4 Nd 398/2010
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.




4 Nd 398/2010-104


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce J. H., proti žalovaným 1) JUDr. Lucii Treglerové soudkyni Okresního soudu v Jablonci Nad Nisou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Mírové nám. 5, 2 ) JUDr. Vladimíru Velenskému soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, se sídlem Liberec, U Soudu 2, 3) JUDr. Andree Milichovské soudkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci se sídlem Liberec, U Soudu 2, 4) JUDr. Jitce Musilové soudkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci se sídlem Liberec, U Soudu 2, o určení porušení práva na spravedlivý proces, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 150/2003, o návrhu na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph. D., JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. Hana Voclová, Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová a soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. František Švantner a JUDr. Stanislav Bernard nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 196/2010.
O d ů v o d n ě n í :

V označeném řízení žalobce podáním ze dne 10. 8. 2009 podal návrh na vyloučení Okresního soudu v Litoměřicích z projednání a rozhodování věci. Jiným podáním z téhož dne podal žalobce návrh na vyloučení Krajského soudu v Ústí nad Labem z vyřizování věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 150/2003. Dalším podáním ze dne 10. 8. 2009 podal žalobce návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze, resp. všech jeho soudců z vyřizování věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 150/2003.

Návrh na vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze odůvodnil žalobce tím, že v jiné právní věci vede spor s Vrchním soudem v Praze jako žalovaným. Žalobce dále uvedl, že soudní spor s Vrchním soudem v Praze staví tento soud a všechny jeho soudce všech úseků vůči žalobci do specifického protikladného vztahu, který již nelze považovat za nepodjatý a kvůli podjatosti vůči osobě žalobce je tento soud nezpůsobilý vyřizovat jakoukoli věc s jeho účastí, včetně věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 150/2003. V této souvislosti poukázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 60/2008, 22 Nd 138/2002, 4 Nd 153/2001 a vyjádřil předpoklad, že Nejvyšší soud jeho návrhu zcela vyhoví.

Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 15 odst. 1 věta prvá, § 14 odst. 1 a § 14 odst. 4 o. s. ř.).

Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze má nyní věc pod sp. zn. Nco 196/2010 u tohoto soudu projednat a rozhodnout senát 6 Cmo, přičemž zastupujícími senáty jsou v této věci senát 5 Cmo a senát 12 Cmo.

Všechny soudkyně a soudci dotčených senátů Vrchního soudu v Praze 6 Cmo, 5 Cmo a 12 Cmo ve svých písemných vyjádřeních shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci a nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. Uvedené soudkyně a soudci nemají podle svých vyjádření k věci a k účastníkům žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, přičemž takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani úvahy žalobce, že proti Vrchnímu soudu v Praze podal v jiné věci žalobu, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.

Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. § 15a odst. 3 o. s. ř.) totiž vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu. Skutečnost, že účastník kupříkladu z důvodů, které on sám považuje za závažné, podal žalobu proti konkrétnímu soudu jako organizační složce státu, může být důvodem pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Tato skutečnost však sama o sobě nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu. Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodování věci pouze v závislosti na tom, že účastník podal proti příslušnému soudu žalobu, a dále, že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení § 16 odst. 1 větě druhé o. s. ř.) se oprostit od záležitostí týkajících se soudu jako složky státu. Protože účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednat a rozhodnout posuzovanou věc.

Pokud žalobce argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 60/2008, pak senát Nejvyššího soudu projednávající nyní posuzovanou věc poukazuje na skutečnost, že právní názor vyjádřený v tomto usnesení Nejvyššího soudu byl již překonán rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu. Tento senát rozhodnutím ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. 31 Nd 209/2009 označil právní názor vyjádřený v usnesení sp. zn. 4 Nd 60/2008 za nesprávný a ztotožnil se s právním názorem, který je v nyní činěném rozhodnutí rozveden výše. Tento právní názor velkého senátu Nejvyššího soudu je tak pro další rozhodování v obdobných právních věcech závazný.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že jmenované soudkyně a soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 196/2010. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2011 Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c