4 Nd 36/2011
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




4 Nd 36/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyně H. Ch. proti žalovanému I. Ch. , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 189/2010, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o :

Věc vedená u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 189/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedená věc byla podáním Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 1. 2011 (doručeno dne 2. 2. 2011) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na delegaci Okresnímu soudu v Brně (patrně měla žalobkyně na mysli Městský soud v Brně) podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně návrh na přikázání věci jinému soudu odůvodnila tím, že s ohledem na nutnost stálé péče o zdravotně postiženého syna by její situaci velmi ulehčilo, kdyby bylo řízení vedeno v Brně.

Žalovaný však s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně nesouhlasil s tím, že se v současné době nachází ve finanční tísni, neboť nepracuje a je veden na Úřadu práce v D.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Jindřichově Hradci) a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V případě projednávané věci žalobkyně návrh na delegaci Městskému soudu v Brně odůvodňuje tím, že by delegace tomuto soudu ulehčila její situaci s ohledem na nutnost stálé péče o zdravotně postiženého syna.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení či svědek nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Městskému soudu v Brně, došlo by ke stavu, který by byl pro žalovaného nepříznivý. Je totiž nutno přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaný s návrhem na delegaci věci Městskému soudu v Brně nesouhlasil.

Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Městskému soudu v Brně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2011
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu