4 Nd 32/2011
Datum rozhodnutí: 28.02.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.




4 Nd 32/2011-493


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce P. C. , zastoupeného PhDr. M. J., proti žalované Ing. J. H. , zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem Spálená 10, 110 00 Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 61/2009, a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. Nco 255/2010, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Voclová a JUDr. Stanislav Bernard nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 255/2010.

O d ů v o d n ě n í :

V označené věci žalobce P. C. podáním ze dne 21. 12. 2010 vznesl mimo jiné podjatost soudců Vrchního soudu v Praze, kterou odůvodnil u 33 vyjmenovaných soudců tohoto soudu jejich předchozím členství v Komunistické straně Československa.

Žalobce jako bývalý politický vězeň se v rámci této námitky podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze bývalých členů KSČ odkázal mimo jiné na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 517/2010.

Vrchní soud v Praze předložil tuto námitku podjatosti spojenou a návrhem na vyloučení soudců tohoto soudu bývalých členů KSČ Nejvyššímu soudu spolu se spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 61/2009 a s písemným vyjádřením soudců JUDr. Zdeňka Kovaříka, JUDr. Hany Voclové a JUDr. Stanislava Bernarda ze dne 4. 1. 2011, kteří mají dle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze o věci vedené pod sp. zn. Nco 255/2010 rozhodovat. Jmenovaní soudci shodně prohlásili, že k věci vedené pod sp. zn. Nco 255/2010 ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a není jim známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém podání ze dne 21. 12. 2010 neuvedl ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze.

Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa, což činí žalobce jediným důvodem své námitky podjatosti těchto soudců, není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989. Nejvyšší soud tudíž tuto námitku podjatosti neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

Jelikož žalobce ve svém podání u některých soudců Vrchního soudu v Praze namítal také jejich postup a rozhodování v jiných věcech, považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. , podle kterého důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Námitky žalobce v tomto smyslu je tedy nutno mít za irelevantní.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 255/2010 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2011


JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu