4 Nd 201/2011
Datum rozhodnutí: 26.07.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 201/2011-529


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobců: a) Ing. T. M. , b) Ing. M. M. , za účasti: 1) Dipl. Ing. J. C.-M. , zastoupeného Mgr. Liborem Kaslem, LL.M., advokátem se sídlem Palackého 740/1, Praha 1, 2) K. C.-M. , 3) Město Dobříš , se sídlem Mírové náměstí 119, Dobříš, IČ 00242098, 4) Pozemkový fond České republiky , se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, IČ 45797072, o nahrazení správního rozhodnutí rozhodnutím soudu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 230/2010, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudci senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová a JUDr. Ivana Petrová, a zastupujícího senátu 1 Cmo JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Michal Krenk, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 86/2011.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobci uplatnili v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 53/2008 vzájemný návrh proti účastníkům 1) a 2) (v předmětném řízení vystupovali tito jako žalobci) na přezkoumání správního rozhodnutí a Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 14 C 53/2008, rozhodl o tom, že se tato vzájemná žaloba vylučuje k samostatnému řízení. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 10 C 230/2010, shora uvedenou žalobu podle § 250g odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř. odmítl. Žalobci podali proti tomuto rozhodnutí blanketní odvolání ze dne 11. 3. 2011 (soudu doručeno dne 14. 3. 2011). Své odvolání nejprve doplnili podáním ze dne 15. 3. 2011 (soudu doručeno dne 16. 3. 2011) a taktéž podáním ze dne 6. 4. 2011 (Krajskému soudu v Praze doručeno dne 6. 4. 2011). Žalobci vznesli dalším podáním ze dne 6. 4. 2011 námitku podjatosti, a to vůči osobě projednávající soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Olgy Píšové. Dále v něm žalobci vznesli také námitku podjatosti celého Vrchního soudu v Praze, jelikož soudcem Vrchního soudu v Praze je i manžel JUDr. Olgy Píšové JUDr. Petr Píša. Následně žalobci navrhli, aby o námitce podjatosti JUDr. Olgy Píšové rozhodl Vrchní soud v Olomouci.

Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. Nco 86/2011.

Z písemného vyjádření členů projednávajícího senátu 4 Cmo i zastupujícího senátu 1 Cmo se podává, že dotčené soudkyně i soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný vztah, účastníky řízení a jejich zástupce znají pouze z úředního styku a nejsou jim známy jiné okolnosti, pro které by měl být důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Zároveň zde uvedli, že touto okolností není ani zařazení soudce JUDr. Petra Píši v trestním úseku Vrchního soudu v Praze.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

V posuzovaném případě ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci, účastníkům či k jejich zástupcům. Žalobci ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. Z jejich podání je patrno, že námitku podjatosti celého Vrchního soudu v Praze spatřují pouze v tom, že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Píša je manželem soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Olgy Píšové, která je v senátě 28 Co, jenž má rozhodnout o odvolání žalobců. Žalobci vůči ní namítají okolnosti, které spočívají v postupu této soudkyně v předchozím odvolacím řízení a taktéž v jejím rozhodování v jiných věcech.

Zde je nutné zdůraznit, že v souladu s § 15a odst. 3 o. s. ř. je nepřípustné, aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu, když podstatnou náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce (přísedícího), proti němuž námitka směřuje a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť. Z výše uvedeného vyjádření soudců k námitce podjatosti podle § 15b odst. 1 o. s. ř. a taktéž z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze vyplývá, že JUDr. Petr Píša je soudcem úseku trestního soudnictví Vrchního soudu v Praze a není členem senátu 4 Cmo, kterému je věc přidělena, ani senátu zastupujícího 1 Cmo. Z jeho zařazení v úseku trestního soudnictví je patrné, že nerozhoduje v řízení ve věcech podle části páté občanského soudního řádu, tedy ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem a ve které má rozhodnout senát 4 Cmo Vrchního soudu v Praze jako soud odvolací. Namítaná skutečnost podle Nejvyššího soudu v žádném případě nemůže založit pochybnosti o nepodjatosti shora uvedených soudců a soudkyň, kterým je věc přidělena, aby rozhodli o odvolání žalobců. Nejvyšší soud proto námitku podjatosti vznesenou žalobci neshledal důvodnou, jelikož se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

Nad rámec posuzovaného případu Nejvyšší soud konstatuje, že ani vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec, nemají podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě. Pokud by totiž byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním vztahu mezi soudci.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 86/2011 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci a soudkyně tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Pro úplnost se dodává, že vzhledem k výše uvedenému závěru Nejvyššího soudu nepřicházelo přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci v úvahu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2011
Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c