4 Nd 284/2011
Datum rozhodnutí: 15.11.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.



4 Nd 284/2011 - 466

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: L. S. , zastoupenou Ing. V. S. , obecným zmocněncem, bytem O. , J. n. N. , proti žalovanému: Stavební bytové družstvo LIAZ, se sídlem Želivského 13, Jablonec nad Nisou, zastoupenému JUDr. Lubomírem Strnadem, advokátem se sídlem Vlčí vrch 668/20, Liberec, o uzavření smlouvy o bezúplatném převodu bytu a garáže do vlastnictví žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 206/99, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudkyně senátu 11 Cmo Vrchního soudu v Praze Mgr. Iva Horáková, JUDr. Eva Keményová a JUDr Milada Lukáčová, soudkyně a soudci zastupujícího senátu 6 Cmo JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 367/2010.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně vznesla námitku podjatosti ze dne 5. 5. 2011 (Vrchnímu soudu v Praze doručena dne 10. 5. 2011, č. l. 447), a to konkrétně vůči soudkyni JUDr. Evě Sekaninové, JUDr. Evě Keményové a JUDr. Miladě Lukáčové pro jejich vztah k účastníkům řízení s tím, že ji odůvodní dodatečně. Nejvyšší soud vrátil předmětnou věc k odstranění vad námitky podjatosti a Vrchní soud v Praze proto poté, co mu byla věc vrácena Nejvyšším soudem, protože námitka podjatosti žalobkyně neobsahovala nezbytné náležitosti, vyzval žalobkyni, aby v souladu s § 15a odst. 3 o. s. ř. podstatné náležitosti námitky podjatosti doplnila a zároveň ji informoval o tom, že od 1. 7. 2011 JUDr. Eva Sekaninová již není soudkyní Vrchního soudu v Praze a členkou projednávajícího senátu 11 Cmo se stala Mgr. Iva Horáková.

Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 23. 8. 2011 (č. l. 461) uvedla, že této výzvě nelze vyhovět, protože obecný zmocněnec žalobkyně podal současně s námitkou podjatosti žádost o poskytnutí informací (viz č. l. 448), v níž žádal o informace o tom, který ze zde uvedených soudců byl členem nebo kandidátem KSČ a taktéž informaci o tom, která ze soudkyň vyhotovila rukopisný referát, který má být součástí složky příloh spisu sp. zn. 11 Cmo 367/2010, z jehož obsahu má být podle názoru zástupce žalobkyně patrné, že bylo v dané věci o odvolání rozhodnuto předem, ačkoli jednání v té době ještě neproběhlo. Tyto informace považuje za rozhodující k prokázání skutečnosti, že před Vrchním soudem v Praze nemůže proběhnout řízení v této věci v souladu s právními předpisy a ústavními dokumenty . Jelikož mu tyto informace na jeho žádost nebyly poskytnuty, domnívá se, že prostředí Vrchního soudu v Praze se vymyká představám o nestranném a nezávislém soudu a potvrzuje již dříve vyjádřený názor, že před Krajským soudem v Ústí nad Labem a Vrchním soudem v Praze nemůže být věc projednána a rozhodnuta v souladu s Ústavou ČR. Ve věci jde podle něj od samého počátku o zachování komunistických poměrů v bytovém družstevnictví a legalizaci výpalného komunistickým funkcionářům a členům jejich rodin , a je proto nutné zkoumat minulost soudců rovněž s ohledem na zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, ve znění pozdějších předpisů, když jedním z nesporných důkazů je i doba projednávání žaloby . Zástupce žalobkyně dále uvedl, že se o důvodech podjatosti dozvěděl dne 3. 5. 2011 při nahlížení do předmětného spisu.

Poté zaslal Ing. V. S. přípisy ze dne 30. 5. 2011 a ze dne 3. 8. 2011 (č. l. 462 - 463), jež adresoval Městskému zastupitelství v Praze a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4, které byly poté postoupeny Vrchnímu soudu v Praze. Z těchto podání mimo jiných skutečností, které se namítané podjatosti netýkají, vyplývá, že předmětný referát odvolacího soudu byl podle Ing. S. napsán rukou některé ze soudkyň, jejichž podjatost je namítána. Z jeho obsahu bylo podle něj patrné, že Vrchní soud v Praze měl jako soud odvolací v úmyslu dne 19. 5. 2011 potvrdit zamítavé výroky rozsudku na č. l. 368 a potvrdit i výrok I. po některých úpravách a zamýšlel taktéž odmítnout nárok na peněžitou sankci ve prospěch žalobkyně za průtahy ze strany žalovaného (porušení konečného termínu převodu bytu a nebytového prostoru ve smyslu novelizovaného zákona č. 74/1994 Sb.) namísto, aby návrh postoupil věcně a místně příslušnému soudu . Odvolací soud tak podle jeho názoru současně žalobkyni znemožnil provést důkaz, který soudy označily za stěžejní. Tento referát je pro žalobkyni důkazem, že v odvolacím řízení je obcházena povinnost rozhodovat v senátu, když se s obsahem věci seznámí toliko jediný soudce, který se v této věci podle Ing. S. vůbec nemínil vypořádat s obsahem odvolání žalobkyně v nejzásadnějších bodech. Zbývající soudci pak hlasují na jeho návod . Oba soudy dále podle něj umožnily vystupovat řádně nezvoleným samozvancům žalovaného, když členové žalovaného již několik volebních období nemají možnost uplatnit svůj názor hlasováním o členech volených orgánů, na což Ing. S. podle svého tvrzení opakovaně upozorňoval orgány činné v trestním řízení. Oba soudy měly taktéž podle něj před žalobkyní zatajit přípisy Ministerstva pro místní rozvoj, které se nacházejí na č. l. 331 a 332.

Zástupce žalobkyně dále namítá, že řada soudců obou soudů má soudružský vztah s advokátem JUDr. Milošem Novákem z Jablonce nad Nisou a jeho otcem JUDr. Milošem Novákem - bývalým předsedou Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a členem předsednictva Okresního výboru KSČ, přičemž těmto osobám mají podle vyjádření Ing. S. plynout finanční prostředky od žalovaného získané z převodu bytů a nebytových prostor podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, i přesto, že tyto převody mají být bezúplatné. Tato skutečnost je podle něj hlavní příčinou průtahů v řízení, které trvá od roku 1999, přestože Ing. S. upozorňoval na to, že věc nemůže být před oběma soudy řádně a ústavně konformně projednána. Na závěr shrnuje, že za hlavní příčinu nezákonného počínání osob označuje vztah mezi soudními osobami a osobami u žalovaného, JUDr. Milošem Novákem, advokátem a jeho otcem na straně jedné a rodinou žalobkyně na straně druhé. Společným jmenovatelem pak je vztah k bývalé Komunistické straně Československa .

O odvolání žalobkyně má rozhodnout Vrchní soud v Praze, u něhož je předmětné odvolací řízení vedeno pod sp. zn. 11 Cmo 367/2010.

Z písemného vyjádření členů projednávajícího senátu 11 Cmo se podává, že dotčené soudkyně nemají k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich podjatosti. Předsedkyně senátu JUDr. Eva Keményová navíc uvedla, že důvod podjatosti vyplývá z žádosti zástupce žalobkyně o poskytnutí informací (viz výše) a poukazuje na to, že údaje o členství soudců v KSČ před listopadem 1989 jsou uvedeny na veřejně přístupném portálu ministerstva spravedlnosti. Ohledně předmětného rukopisu dále konstatuje, že nejde o referát založený ve spisu, ale o písemnou přípravu referujícího soudce a asistenta soudce k jednání o odvolání (původně nařízenému na 19. 5. 2011), která nepředjímá rozhodnutí senátu ve věci, není součástí spisu, ale byla založena do sběrného spisu odvolacího soudu. Tento sběrný spis není spisem ve smyslu § 164 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (uveřejněného pod č. 1/2002 Sbírky instrukcí a sdělení), ale je technickou pomůckou pro potřeby odvolacího soudu a byl zřejmým nedopatřením soudní kanceláře předložen zástupci žalobkyně v souvislosti s jeho nahlížením do procesního spisu. Z předkládací zprávy Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2011 dále vyplynulo, že JUDr. Eva Sekaninová již není soudkyní Vrchního soudu v Praze a členkou senátu 11 Cmo je nyní Mgr. Iva Horáková. Tato soudkyně a jednotliví soudci zastupujícího senátu 6 Cmo ve svých vyjádřeních rovněž uvedli, že nemají k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům žádný vztah a nejsou jim známy okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnost o jejich nepodjatosti.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou ani okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Taktéž případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa sama o sobě není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout.

První okolností, v níž zástupce žalobkyně spatřuje podjatost soudců Vrchního soudu v Praze, je nevyřízení jeho žádosti o informace o členství soudců Vrchního soudu v Praze v KSČ. Pravidla pro poskytování informací a podmínky práva svobodného přístupu žadatele k těmto informacím upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon v ustanovení § 16a obsahuje úpravu oprávnění žadatele o informaci v případě, že mu v zákonem stanovené lhůtě nebyla informace poskytnuta tak, že může z tohoto i jiných zde uvedených důvodů podat stížnost na postup při vyřizování takové žádosti. Pokud však účastník v podstatě namítá, že nevyřízení jeho žádosti o informace týkající se členství soudců Vrchního soudu v Praze v KSČ a autorství předmětného referátu zakládá podjatost soudců tohoto soudu, neboť neposkytnutí této informace mimo jiné zapříčinilo podle něho skutečnost, že zástupce žalobkyně nemohl řádně a včas sdělit soudu, v čem spatřuje důvody podjatosti shora uvedených soudkyň, nemůže být takové tvrzení důvodem pro vyloučení soudce v souladu s § 14 odst. 1 o. s. ř. Ze zákona č. 106/1999 Sb. zcela jasně vyplývá, jak může žadatel o informaci postupovat, pokud jeho žádost nebyla náležitě vyřízena, příp. nebyla poskytnuta v souladu s tímto zákonem. Tento postup však nemůže účastník řízení nahradit tím, že bude s poukazem na nevyřízení jeho žádosti o informace namítat podjatost uvedených soudkyň, respektive tvrdit, že oba soudy jsou podjaté a nemohou proto o věci rozhodnout.

Druhým údajným důvodem podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze je podle zástupce žalobkyně referát psaný rukou některé ze soudkyň, u nichž je namítána podjatost, jenž byl součástí spisu. Bylo z něj podle zástupce žalobkyně patrné, že již před jednáním nařízeném na den 19. 5. 2011, v němž mělo být projednáno odvolání žalobkyně a které bylo později z důvodu podání této námitky podjatosti odročeno, měl Vrchní soud v Praze o tomto odvolání předem rozhodnout a potvrdit tak zamítavé výroky rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2010, č. j. 32 Cm 206/99-368 a odvolací soud podle předmětného referátu měl taktéž zamýšlet odmítnout nárok na peněžitou sankci ve prospěch žalobkyně za průtahy ze strany žalovaného, namísto, aby návrh postoupil věcně a místně příslušnému soudu. Takovým postupem podle zástupce žalobkyně odvolací soud zároveň znemožnil žalobkyni provést důkaz, který soudy označily za stěžejní .

Z obsahu spisu vyplývá, že o odvolání žalobkyně vzhledem k podané námitce podjatosti Vrchní soud v Praze dosud nerozhodl, neboť tento soud předložil věc Nejvyššímu soudu, aby o této námitce rozhodl. Z obdobného důvodu bylo rovněž odročeno jednání (původně nařízené na 19. 5. 2011), během něhož měl odvolací soud podle zástupce žalobkyně vydat rozhodnutí předem připravené v intencích daného referátu. Vzhledem k tomu, že předmětná písemnost není součástí spisu 32 Cm 206/99 a podle vyjádření JUDr. Keményové se jednalo o písemnou přípravu referujícího soudce a asistenta soudce k odvolacímu jednání, která nepředjímá rozhodnutí ve věci, je zřejmé, že pokud byla založena do sběrného spisu odvolacího soudu v době, kdy Ing. S. nahlížel do spisu 32 Cm 206/99, není možné dospět k závěru, že by písemné poznámky, coby příprava soudce na nařízené jednání, byly důvodem k domněnce, že takový postup je způsobilý zapříčinit soudcovu podjatost. Navíc je zcela přirozené a zákonu nikterak odporující, že soudce, který studuje obsah spisu ve světle podaného odvolání účastníka řízení proti rozhodnutí soudu prvního stupně a připravuje se na projednání tohoto opravného prostředku, si činí písemné poznámky o stěžejních skutečnostech vyplývajících ze spisu a není ani neobvyklé, že si vytváří i určité předběžné závěry o možném způsobu rozhodnutí ve věci.

Poslední okolností, ve které zástupce žalobkyně spatřuje podjatost soudců, je soudružský vztah soudců obou soudů k advokátu JUDr. Miloši Novákovi a jeho otci JUDr. Miloši Novákovi, kteří mají podle zástupce žalobkyně od žalovaného dostávat peníze získané z převodu bytů a nebytových prostor, což je podle něj hlavní příčinou průtahů v řízení, které trvá od roku 1999, když za hlavní příčinu nezákonného počínání osob označuje vztah mezi soudními osobami a osobami u žalovaného, JUDr. Milošem Novákem, advokátem a jeho otcem na straně jedné a rodinou žalobkyně na straně druhé. Společným jmenovatelem pak je vztah k bývalé Komunistické straně Československa . Z takto koncipovaných důvodů namítané podjatosti je zřejmé, že zástupce žalobkyně sice namítl podjatost tří konkrétních soudkyň, avšak z odůvodnění námitky podjatosti vyplývá, že ve skutečnosti namítá podjatost všech soudců obou soudů , tedy Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, což je podle § 15a odst. 3 o. s. ř. nepřípustné. Podstatnou náležitostí námitky podjatosti účastníka řízení je v souladu s tímto ustanovením přesné označení soudce (přísedícího), proti němuž námitka směřuje a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka. Případná podjatost konkrétního soudce je výsledkem osobního vztahu tohoto soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto tento poměr je nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť. Nelze proto namítat podjatost přesně označených soudců a jejich podjatost zdůvodnit podjatostí celého soudu, respektive podjatostí nejen soudu nalézacího, ale i soudu odvolacího, jak to učinil zástupce žalobkyně. Navíc je nutné podotknout, že jím tvrzené skutečnosti nijak neprokázal, tedy neuvedl žádné důkazy, kterými by mohl namítanou podjatost prokázat, což je ostatně další podstatnou náležitostí námitky podjatosti podle § 15a odst. 3 o. s. ř.

Nejvyšší soud nad rámec posuzovaného případu podotýká, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, což vyslovil mimo jiné Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, a míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je proto nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.

V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.

Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud například dovodil, že z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by byli vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 367/2010 výše jmenovaní soudci a soudkyně tohoto soudu, přičemž Nejvyšší soud rozhodl o nevyloučení všech soudců uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce sice namítla podjatost konkrétních soudkyň senátu 11 Cmo, avšak z odůvodnění její námitky podjatosti vyplývá, že fakticky namítla podjatost celého Vrchního soudu v Praze. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, jelikož nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že jmenovaní soudci a soudkyně mají takový vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, který by byl důvodem pochybovat o jejich nepodjatosti.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2011

Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c