4 Nd 468/2010
Datum rozhodnutí: 12.04.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.



4 Nd 468/2010-138

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: B. V. , proti žalovaným: 1/ České republice Ministerstvu spravedlnosti ČR se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, 2/ České republice Ministerstvu vnitra ČR se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, 3/ České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, o ochranu osobnosti, vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 5/2008, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová a soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Karel Podolka, JUDr. Jaroslav Bureš nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 334/2010.

O d ů v o d n ě n í :

K Vrchnímu soudu v Praze podal žalobce odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 34 C 5/2008. V této souvislosti vznesl žalobce námitku podjatosti proti senátu Vrchního soudu v Praze 1 Co, zejména vůči soudcům JUDr. Říhové, JUDr. Vostrejšové, Mgr. Javůrkové a JUDr. Burešovi. Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 1 Co 334/2010.

Uplatněnou námitku podjatosti odůvodnil žalobce tím, že jmenovaní soudci byli členy KSČ a podle současného nálezu Ústavního soudu je to důvodem k jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci. Podle žalobce JUDr. Říhová byla členka zločinecké organizace KSČ a ještě působila jako lektorka OV KSČ Praha 2, přičemž byla i v předsednictvu OV KSČ a byla součinná na kádrování. Žalobce je podle svého vyjádření politickým poškozencem. Je proto podle jeho názoru skandální, když právě jeho kauzu posuzují soudci s takovou minulostí. Pokud jde o ostatní soudce Vrchního soudu v Praze, žalobce o jejich minulosti není informován, ale pokud byli v minulosti také členy KSČ, je dána jejich podjatost rovněž, protože takoví soudci arogantně popírají svoji patologickou nenávist a osobu žalobce pravidelně poškozují tendenčními rozhodnutími. Nejvyšší soud se pak pravidelně pouze omezuje na přebírání nepravd o nepodjatosti vůči osobě žalobce. Pokud jde o soudkyni Mgr. Javůrkovou, žalobce neví bezpečně, zda byla členkou KSČ. Zato se však prokazatelně podílela na skandální nezákonnosti se soudcem Obvodního soudu Praha 4 JUDr. Ceplem, jak to ostatně dokazuje obsah spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 137/03. Mgr. Javůrková tehdy vydala JUDr. Ceplovi jako soukromé osobě písemnosti ze soudního spisu, které JUDr. Cepl zneužíval vůči osobě žalobce. Proto nesmí být Mgr. Javůrková ve vztahu k osobě žalobce soudcem. Navíc senát Vrchního soudu v Praze 1 Co zneužívá toho, že ve věci je činný advokát, který nevyhotovil přepracování žaloby, a proto mohl soudce Hodný rozhodnout tak, jak rozhodl. Kromě toho dne 11. 1. 2011 vypsal Vrchní soud v Praze řízení, o kterém žalobce svévolně nevyrozuměl, ač si byl vědom kolize mezi žalobcem a advokátem. Lze tedy podle žalobce uzavřít, že Vrchní soud v Praze jednající prostřednictvím JUDr. Říhové a spol. mají rozhodnutí a postup předem připravený.

Z písemného vyjádření členek a členů příslušného a zastupujícího senátu se podává, že dotčené soudkyně a soudci nemají k věci a k účastníkům žádný vztah, ani zájem na výsledku řízení, nejsou jim známy okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodování věci. JUDr. Říhová a Mgr. Javůrková znají žalobce coby účastníka řízení z četných sporů, na jejichž vyřízení se podílely.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

Žalobce v rámci své argumentace poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10.

Avšak právě v tomto nálezu Ústavní soud mimo jiné vyslovil též to, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.

V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.

Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat žalobcovu tezi, že by soudci - dřívější členové KSČ - věc žalobce, jakožto bývalého politického poškozence totalitárního komunistického režimu, nemohli rozhodovat.

Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud například dovodil, že z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.

Zbývá tedy posoudit konkrétní okolnosti případu, resp. intenzitu namítaných skutečností z hlediska možného vlivu na rozhodování soudce. Skutečnost, že žalobce je bývalým politickým poškozencem totalitárního komunistického režimu, nelze považovat za takovou skutečnost, jež by sama působila na soudce do té míry, že by věc žalobce nebyli schopni spravedlivě rozhodovat.

Nejvyšší soud v projednávané věci dodává, že případný závěr o podjatosti uvedených soudkyň a soudců vrchního soudu by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být pouhý odkaz na jeho skutečnou či údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednávání věcí týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. Určitou podjatost by totiž v takových případech bylo možné vytknout prakticky všem soudcům, kteří před rokem 1989 zaujímali k poměrům za minulého režimu vyhraněná stanoviska, ať již pozitivní nebo negativní (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 553/03, sp. zn. I. ÚS 722/05, sp. zn. III. ÚS 1075/09 a dále zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05, navazující usnesení sp. zn. I. ÚS 2142/07, sp. zn. I. ÚS 237/06, sp. zn. IV. ÚS 218/06 atd.).

Z podaného výkladu je patrné, že žalobcem namítané okolnosti nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. (Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10).

Podle Nejvyššího soudu tedy lze v krátkosti shrnout, že v posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. Žalobce je pouze subjektivně přesvědčen, že u Vrchního soudu v Praze se mu nedostane nestranného rozhodování v jeho věci, což ale samo o sobě k vyloučení soudců, kteří mají danou věc podle platného rozvrhu práce projednat a rozhodnout, v žádném případě nestačí.

Z podání žalobce je dále patrno, že podrobuje kritice postup Mgr. Javůrkové v jiné jím označené věci a taktéž postup vrchního soudu při vyrozumívání účastníků. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž ani tyto námitky podjatosti vznesené žalobcem nepokládá za důvodné, resp. za takové, z nichž by vyplývaly skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 334/2010 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. dubna 2011

Předseda senátu: JUDr. František Hrabec