4 Nd 296/2011
Datum rozhodnutí: 16.05.2012
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 296/2011-776


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce P. C. , zastoupeného PhDr. M. J., proti žalované Ing. J. H. , zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem, se sídlem Karlovo nám. 3/319, Praha 2, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 33/2005 a o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vedené pod sp. zn. Nco 114/2011, t a k t o:

Soudci a soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová, JUDr. Marta Chrastilová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 114/2011.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobce vznesl v podáních ze dne 24. března 2011 (č. l. 565 589), ze dne 19. dubna 2011 (č. l. 636 659), ze dne 20. dubna 2011 (č. l. 660 690) a ze dne 9. května 2011
(č. l. 693 714) námitku podjatosti soudkyně Obvodního soudu v Praze 1 Mgr. Andrey Pešlové, soudců Městského soudu v Praze i soudců Vrchního soudu v Praze pro jejich komunistickou minulost a rozhodování v jiných věcech, v nichž byl žalobce účastníkem řízení s tím, že žádá, aby o této námitce nerozhodoval žádný soudce, který byl členem KSČ.

Nejvyšší soud konstatuje, že žalobce namítl mj. i podjatost soudců a soudkyň Nejvyššího soudu včetně soudců JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala, kteří by měli jako členové senátu 4 Nd podle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Předseda senátu JUDr. František Hrabec proto s ohledem na obsah posuzované námitky podjatosti podání žalobce podle § 16 odst. 1 o. s. ř. předložil předsedkyni Nejvyššího soudu, která věc v souladu s rozvrhem práce přidělila k rozhodnutí senátu občanskoprávního kolegia č. 23. Tento senát Nejvyššího soudu poté rozhodl usnesením ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Nd 370/2011, tak, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. František Hrabec, JUDr. Danuše Novotná a JUDr. Jiří Pácal nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Nd 296/2011.

Po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze napadla uvedená věc do senátu 6 Cmo ve složení JUDr. Voclová, JUDr. Bernard, JUDr. Uhlířová, JUDr. Švantner, který je zastupován senátem 5 Cmo, v němž rozhodují JUDr. Kovařík, Mgr. Filingerová, JUDr. Riegrová, Ph.D., a senátem 12 Cmo ve složení Mgr. Tuscanyová, JUDr. Hodanová a JUDr. Chrastilová.

Z písemného vyjádření dotčených členů a členek rozhodujícího senátu 6 Cmo a zastupujících senátů 5 Cmo a 12 Cmo se podává, že dotčení soudci a soudkyně nemají k věci a k účastníkům žádný vztah, není jim známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V nálezu Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, Ústavní soud mimo jiné vyslovil též to, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.

V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.

Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat tezi žalobce, že by soudci - dřívější členové KSČ - věc žalobce, jakožto bývalého pronásledovaného politického vězně a disidenta, nemohli rozhodovat, a to i z důvodu uváděného žalobcem, že soudci jako bývalí členové KSČ budou stranit žalované jako bývalé člence KSČ.

Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud například dovodil, že z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.

Zbývá tedy posoudit konkrétní okolnosti případu, resp. intenzitu namítaných skutečností z hlediska možného vlivu na rozhodování soudce. Skutečnost, že je žalobce bývalým pronásledovaným politickým vězněm, disidentem, kritikem komunistického režimu a členem Charty 77, a že žalovaná byla údajně členkou KSČ, nelze považovat za takovou skutečnost, jež by sama působila na soudce do té míry, že by žalobcovu věc nebyli schopni spravedlivě rozhodovat.

Nejvyšší soud v projednávané věci dodává, že případný závěr o podjatosti uvedených soudkyň a soudců vrchního soudu by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být pouhý odkaz na jeho skutečnou či údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednávání věcí týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. Určitou podjatost by totiž v takových případech bylo možné vytknout prakticky všem soudcům, kteří před rokem 1989 zaujímali k poměrům za minulého režimu vyhraněná stanoviska, ať již pozitivní nebo negativní (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 553/03, sp. zn. I. ÚS 722/05, sp. zn. III. ÚS 1075/09 a dále zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05, navazující usnesení sp. zn. I. ÚS 2142/07, sp. zn. I. ÚS 237/06, sp. zn. IV. ÚS 218/06 atd.).

Z podaného výkladu je patrné, že okolnosti namítané žalobcem nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10).

Podle Nejvyššího soudu tedy lze v krátkosti shrnout, že v posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci a soudkyně, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců Vrchního soudu v Praze. Z jeho podání je patrno, že podrobuje kritice členství soudců Vrchního soudu v Praze v bývalé Komunistické straně Československa, když poukazuje na to, že bývalí komunisté dodnes smýšlejí v duchu komunistické ideologie, svým členstvím kolaborovali s komunistickým režimem, jímž byl naopak žalobce pětkrát uvězněn. Zároveň je podle žalobce objektivně pravděpodobné, že soudce jako bývalý člen KSČ bude stranit bývalé člence KSČ, jíž je údajně žalovaná. Žalobce se domáhá toho, aby tuto námitku podjatosti neřešili bývalí komunisté, protože nelze považovat za nepodjaté ty soudce, kteří posuzují u jiného soudce stejnou vadu , kterou mají oni sami. Současně upozorňuje na to, že m.j. JUDr. Bernard a JUDr. Kovařík rozhodovali v jeho jiných věcech. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž ani tyto námitky podjatosti vznesené žalobcem nepokládá za důvodné, resp. za takové, z nichž by vyplývaly skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 114/2011 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c