhodování předmětné věci, a že matka nezletilé upřesnila, že by věc měla být delegována Okresnímu soudu v Přerově.

Podle ustanovení § 15 odst. 1 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

Podle ustanovení § 15 odst. 2 o. s. ř. předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Předseda Okresního soudu v Olomouci Nejvyššímu soudu v předkládací zprávě v podstatě sdělil (byť ne výslovně), že příslušný soud nemůže o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni. Nejvyšší soud ale zjistil, že v řadě vyjádření soudců jmenovaného okresního soudu zařazených na jiných úsecích, než je úsek opatrovnický, je uvedeno, že mají se soudkyní téhož soudu Mgr. Zuzanou Vladykovou pouze kolegiální vztah (viz vyjádření Mgr. Ivety Nedozrálové, JUDr. Miroslavy Dvořákové, Mgr. Aleše Frumara, JUDr. Františka Neplecha, Mgr. Petra Bednáře, JUDr. Markéty Langerové, JUDr. Aleše Vaškůje). Podle stávající judikatury však pouhý kolegiální vztah mezi soudci není důvodem k vyloučení z rozhodování a projednávání věci, v níž jeden z nich vystupuje jako účastník řízení a druhý jako soudce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 19/2008, 4 Nd 99/2008, 4 Nd 34/2008, 25 Cdo 1791/2000, 26 Nd 211/2003, 4 Nd 114/2001). Podle Nejvyššího soudu proto existují opodstatněné pochybnosti o důvodnosti závěru, že všichni soudci Okresního soudu v Olomouci jsou podjati a tudíž vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci. Tato proto měla být primárně minimálně ohledně výše jmenovaných soudců předsedou soudu předložena nadřízenému soudu, kterým je Krajský soud v Ostravě, k rozhodnutí o jejich případném vyloučení z projednávání a rozhodování této věci podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 15 odst. 2 o. s. ř.

Navzdory nesprávně zvolenému postupu pak i při presumpci, že by všichni soudci Okresního soudu v Olomouci měli k Mgr. Zuzaně Vladykové úzký přátelský vztah překračující meze kolegiality, který by je vylučoval z projednání a rozhodování této věci, by Nejvyšší soud nemohl o delegaci nutné vzhledem k současnému stavu spisového materiálu rozhodnout.

Je tomu tak proto, že projednávající soudkyně Okresního soudu v Olomouci nedoručila účastníkům řízení, tj. otci, matce a opatrovníku nezletilé, výzvu k vyjádření, ve které by zároveň sama označila konkrétní soud, jemuž má být věc přikázána. Není zde žádný důvod dávat účastníkům řízení možnost, aby v rámci delegace nutné mohli bez jakéhokoli omezení sami navrhovat, kterému soudu mát být věc přikázána. Je nanejvýš logické, že by takovým soudem měl být v prvé řadě soud, který se nachází v obvodu stejného nadřízeného soudu, čili v konkrétním případě v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Účastníkům řízení, a to matce a otci nezletilé byl však doručen pouze obecný přípis, že ve věci jsou vyloučeni všichni soudci opatrovnického oddělení příslušného soudu a ve věci přichází v úvahu postup podle ustanovení § 12 odst. 1 a § 15 odst. 2 o. s. ř. s tím, že podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. mají účastníci řízení právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě delegace vhodné podle § 12 odst. 2 o. s. ř. též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Projednávající soudkyně tak ve svém nedostatečně konkrétním přípisu z hlediska delegace nutné, bez jakéhokoli důvodu zmínila sama i možnost delegace vhodné, což nebylo vůbec namístě a přivodila tím procesní komplikace, které je nucen napravovat až Nejvyšší soud. Zde je pak třeba též zmínit, že Magistrát města Olomouce / Úřad Městské části Praha 8, jako opatrovník nezletilé, nebyl v této souvislosti obeslán vůbec. Ostatní účastníci řízení pak v reakci na tuto výzvu navrhli tři rozdílné soudy, přičemž dva jsou v Praze a třetím je Okresní soud v Přerově, který se stejně jako Okresní soud v Olomouci nachází v obvodu Krajského soudu v Ostravě.

Nejvyšší soud tudíž dospěl ke zjištění, že nemá jednoznačný podklad pro závěr o tom, že je ve věci příslušným jako soud nejblíže společně nadřízený stávajícímu procesnímu soudu a soudu, jemuž by měla být věc přikázána ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl, že v projednávané věci za stávajícího procesního stavu není soudem funkčně příslušným k rozhodnutí o delegaci nutné. Z uvedených důvodů nebylo návrhu na přikázání věci z důvodu nutnosti vyhověno a věc nebyla jinému okresnímu soudu přikázána.

Ve věci musí být nejprve rozhodnuto o případném vyloučení soudců, kteří mají k účastnici řízení Mgr. Zuzaně Vladykové podle svého vyjádření pouze kolegiální vztah, a to podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř., a teprve v závislosti na výsledku tohoto řízení bude možno po odstranění výše uvedených nedostatků případně rozhodovat o delegaci nutné podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř.

Protože podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě a nadřízeným soudem Okresního soudu v Olomouci je Krajský soud v Ostravě, bylo rozhodnuto, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2011
Předseda senátu: JUDr. František Hrabec