4 Nd 418/2008
Datum rozhodnutí: 26.02.2009
Dotčené předpisy:





4 Nd 418/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty o návrhu A. S. p., spol. s r. o., zastoupené Mgr. A. S., advokátem, na určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. t a k t o :


Řízení o návrhu na určení příslušného soudu ze dne 10. 12. 2008 a ze dne 18. 2. 2009 se zastavuje.


O d ů v o d n ě n í :





Podáním Nejvyššímu soudu České republiky ze dne 10. 12. 2008 podala společnost A. S. p., spol. s r. o., prostřednictvím advokáta Mgr. A. S. podle § 11 odst. 3 o. s. ř. návrh na určení místně příslušného soudu k projednání a rozhodnutí věci této společnosti proti žalovanému společnosti M. F. G., o zaplacení 29.926,17 EUR.


Podáním ze dne 18. 2. 2009 sdělila společnost A. I. k. s., (její zástupce advokát Mgr. A. S.) Nejvyššímu soudu České republiky, že v řízení o návrhu na určení místně příslušného soudu byla společnost A. S. p., spol. s r. o., za navrhovatele omylem označena a že podle § 11 odst. 3 o. s. ř. žádá, aby Nejvyšší soud České republiky určil místně příslušný soud k projednání a rozhodnutí soudního sporu této společnosti proti žalovanému společnosti M. F. G., o zaplacení 29.926,17 EUR s příslušenstvím.


Návrh ze dne 18. 2. 2009 byl odůvodněn tím, že navrhovatelka dodala německé společnosti v různých časových obdobích zboží v celkové hodnotě 29.926,17 EUR, která však doposud odebrané zboží neuhradila, a proto se navrhovatel rozhodl domáhat svých práv soudní cestou . Uvedl, že obě společnosti se v části Všeobecných smluvních podmínek s označením Právní příslušnost dohodly kromě jiného na tom, že jejich závazkový právní vztah se bude řídit právními předpisy České republiky a že v případě soudního sporu mají pravomoc projednat a rozhodnout daný spor soudy České republiky. Smluvní strany se však nedohodly na tom, který ze soudů České republiky je místně příslušným soudem.


Návrhu nelze vyhovět.


Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.


Ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. vymezuje oprávnění Nejvyššího soudu určit místně (nikoliv věcně) příslušný soud ve věci, která patří do pravomoci soudů České republiky, kde však buď úplně chybějí podmínky místní příslušnosti nebo je nelze zjistit. Zpravidla se jedná o případy, je-li pravomoc českých soudů v majetkových sporech založena písemnou úmluvou stran (srov. § 37 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním), kdy pravomoc a věcná příslušnost českých soudů je dána, ale chybějí podmínky místní příslušnosti. Návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne, se může Nejvyššímu soudu dostat, dojde-li věcně a funkčně příslušný soud po podání žaloby k závěru, že není soudem místně příslušným, že se ale nemůže vyslovit o tom, kterému soudu bude věc postoupena, neboť pro pozitivní závěr o místní příslušnosti nemá podklady, případně že skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti nelze vůbec zjistit. V tomto případě (srov. § 105 odst. 2 o. s. ř.) v usnesení rozhodne o předložení věci Nejvyššímu soudu, který ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud, který věc projedná a rozhodne.


V dalším případě a o ten se jedná v posuzované věci návrh na určení podle § 11 odst. 3 o. s. ř. může účastník podat Nejvyššímu soudu přímo. Uvádí-li se někdy, že se tak může stát ještě před podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, nelze to chápat tak, že Nejvyšší soud bude určovat místně příslušný soud abstraktně pro případ, o němž není zřejmé zda vůbec v budoucnosti nastane a jaký bude případně předmět řízení, popřípadě jak k tomu ostatně došlo v posuzované věci kdo vlastně má vystupovat jako účastník řízení na straně žalované. Proto je třeba dovodit, že návrh na určení podle § 11 odst. 3 o. s. ř. sice lze podat, aniž by předtím byla podána žaloba věcně příslušnému soudu, avšak že předpokladem takového návrhu je, aby k němu byla připojena žaloba, a tak byla napevno identifikována věc, která jak ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. požaduje patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit. V takovém případě je nepochybné, jaký je okruh účastníků řízení a o jaké věci (o jakém předmětu řízení) má být rozhodováno, a jsou vyloučeny případné budoucí spory o tom, zda posléze podaná žaloba je tou žalobou, o které bylo rozhodováno podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Tento postup má také ten důsledek, že řízení v takto nezaměnitelně určené věci je zahájeno dnem, kdy byl návrh se žalobou podán, a že tímto dnem nastaly procesní i hmotně právní účinky podané žaloby, neboť není věcný rozdíl mezi věcí, která je Nejvyššímu soudu předložena po podání žaloby za podmínek stanovených § 105 odst. 2 o. s. ř a věcí, která je podána přímo s návrhem na určení místně příslušného soudu. V opačném případě, jestliže by měl být určován místně příslušný soud předem jen akademicky, bez vztahu k určitému nároku vymezenému procesně, nastaly by na rozdíl od postupu podle § 105 odst. 2 o. s. ř. procesní účinky podané žaloby (např. překážka věci zahájené), popřípadě hmotně právní účinky (např. stavení promlčení) až (pokud vůbec) by byla v budoucnu eventuelně podána.


Protože dosud nebyly splněny podmínky řízení, za nichž lze o návrhu na určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jednat, bylo řízení zastaveno. Zastavení řízení není překážkou podání nového návrhu při splnění výše uvedených podmínek.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. února 2009


Předsedkyně senátu:


JUDr. Danuše Novotná