4 Nd 413/2011
Datum rozhodnutí: 18.04.2012
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 413/2011-691

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobců: a) P. C. , zastoupeného zmocněnkyní PhDr. M. J., b) PhDr. M. J. , proti žalované: Ing. J. H. , zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 3/319, Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 61/2009, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vedené pod sp. zn. Nco 222/2011, t a k t o :

Soudci a soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Daniela Menclová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 222/2011.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně b) vznesla dne 1. 12. 2011 námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Dagmar Stamidisové, kde mj. namítla podjatost i soudců Vrchního soudu v Praze pro jejich komunistickou minulost a rozhodování v jiných věcech, v nichž byl žalobce a) účastníkem řízení s tím, že žádá, aby o této námitce nerozhodoval žádný soudce, který byl členem KSČ.

Nejvyšší soud konstatuje, že žalobkyně b) namítla mj. i podjatost soudců a soudkyň Nejvyššího soudu včetně soudců JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala, kteří by měli jako členové senátu 4 Nd podle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze ve věci pod sp. zn. 4 Nd 413/2011. Předseda senátu proto s ohledem na obsah posuzované námitky podjatosti podání žalobkyně b) podle § 16 odst. 1 o. s. ř. předložil předsedkyni Nejvyššího soudu, která v souladu s rozvrhem práce přidělila věc o vyloučení označených soudců Nejvyššího soudu senátu č. 20. Tento senát Nejvyššího soudu poté rozhodl usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 20 Nd 52/2012, tak, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. František Hrabec, JUDr. Danuše Novotná a JUDr. Jiří Pácal nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Nd 413/2011.

K podané námitce podjatosti se vyjádřila žalovaná v tom smyslu, že žalobci vznáší tuto námitku podjatosti již opakovaně, neboť o ní již rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. Nco 255/2010, a usnesením ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. Nco 163/2011, tak, že projednávající soudkyni JUDr. Stamidisovou z projednání věci nevyloučil. Podle žalované jde o opakovaná účelová tvrzení žalobců a s ničím novým nepřichází. Navíc podle ní není z podání zřejmé, zda ji PhDr. J. vznáší jako obecná zmocněnkyně žalobce a) či jako žalobkyně b). Pokud je podání žalobkyně b) ze dne 29. 11. 2011 myšleno tak, že v minulosti vznášel námitky podjatosti žalobce a) a nyní tak činí pro změnu žalobkyně, jedná se o zjevně promyšlené a účelové jednání. Žalovaná zásadně odmítá obsah podání jako celku i co do jednotlivostí. Připomíná, že žalobce vede v současné době vůči žalované tři soudní spory. Ve všech je situace zcela identická - žalobce opakovaně vznáší postupně námitky podjatosti vždy proti všem soudcům soudů všech stupňů, kteří se mají na rozhodování jakkoliv podílet. Tuto situaci žalovaná ilustruje příkladem sporu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002, kde žalobce námitkami podjatosti a opakovanými bezdůvodnými návrhy na delegaci vhodnou dosáhl toho, že ve věci proběhlo naposledy jednání dne 21. 9. 2005, tj. více než před 6 lety. Nadto projednávající soudkyně neunesla tlak žalobce a na projednání a rozhodnutí věci rezignovala. Pokud žalobcem napadení soudci jeho výpadům vzdorují, tj. sami se neprohlásí podjatými, žalobce věc řeší záložní variantou spočívající v zahájení civilního řízení vůči těmto soudcům nebo na ně podá trestní oznámení, čímž pravidelně dosahuje procesního úspěchu , tj. rezignace soudce na projednání věci. Žalovaná zdůrazňuje skutečnost, že i jí jako rovnocenné straně sporu náleží právo na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a na naplnění zásady zákonného soudce a nehodlá se smířit s rolí pasivní pozorovatelky žalobcova nakládání, manipulování a účelového prodlužování soudního řízení. Žádá proto, aby se jejím procesním právům dostalo dostatečné ochrany. Zároveň dává všem soudcům zabývajícím se touto námitkou podjatosti na zvážení, zda onen 43 stránkový hanopis neposkytuje orgánům činným v trestním řízení dostatečný podklad pro zahájení trestního stíhání žalobce a) pro důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin pohrdání soudem či trestný čin pomluvy.

Po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze napadla uvedená věc do senátu 9 Cmo ve složení JUDr. Menclová, JUDr. Derka, JUDr. Grygarová, který je zastupován senátem 5 Cmo, v němž rozhodují JUDr. Kovařík, Mgr. Filingerová a JUDr. Riegrová.

Z písemného vyjádření dotčených členů a členek rozhodujícího senátu 9 Cmo a zastupujícího senátu 5 Cmo se podává, že dotčení soudci a soudkyně nemají k věci a k účastníkům žádný vztah, nejsou jim známy okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodování věci.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V nálezu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, Ústavní soud mimo jiné vyslovil též to, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.

V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.

Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat tezi žalobkyně b), že by soudci - dřívější členové KSČ - věc žalobce a), jakožto bývalého pronásledovaného politického vězně a disidenta, nemohli rozhodovat, když je podle jejího názoru nepřípustné, aby bývalý člen KSČ rozhodoval o nepodjatosti svých kolegů, rovněž bývalých členů KSČ.

Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud například dovodil, že z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.

Zbývá tedy posoudit konkrétní okolnosti případu, resp. intenzitu namítaných skutečností z hlediska možného vlivu na rozhodování soudce. Skutečnost, že žalobce a) je bývalým pronásledovaným politickým vězněm a disidentem, nelze považovat za takovou skutečnost, jež by sama působila na soudce do té míry, že by věc žalobce a) nebyli schopni spravedlivě rozhodovat.

Nejvyšší soud v projednávané věci dodává, že případný závěr o podjatosti uvedených soudkyň a soudců vrchního soudu by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být pouhý odkaz na jeho skutečnou či údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobkyní b) prosazovaný extenzivní výklad ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednávání věcí týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. Určitou podjatost by totiž v takových případech bylo možné vytknout prakticky všem soudcům, kteří před rokem 1989 zaujímali k poměrům za minulého režimu vyhraněná stanoviska, ať již pozitivní nebo negativní (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 553/03, sp. zn. I. ÚS 722/05, sp. zn. III. ÚS 1075/09 a dále zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05, navazující usnesení sp. zn. I. ÚS 2142/07, sp. zn. I. ÚS 237/06, sp. zn. IV. ÚS 218/06 atd.).

Z podaného výkladu je patrné, že okolnosti namítané žalobkyní b) nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. (Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10).

Podle Nejvyššího soudu tedy lze v krátkosti shrnout, že v posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci a soudkyně, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobkyně b) ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců Vrchního soudu v Praze. Z jejího podání je patrno, že podrobuje kritice členství soudců Vrchního soudu v Praze v bývalé Komunistické straně Československa, když poukazuje na to, že žalobce a) jako bývalý politický vězeň kritizuje stav české státní správy vč. justice, kde zůstávají tzv. staré struktury , tj. soudci bývalí komunisté, a nenávist těchto soudců k žalobci a) se tak zcela logicky přenáší i na žalobkyni b), příp. upozorňuje na to, že tito soudci rozhodovali jiné věci žalobce a). Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž ani tyto námitky podjatosti vznesené žalobkyní b) nepokládá za důvodné, resp. za takové, z nichž by vyplývaly skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 222/2011 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2012

Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c