4 Nd 463/2010
Datum rozhodnutí: 29.12.2010
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




4 Nd 463/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyně J. B. proti žalovanému M. B ., o vrácení daru, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 26/2010, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o :

Věc vedená u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 26/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :


Výše uvedená věc byla předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na delegaci Městskému soudu v Brně. Žalobkyně návrh na delegaci jinému soudu odůvodnila svým nepříznivým zdravotním stavem, který doložila lékařskou zprávou ze dne 15. 10. 2010. Dle dané lékařské zprávy je žalobkyně dlouhodobě léčena ortopedicky a neurologicky a ze zdravotních důvodů nezvládne cestu z Trutnova do Brna.

Žalovaný s návrhem na delegaci věci Městskému soudu v Brně nesouhlasil s tím, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje jízdu z Trutnova do Brna a zpět, že je po těžké operaci páteře a je v pracovní neschopnosti, což doložil kopií lékařské zprávy a rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Trutnově) a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V případě projednávané věci žalobkyně návrh na delegaci Městskému soudu v Brně odůvodnila svým nepříznivým zdravotním stavem, který doložila lékařskou zprávou. Žalovaný však s návrhem na delegaci věci jinému soudu nesouhlasil s tím, že je po těžké operaci páteře a jeho zdravotní stav mu neumožňuje cestovat z Trutnova do Brna a zpět, což doložil kopií lékařské zprávy a rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyně i žalovaný jsou proto v obdobné situaci, kdy ani jeden z nich není z důvodu nepříznivého zdravotního stavu schopen cestovat k soudnímu jednání ke vzdálenějšímu soudu.

Je třeba zdůraznit, jak již bylo uvedeno výše, že postup podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je výjimkou z ústavně garantované zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. V předmětné věci oba účastníci řízení doložili svůj nepříznivý zdravotní stav, který jim znemožňuje cestovat k soudnímu jednání u vzdálenějšího soudu. Návrhu na delegaci věci jinému soudu proto nelze vyhovět a věc projedná a rozhodne soud podle zákona příslušný, neboť je nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s delegací věci Městskému soudu v Brně nesouhlasil a delegací věci tomuto soudu by tedy mohl být navozen stav pro něj nepříznivý.

Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Městskému soudu v Brně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. prosince 2010

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu