4 Nd 295/2010
Datum rozhodnutí: 09.12.2010
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř., § 104a odst. 4 o. s. ř.




4 Nd 295/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: FOGAZZANO, s. r. o. se sídlem Polská 30, Praha 2, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, Ph. D., advokátem se sídlem Hybernská 20, Praha 1, proti žalovanému: H. C. , o určení místní a věcné příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř. a § 104a odst. 4 o. s. ř. t a k t o :

I. K projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

III. Určuje se, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2.
O d ů v o d n ě n í :
Dne 18. 8. 2010 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání označené jako žaloba o zaplacení částky 182 900,66 Kč s příslušenstvím spojené s návrhem na určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř.

Z obsahu podání vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovaným francouzským státním občanem s bydlištěm ve Francii podle českého práva smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou od 6. 2. 2009 do 28. 2. 2010. Uvedený byt se pak podle tvrzení žalobkyně nachází v budově v k. ú. V., obec P., .. . Podle tvrzení žalobkyně jí žalovaný dluží v žalobě blíže vyčíslené neuhrazené nájemné s příslušenstvím, dále zálohové platby za služby s příslušenstvím, platbu související s prodlením žalobce s předáním bytu, částku, kterou pro poškození bytu a jeho vybavení žalovaným nájemcem musela žalobkyně vynaložit na uvedení bytu do původního stavu, a částku za telefonní služby, které žalobkyně poskytovala v souvislosti s nájmem bytu žalovanému nájemci, tedy celkem částku 182 900, 66 Kč s příslušenstvím. Dne 15. 10. 2010 bylo Nejvyššímu soudu doručeno další podání žalobkyně označené jako žaloba o zaplacení částky 182 900,66 Kč s příslušenstvím s žádostí o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. s částečným zpětvzetím žaloby do částky dlužných zálohových plateb za služby s příslušenstvím a s uplatněním nových nároků majících svůj původ ve vyúčtování poskytnutých služeb spojených s užíváním bytu s příslušenstvím. Celková požadovaná dlužná částka pak podle žalobkyně nově činí částku 173 705,- Kč s příslušenstvím.

Žalobkyně se tedy obrátila na Nejvyšší soud s návrhem na rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. zároveň s podáním žaloby přímo k Nejvyššímu soudu a uvedla, že podle ustanovení čl. 5 bodu 1 písm. a) nařízení Rady ES č. 44/2001 osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Žalobkyně má na základě tohoto ustanovení za to, že pro rozhodnutí výše uvedené věci je dána věcná příslušnost soudů České republiky. Vzhledem k tomu, že žalobkyni není známo, že by měl žalovaný v současné době na území České republiky bydliště či majetek, je žalobkyně přesvědčena, že v dané věci není dána místní příslušnost žádného soudu v České republice. Z tohoto důvodu se pak žalobkyně obrátila s žalobou a návrhem na určení místní příslušnosti podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. přímo na Nejvyšší soud, aby určil, který soud je místně příslušný uvedenou věc projednat a rozhodnout.

Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Po přistoupení České republiky do Evropské unie platí i na území České republiky nařízení Rady ES č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech označované také jako Brusel I. Uvedené nařízení se týká pravomoci, resp. mezinárodní příslušnosti podle terminologie tohoto nařízení, soudů členských států EU ve vymezených případech. Toto nařízení pak rozlišuje mezinárodní příslušnost, resp. pravomoc, a to a) základní týkající se osob s bydlištěm na území státu, kde má být žalován, bez ohledu na státní občanství, b) zvláštní týkající se osob s bydlištěm na území některého členského státu, jenž mají být žalovány v jiném členském státě, c) vymezenou pro zvláštní skupiny osob, d) výlučnou bez ohledu na bydliště podle čl. 22, e) dohodnutou podle čl. 23 a f) založenou podle ustanovení čl. 24 a násl. uvedeného nařízení.

V projednávané věci je podle názoru Nejvyššího soudu dána výlučná příslušnost, resp. pravomoc soudů České republiky, a to podle věty první čl. 22 bodu 1) nařízení Rady ES č. 44/2001. To totiž stanoví, že bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí , soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází. Podle věty druhé tohoto bodu pak pro řízení týkající se nájmu nemovitostí za účelem jejich dočasného soukromého užívání na dobu nejvýše šesti po sobě následujících měsíců jsou však příslušné i soudy toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, pokud je nájemcem fyzická osoba a pronajímatel i nájemce mají bydliště na území téhož členského státu.

Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle § 9 odst. 5 (dříve 4) o. s. ř. Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvého stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.

V dané věci nerozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvého stupně podle § 9 odst. 5 (dříve 4) o. s. ř. Tudíž není oprávněn rozhodnout o předmětném návrhu, který mu byl účastníkem podán jako soudu nepříslušnému.

Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Podle § 104a odst. 6 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Jak vyplývá z podané žaloby, ve věci jde o problematiku úhrady dlužného nájemného a ostatních plateb souvisejících s nájmem předmětného bytu, a to na základě žalobkyní předložené nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že se jedná o nájem bytu nacházejícího se v budově, objektu bydlení ležícího v České republice, konkrétně na Praze 2 Vinohradech na ul. ., jsou k rozhodnutí sporu věcně příslušné soudy České republiky, a to na základě čl. 22 bodu 1 nařízení Rady ES č. 44/2001.

Podmínky pro určení místní příslušnosti podle ustanovení občanského soudního řádu v daném případě podle Nejvyššího soudu chybějí, protože ustanovení § 88 písm. i) o. s. ř., podle něhož je namísto obecného soudu, popř. namísto soudu uvedeného v § 85a k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmena b), není v projednávaném případě aplikovatelné. To proto, že podle tohoto ustanovení o. s. ř. se určuje výlučná místní příslušnost jen tehdy, pokud jde o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí, jako v projednávaném případě. Místní příslušnost českého soudu pak nelze určit ani podle jiných ustanovení o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě jde o práva plynoucí z nájmu nemovitosti nacházející se v k. ú. V., obec P., a to budovy . stojící na Praze 2 a kdy nejsou známa jiná relevantní kritéria, se jeví jako odpovídající rozumnému uspořádání vztahu, aby věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2.

Při určení místně příslušného soudu vycházel Nejvyšší soud především z výše uvedených hledisek. S ohledem na ně pak Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je jmenovaný Obvodní soud pro Prahu 2, jemuž bude věc po právní moci tohoto usnesení postoupena Nejvyšším soudem k dalšímu řízení i podle ustanovení § 104a odst. 4 o. s. ř.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2010


Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c