4 Nd 309/2008
Datum rozhodnutí: 26.02.2009
Dotčené předpisy:




4 Nd 309/2008-I.

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce: P. C., bytem Praha 7, Janovského 15, adresa pro doručování: Praha 1, Václavské náměstí 17, zastoupeného PhDr. M. J., proti žalovaným: 1) Ing. J. H., bytem Praha 1, Václavské náměstí 17, zastoupené JUDr. M. M., advokátem, a 2) Ing. Ľ. Š. bytem Brno-Jundrov, Dubová 1, o určení vlastnictví a vyklizení nemovitosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, t a k t o :

Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc řízení o určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, resp. řízení o vrácení daru, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 38 C 65/2002, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Jednalo se o třetí návrh na delegaci věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Oběma předešlým návrhům, vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 39/2007 a 4 Nd 45/2008, nebylo vyhověno.

Žalobce svůj v pořadí třetí návrh na delegaci vhodnou (č. l. 853) odůvodnil tím, že na straně žalobce nastaly nové skutečnosti, které odůvodňují jeho návrh na delegaci. Tyto spočívají v tom, že matka žalobce dne 30. 5. 2008 utrpěla mozkovou příhodu a její stav se poté ještě zhoršil, což dokládá lékařskou zprávou. Žalobce se o matku po jejím propuštění z nemocnice celodenně stará, což mu brání v tom, aby mohl dojíždět k řízení do Brna. V péči o matku mu pomáhá jeho obecná zmocněnkyně, a tedy v případě, že by žalobce odjel do Brna k ústnímu jednání, jeho obecná zmocněnkyně by se řízení účastnit nemohla. V opačném případě by nemohl žalobce využít svého práva být osobně přítomen jednání, neboť by musel být se svou matkou v Praze. V doplnění svého návrhu zdůraznil, že primární není účast jeho matky u soudu, ale jeho vlastní účast, které brání právě celodenní péče o nemocnou matku, čímž je mu bráněno v realizaci jeho práva účastnit se osobně jednání u soudu v Brně.

Dále ve svém návrhu opakuje skutečnosti, které již soudu prezentoval v předchozích podáních, zejména že jak žalobce tak i prvá žalovaná bydlí v Praze. Uvádí, že vzhledem k věku a zdravotnímu stavu žalované svým návrhem na delegaci řízení do Prahy vlastně prospívá i žalované. Žalobce má důvodné obavy , že zdravotní stav žalované povede k opakovaným zrušením již nařízených jednání, což je proti požadavku na rychlost a hospodárnost soudního řízení. Zopakoval svou námitku týkající se své nepříznivé finanční situace, kdy má za to, že ačkoli oba bydlí v Praze, je žalovaná značně zvýhodněna v případě dojíždění k soudu do Brna, jelikož je na tom finančně lépe, ačkoli namítá, že její finanční situace není dobrá. Je-li tomu opravdu tak, byla by dle žalobce delegace věci do Prahy výhodná pro žalovanou i z finančních důvodu. Taktéž zopakoval, že pro druhého žalovaného není cesta k soudu do Prahy žádný problém, když cestuje služebně do zahraničí a jeho zdravotní stav je nepochybně lepší než zdravotní stav žalované.

V návrhu dále obšírně rozebírá předcházející usnesení o nevyhovění jeho návrhu na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 4 Nd 45/2008, se kterým vyjadřuje nesouhlas a vyslovuje podezření, že neochota soudů delegovat řízení do Prahy (mylně uvedeno do Brna) vyplývá mimo jiné z toho, že soud může žalobci zabránit v realizaci jeho práv , jelikož soud činí vše, aby spor vyhrála protistrana . Žalobce taktéž vznesl námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Františka Hrabce, o níž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 18. 12. 2008 tak, že soudce JUDr. František Hrabec byl vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Nd 309/2008.

První žalovaná sdělila, že s navrhovaným přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasí a ve svém vyjádření odkázala na svá předchozí odmítavá podání, především pak na podání ze dne 21. 1. 2008 a 24. 4. 2008, s tím, že argumenty v nich uvedené ani plynutím času neztratily ničeho na své platnosti a aktuálnosti. Zopakovala, že nikterak nesnižuje otázku zdravotního stavu matky žalobce, nicméně je přesvědčena, že argumentace uvedená žalobcem je ryze účelová a emotivní s tím, že z hlediska právního nemá zásadního významu. Namítla, že jako předseda politické strany žalobce pravidelně cestuje po celé republice a jelikož vede celou řadu soudních sporů, se kterými je spojena nutnost jeho osobní účasti, a zásadně vždy tyto záležitosti vede až k řízení před Ústavním soudem ČR se sídlem v Brně, podstupuje pravidelné cesty mimo území hlavního města Prahy. Zdůrazňuje dále, že pokud se žalobce odvolává na hospodárnost a efektivitu řízení a vznáší stesky nad tvrzenými průtahy v řízení, pak je to poněkud s podivem, když toto je výhradně zaviněním žalobce, který prodlužuje řízení opakovaným podáváním návrhů na delegaci a vznášením námitek podjatosti do osob soudců. Žalovaná plně respektuje procesní práva žalobce, nicméně dle jejího názoru využití těchto práv žalobcem překračuje únosné meze a lze dle jejího názoru spíše hovořit o zneužití těchto práv než o jejich využití. Uzavírá, že delegací řízení k jinému soudu by došlo k dalším časovým zdržením.

Druhý žalovaný s návrhem vyslovil nesouhlas s tím, že k delegaci dle jeho názoru není žádný důvod a neví, proč by se mělo soudní řízení zdržovat jeho přemístěním do Prahy. Uvedl, že žalobce toliko argumentuje zdravotním stavem své matky a uvádí domněnku, že jako politik jistě není žalobce se svou matkou dvacet čtyři hodin denně.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou, i přes žalobcem namítanou změnu okolností, splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně.

V daném případě je místní příslušnost stanovena zákonem coby tzv. výlučná příslušnost podle § 88 písm. g) o. s. ř., kdy namísto obecného soudu, popřípadě místo soudu uvedeného v § 85a o. s. ř. je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle § 88 písm. b) o. s. ř.

Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 odůvodňuje především tím, že celodenní péče o nemocnou matku mu neumožňuje cestovat k jednání u Městského soudu v Brně, čímž je mu bráněno v realizaci jeho práva účastnit se osobně jednání u soudu. Dále pak poukazuje na svou nepříznivou finanční situaci a také na to, že v péči o matku mu pomáhá jeho obecná zmocněnkyně, a v případě, že by žalobce odjel do B. k ústnímu jednání, jeho obecná zmocněnkyně by se řízení účastnit nemohla.

Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovali průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je třeba zvážit návrh i z hlediska poměrů žalovaných, především je nutno přihlédnout k tomu, že první žalovaná i druhý žalovaný s přikázáním předmětné věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasí. Delegací věci by proto mohl být navozen stav pro oba žalované nepříznivý, jelikož by v jejich případě došlo k prolomení zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Argumentace žalobce, že pro první žalovanou by delegace věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 byla výhodná, je bezpředmětná, když žalovaná sama s delegací věci vyslovila kategorický nesouhlas. Oba žalovaní využili svého práva vyjádřit se k návrhu na delegaci a jejich vyjádření je třeba respektovat.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří P á c a l

Vypracoval:

JUDr. Petr Š a b a t a