4 Nd 40/2011
Datum rozhodnutí: 24.02.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.




4 Nd 40/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci již zletilých T. F. a M. F. , dětí matky Mgr. M. F. a otce Ing. J. F., o změnu výchovy nezletilého, zákaz styku matky s nezletilým, stanovení vyživovací povinnosti matky, zvýšení výživného na nezletilého otci a vyslovení souhlasu s přistoupením do soudních řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 32 P 64/2006 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 16/2011, podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř., t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová, JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Michal Krenk, Ph. D. n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 16/2011.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 18. 6. 2010 (soudu doručeno dne 18. 6. 2010) vznesl otec nyní již zletilých T. F. a M. F. ve výše uvedené věci námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze (vedle všech soudců Městského soudu v Praze) s odůvodněním, že velká většina soudců tohoto soudu aktivně sloužila komunistickému režimu a u ostatních soudců zmíněného soudu lze očekávat pocity a potřebu kolegiality a loajality vůči kolegům a svému předsedovi JUDr. Vladimíru Stiboříkovi. Dále zdůraznil, že nechce, aby ve věci, která se ho týká, rozhodovali lidé, kteří skrývají svou minulost, mají se tedy za co stydět, mají co tajit a jsou tudíž jako soudci nevěrohodní. Z uvedených důvodů navrhl, aby všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci a aby daná věc byla přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci.

Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky se sdělením, že dle rozvrhu práce byla příslušná věc přidělena senátu 4 Cmo ve složení JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová a zastupujícím senátem je senát 1 Cmo ve složení JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Michal Krenk, Ph. D. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření dotčených soudců, ve kterých se jmenovaní soudci shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.

Námitka podjatosti většiny soudců Vrchního soudu v Praze byla v dané věci vznesena z důvodu jejich údajného aktivního členství v KSČ. Podanou námitku je však nutno považovat za zcela právně irelevantní. Je třeba zdůraznit, že ani z ustanovení § 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989.

V posuzovaném případě tak nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření žádný významný vztah z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci a takový vztah nelze dovodit ani z údajů otce T. F. a M. F., podle kterých většina soudců Vrchního soudu v Praze údajně aktivně sloužila komunistickém režimu . Tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům řízení a k projednávané věci a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování. Uvedený důvod tedy nelze podřadit pod žádný z výše citovaných a zákonem zakotvených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.

Navíc podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Taktéž případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Nejvyšší soud České republiky tudíž vznesenou námitku podjatosti neshledal důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová, JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Michal Krenk, Ph. D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 32 P 64/2006 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 16/2011. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2011
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal