4 Nd 44/2011
Datum rozhodnutí: 10.02.2011
Dotčené předpisy: § 164 o. s. ř., § 165 o. s. ř.



4 Nd 44/2011-190

U S N E S E N Í

Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Danuše Novotná rozhodla v exekuční věci oprávněného Statutární město Brno, Městská část Brno Bohunice, Dlouhá 3, 625 00 Brno, zastoupeného Mgr. Romanou Andělovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 21, 602 00 Brno, proti povinným R. Š. , a S. Š. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1667/2002, o návrhu povinných na opravu a doplnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 420/2010, podle § 165 a 164 o. s. ř. t a k t o :

Návrh povinných na opravu a doplnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 420/2010, s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V označené exekuční věci rozhodoval Nejvyšší soud o návrhu povinných na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a usnesením ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 420/2010, věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1667/2002, k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.

Dne 24. 1. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh povinných R. Š. a S. Š. na opravu výše označeného usnesení Nejvyššího soudu podle § 165 a § 164 o. s. ř., stejný návrh byl předložen prostřednictvím Městského soudu v Brně Nejvyššímu soudu dne 7. 2. 2011. Povinní především nesouhlasili s tím, že o návrhu na delegaci ve smyslu § 12 odst. 3 o. s. ř. rozhodoval Nejvyšší soud, který není nejblíže společně nadřízeným soudem, jak požaduje toto zákonné ustanovení. Podle povinných tak jde o zjevnou chybu rozhodnutí, což by mělo být v opravném usnesení výslovně uvedeno. Dále vyslovili nespokojenost s citací důvodů, které je vedly k podání návrhu na delegaci. Těmi bylo korupční jednání soudu, organizované postupy, spolčování, diskriminace a šikana údajných povinných , což v napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu není výslovně uvedeno. V tomto směru se domáhali opravy odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Podle § 165 odst. 1 o. s. ř. pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.

Podle § 165 odst. 3 o. s. ř. se o opravě rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.

Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Nejvyšší soud konstatuje, že není na místě aplikace ustanovení § 165 odst. 1 o. s. ř., neboť pro tento postup nejsou dány zákonné předpoklady. K namítané nepříslušnosti Nejvyššího soudu rozhodovat ve věci je třeba poukázat na zákonný a ustálený výklad pojmu nadřízený soud .

Je-li tento pojem použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, jak je tato soustava vymezena v § 8 a následujících zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, v platném znění, nikoli ze vztahů instančních. Nadřízeným soudem, který rozhoduje o přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., je tedy nejblíže společně nadřízený soud, v jehož obvodu jsou soudy, jichž se navrhované přikázání věci týká. Bude li se spor týkat soudů mimo obvod téhož krajského soudu, ale v obvodu téhož vrchního soudu, je tímto společně nadřízeným soudem vrchní soud, v jehož obvodu se nacházejí, a půjde li o spor mezi soudy, z nich každý bude v obvodu jiného vrchního soudu, jak je tomu v posuzovaném případě, je nejblíže společně nadřízeným soudem Nejvyšší soud (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plns 1/96, uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4344/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, roč. 1977, Drápal, Bureš a kol., Občanský soudní řád I, Komentář, str. 73, I. vydání 2009, C. H. Beck).

Z uvedeného výkladu tak mimo pochybnost plyne, že Nejvyšší soud ve věci, v níž rozhodoval o návrhu povinných na delegaci vhodnou, byl v postavení nadřízeného soudu, jak v této věci také v odůvodnění rozhodnutí konstatoval.

Pokud povinní navrhují doplnění odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010 o argumenty, které ve vztahu k Městskému soudu a Krajskému soudu v Brně snesli, pak ty jsou v jimi uváděném znění doslovně v napadeném usnesení uvedeny v odstavci 1, na str. 1. Ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., které je rovněž nutno analogicky vztáhnout na obsah odůvodnění usnesení, vznáší požadavek stručnosti a jasnosti , kterému odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 420/2010, plně konvenuje.

Z těchto důvodů byl návrh povinných na opravu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu zamítnut.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. února 2011

JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu