4 Nd 396/2011
Datum rozhodnutí: 24.04.2012
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 396/2011-49


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce P. C. , proti žalovaným: 1) České republice Ministerstvu financí , se sídlem Letenská 15, Praha 1 a 2) České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 58/2011, v řízení o věcné příslušnosti k projednání věci a o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vedené pod sp. zn. Ncp 1822/2011, t a k t o :

Soudci a soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Milena Opatrná nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncp 1822/2011.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobce vznesl dne 9. 5. 2011 námitku podjatosti všech soudců, kteří byli členy nebo kandidáty KSČ Městského soudu v Praze, v níž mj. namítl podjatost i soudců Vrchního soudu v Praze pro jejich komunistickou minulost a rozhodování v jiných věcech, v nichž byl žalobce účastníkem řízení s tím, že žádá, aby o této námitce nerozhodoval žádný soudce, který byl členem KSČ.

Nejvyšší soud konstatuje, že žalobce namítl mj. i podjatost soudců a soudkyň Nejvyššího soudu včetně soudců JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala, kteří by měli podle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, jako členové senátu ve věci sp. zn. 4 Nd 396/2011. Předseda senátu proto s ohledem na obsah posuzované námitky podjatosti podání žalobce podle § 16 odst. 1 o. s. ř. předložil předsedkyni Nejvyššího soudu, která v souladu s rozvrhem práce přidělila věc o vyloučení označených soudců Nejvyššího soudu senátu občanskoprávního kolegia č. 20. Tento senát Nejvyššího soudu poté rozhodl usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 20 Nd 11/2012 tak, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. František Hrabec, JUDr. Danuše Novotná a JUDr. Jiří Pácal nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Nd 396/2011.

Z procesního spisu je patrné, že po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze napadla uvedená věc do senátu 2 Co ve složení JUDr. Říhová, Mgr. Javůrková, JUDr. Podolka, JUDr. Vostrejšová, JUDr. Bureš, JUDr. Horová, JUDr. Zilvarová a JUDr. Opatrná, který je zastupován senátem 1 Co, v němž rozhodují JUDr. Říhová, Mgr. Javůrková, JUDr. Podolka, JUDr. Horová a JUDr. Zilvarová, a senátem 3 Co ve složení JUDr. Vostrejšová, JUDr. Bureš, JUDr. Horová, JUDr. Zilvarová a JUDr. Opatrná.

Z písemného vyjádření dotčených členů a členek rozhodujícího senátu 2 Co a zastupujících senátů 1 Co a 3 Co se podává, že dotčení soudci a soudkyně nemají k věci a k účastníkům žádný vztah, nejsou jim známy okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodování věci.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V nálezu Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, Ústavní soud mimo jiné vyslovil též to, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.

V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.

Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat tezi žalobce, že by soudci - dřívější členové KSČ - věc žalobce, jakožto bývalého pronásledovaného politického vězně a disidenta, nemohli rozhodovat.

Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud například dovodil, že z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.

Zbývá tedy posoudit konkrétní okolnosti případu, resp. intenzitu namítaných skutečností z hlediska možného vlivu na rozhodování soudce. Skutečnost, že je žalobce bývalým pronásledovaným politickým vězněm a disidentem, nelze považovat za takovou skutečnost, jež by sama působila na soudce do té míry, že by žalobcovu věc nebyli schopni spravedlivě rozhodovat.

Nejvyšší soud v projednávané věci dodává, že případný závěr o podjatosti uvedených soudkyň a soudců vrchního soudu by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být pouhý odkaz na jeho skutečnou či údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednávání věcí týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. Určitou podjatost by totiž v takových případech bylo možné vytknout prakticky všem soudcům, kteří před rokem 1989 zaujímali k poměrům za minulého režimu vyhraněná stanoviska, ať již pozitivní nebo negativní (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 553/03, sp. zn. I. ÚS 722/05, sp. zn. III. ÚS 1075/09 a dále zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05, navazující usnesení sp. zn. I. ÚS 2142/07, sp. zn. I. ÚS 237/06, sp. zn. IV. ÚS 218/06 atd.).

Z podaného výkladu je patrné, že okolnosti namítané žalobcem nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. (Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10).

Podle Nejvyššího soudu tedy lze v krátkosti shrnout, že v posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci a soudkyně, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců Vrchního soudu v Praze. Z jeho podání je patrno, že podrobuje kritice členství soudců Vrchního soudu v Praze v bývalé Komunistické straně Československa, když poukazuje na to, že bývalí komunisté dodnes smýšlejí v duchu komunistické ideologie, přičemž každý soudce, jenž se stal členem KSČ, měl takové povahové vlastnosti a takové morální zásady a hodnotové orientace, které samy o sobě zakládají jejich podjatost vůči žalobci jako odpůrci komunismu, jelikož žalobce byl pro své politické přesvědčení pronásledován právě tím režimem, jemuž tito soudci sloužili. Současně upozorňuje na to, že tito soudci rozhodovali v jeho jiných věcech. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž ani tyto námitky podjatosti vznesené žalobcem nepokládá za důvodné, resp. za takové, z nichž by vyplývaly skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncp 1822/2011 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2012 Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c