4 Nd 332/2008
Datum rozhodnutí: 20.11.2008
Dotčené předpisy:




4 Nd 332/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice Ministerstvo spravedlnosti, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 57/2006, a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 404/2008, o námitce žalobce o podjatosti podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Naděžda Žáková, JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila Říhová a Mgr. Dagmar Javůrková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 404/2008.

O d ů v o d n ě n í :



Ve výše označené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 404/2008, vznesl žalobce svým podáním ze dne 29. 8. 2008 jež bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 3. 9. 2008, námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze, zejména pak proti soudcům senátu 1Co, který projednává jeho věc. Z odůvodnění vznesené námitky vyplývá, že podjatost senátu 1Co spatřuje v jeho rozhodnutí ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 1Co 112/2008, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 32 C 57/2006, takže žalobce nebyl s podaným odvoláním úspěšný. Tento postup Vrchního soudu shledal žalobce protiprávním a odkazoval na obsah usnesení Nejvyššího soudu České republiky 30 Cdo 2629/2006.

Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Naděždy Žákové, JUDr. Zdenky Ferešové, JUDr. Ludmily Říhové a Mgr. Dagmar Javůrkové, a současně připojil vyjádření těchto čtyř soudkyň. V písemném vyjádření shodně uvádějí, že k účastníkům řízení nemají žádný vztah, nemají zájem na výsledku řízení, žalobce znají pouze z kauz, v nichž vystupoval a dle rozvrhu práce se na jejich projednávání podílely. Shodně vyjádřily stanovisko, že neexistuje žádná okolnost, která by jejich nepodjatost zpochybňovala.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž žalobce B. V. spatřuje důvod pro vyloučení soudců z projednávání a rozhodnutí věci, a s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že se v dané věci nejedná o případ vyloučení soudců podle § 14 odst. 1 ani podle § 14 odst. 2 o. s. ř. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Nejvyšší soud konstatuje, že ani formulace vznesené námitky samotným žalobcem blíže neurčuje v čem vlastně podjatost senátu 1Co Vrchního soudu v Praze spočívá, mimo projeveného nesouhlasu s výsledkem rozhodnutí tohoto senátu v jednom z dílčích rozhodnutí ve věci.

Zcela nepřípadný je v této souvislosti uváděný odkaz na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2629/2006, neboť v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky nerozhodoval o námitce podjatosti, ale o dovolání žalobce v jiné právní věci. Okolnost, že tímto rozhodnutím byla zrušena rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, a byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, není pro posouzení námitky podjatosti v nyní řešeném případě právně relevantní.

Vzhledem k výše uvedené argumentaci neshledal Nejvyšší soud žádný důvod, pro který by měly být soudkyně senátu 1Co Vrchního soudu v Praze JUDr. Naděžda Žáková, JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila Říhová a Mgr. Dagmar Javůrková vyloučeny z projednávání věci 1Co 404/2008 a v intencích § 14 odst. 1 o. s. ř. takto rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á