4 Nd 440/2010
Datum rozhodnutí: 09.12.2010
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



4 Nd 440/2010
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce Ing. F. B. , zast. JUDr. Klárou Slámovou, advokátkou se sídlem Urbánkova 3360, 143 00 Praha 4, proti žalovanému R. D. , zast. Mgr. Jiřím Čaplou, advokátem se sídlem Poštovní 17, Ostrava 1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 309/2010, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o:

Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 309/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedená věc byla podáním Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 11. 2010 (doručeno dne 26. 11. 2010) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobce na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Žalobce návrh na přikázání věci jinému soudu odůvodnil tím, že z hlediska efektivnosti a hospodárnosti řízení i vzhledem ke vzdálenosti Okresního soudu v Kroměříži od místa bydliště žalobce, jeho právní zástupkyně i všech v úvahu přicházejících svědků se jeví jako vhodnější, aby věc byla projednána u Obvodního soudu pro Prahu 4. Žalobce dále uvedl, že má oprávněné obavy, že v případě odepření delegace příslušnosti k méně vzdálenému soudu mu nebude poskytnuta rychlá a účinná ochrana práv a že žalovaný měl donedávna také trvalý pobyt v Praze.

Žalovaný s návrhem na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nesouhlasil s tím, že žalobce dle jeho názoru ve svém návrhu neuvedl žádný relevantní důvod pro navržený postup, že otázka místní příslušnosti byla v průběhu řízení již řešena a výsledkem bylo rozhodnutí, že místně příslušný je Okresní soud v Kroměříži. Přesto se však žalobce dále snaží o to, aby věc rozhodoval jiný než zákonný soudce. Ke vzdálenosti soudu od místa bydliště žalobce žalovaný uvedl, že jemu (i případným svědkům) by cesta do Prahy trvala stejně dlouhou dobu jako žalobci do Kroměříže, proto by ve výsledku navržený postup znamenal toliko přenesení jisté zátěže na něj. Závěrem žalovaný konstatoval, že tím, že věc bude projednána menším a tedy pravděpodobně i relativně méně zahlceným soudem, může být řízení ukončeno dříve, než u kteréhokoli pražského soudu.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Kroměříži) a Obvodnímu soudu pro Prahu 4, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V případě projednávané věci žalobce návrh na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 4, odůvodňuje zejména tím, že z hlediska efektivnosti a hospodárnosti řízení i vzhledem ke vzdálenosti příslušného soudu od místa bydliště žalobce, jeho právní zástupkyně i všech v úvahu přicházejících svědků se jeví jako vhodnější, aby věc byla projednána u Obvodního soudu pro Prahu 4.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení či svědek nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 4, došlo by ke stavu, který by byl pro žalovaného nepříznivý. Je totiž nutno přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaný s návrhem na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nesouhlasil.

Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepřikázal.

Poučení : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2010


JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu