4 Nd 403/2010
Datum rozhodnutí: 09.12.2010
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.



4 Nd 403/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci konkursního řízení úpadce J. K. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/1997 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ul 43/2010 podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř., t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Tomáš Braun, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Michal Kubín, JUDr. Jindřich Havlovec a Mgr. Ivana Mlejnková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ul 43/2010.


O d ů v o d n ě n í :

Ve výše uvedené věci vznesl úpadce podáním ze dne 26. 10. 2010 své nesouhlasné vyjádření k předkládací zprávě JUDr. Jaromíra Harnacha ze dne 29. 9. 2010 a toto vyjádření spojil s námitkou podjatosti ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze příslušným k projednání jeho konkursní věci, konkrétně vůči soudcům zařazeným v senátu 1 Inso, a to s návrhem, aby věc byla rozhodována buď jiným senátem Vrchního soudu v Praze, který není spojen s rozhodováním v konkursních věcech, případně aby byla věc delegována Vrchnímu soudu v Olomouci.

Na výzvu Vrchního soudu v Praze obsažené v jeho usnesení ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. Ul 40/2010, Ul 41/2010 a Ul 43 2010, vznesenou námitku podjatosti částečně upřesnil s tím, že rozvrh práce Vrchního soudu v Praze určuje, že věci insolvenční, konkursu a vyrovnání a incidenční spory rozhoduje vždy senát 1 Inso, v čemž úpadce spatřuje účelovou úpravu tohoto rozvrhu práce, na čemž dle jeho názoru téměř nic nemění skutečnost, že senát 1 Inso je zastupován senáty 2 Inso a 3 Inso.

Dále je z obsáhlého podání J. K. patrno, že není spokojen s dosavadními výsledky konkursního řízení, které je na jeho majetek vedeno již 12 let, v jeho dosavadním průběhu jím bylo podáno nespočet návrhů na odstranění nedostatků v řízení, které však soud dle jeho tvrzení v rozporu se zákonem zamítá, resp. jakkoli k nim nepřihlíží. Dle jeho názoru nebyl žádný jeho návrh nikdy úspěšný nikoli proto, že by byl podán neoprávněně či v rozporu se zákonem, ale jen proto, že zde rozhodují soudci, kteří mají na věci zájem.

Úpadce dále mimo jiné uvedl, že byl-li v průběhu jednoho a téhož řízení naprosto účelově rozvrh práce Vrchního soudu v Praze změněn tak, že se návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dostane vždy jen do rukou senátu 1 Inso, který navíc v této věci jedná a rozhoduje jako soud odvolací a ve stejném složení, pak je zřejmé, že tímto postupem je porušováno právo na zákonného soudce. V samotné skutečnosti, že o návrzích na určení lhůty ve věcech kunkursních a insolvenčních rozhoduje dle rozvrhu práce jen senát 1 Inso, je dle názoru úpadce v rozporu se zásadami spravedlivého procesu, resp. v rozporu s ústavní zásadou, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a to bez ohledu na to, zda tito soudci jsou opravdu podjatí či nikoli.

V závěru svého podání ze dne 26. 10. 2010 úpadce J. K. upřesnil, že jeho návrh na vyloučení soudců (případně delegace Vrchnímu soudu v Olomouci) se týká věcí vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ul 40/2010, Ul 41/2010 a Ul 43/2010.

Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu Vrchního soudu v Praze 1 Inso, jež se zabývají konkursní agendou a zastupujících senátů 2 Inso a 3 Inso, tj. JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Tomáš Braun, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Michal Kubín, JUDr. Jindřich Havlovec a Mgr. Ivana Mlejnková. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření dotčených soudců. Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.

Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

V daném případě nebyly shledány žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Tomáš Braun, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Michal Kubín, JUDr. Jindřich Havlovec a Mgr. Ivana Mlejnková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ul 43/2010.

Poučení : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2010



JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu