4 Nd 181/2011
Datum rozhodnutí: 21.06.2011
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




4 Nd 181/2011-1040

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce: Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem Preslova 9, Moravská Ostrava, proti žalovaným: 1) JUDr. E. S. , 2) B. L. , o zaplacení 5 024 682,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 264/93, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. t a k t o :

Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 264/93 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4 .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Ostravě předložil podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh 2. žalovaného, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 36 C 264/93, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

Žalovaný 2) svůj návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti (č. l. 957-958) odůvodnil tím, že byl uznán invalidním, přičemž jde o invaliditu druhého stupně, což prokázal příslušnými listinami. Cestování a pohyb mezi Prahou a Okresním soudem v Ostravě mu činí velké problémy, takže možnost účastnit se soudního řízení je mu téměř znemožněna. Ve svém návrhu taktéž poukazuje na skutečnost, že v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 má trvalé bydliště. Domnívá se, že rozhodnutím soudu, jímž bude vyhověno jeho návrhu, nebude porušeno právo účastníků řízení na zákonného soudce, neboť ze všech informací, které se jemu a žalované 1) dostaly, není soudkyně Okresního soudu v Ostravě Mgr. Daniela Teterová zákonným soudcem v projednávané věci.

Žalobce využil svého práva a k návrhu se vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce tak (č. l. 997-998), že s navrhovaným postupem nesouhlasí, jelikož podle jeho názoru není návrh žalovaného 2) důvodný. Poukazuje na to, že obdobný návrh činili žalovaní již v minulosti. Návrh žalovaného 2) tak směřuje k rozhodnutí o věci, o níž bylo již rozhodnuto. Z celého postupu žalovaného 2) je podle žalobce nepochybné, že skutečný důvod návrhu na delegaci vhodnou nespočívá v jeho zdravotním stavu, nýbrž ho spatřuje ve snaze o odejmutí věci zákonnému soudci. I kdyby žalovanému 2) činila cesta z Prahy do Ostravy nějaké potíže, je tento fakt vyvážen či převážen skutečností, že by žalobci, jakož i žalované 1) a navrženým svědkům vznikly stejné náklady a obtíže při cestě z Ostravy do Prahy. Žalobce má na základě těchto důvodů za to, že není dán důvod, aby soud o stejném návrhu rozhodoval znovu. V případě, že by soud zaujal odchylné stanovisko, navrhuje, aby návrh na delegaci věci byl zamítnut.

Žalobce ve svém sdělení (č. l. 1026) dále doplnil, že z rozhodnutí o invaliditě žalovaného 2), které soudu předložil, vyplývá, že jeho pracovní schopnost zůstala z 50 % zachována a že je i nadále schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, byť jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Je proto nepochybné, že je schopen absolvovat i cestu do Ostravy pohodlným vlakem, jakým je například souprava CS Pendolino. Taktéž poukazuje na odvolání plných mocí právního zástupce obou žalovaných Mgr. Romana Hanuse (č. l. 996), které je podle žalobce nutné považovat za ryze účelový krok. Právnímu zástupci žalobce JUDr. Milanu Skalníkovi totiž zaslal email advokát Mgr. František Kel, který v substituci Mgr. Hanuse žalované v řízení zastupoval, a z jeho obsahu je zřejmé, že je i nadále zmocněn za oba žalované jednat.

Žalovaná 1) ve svém vyjádření (č. l. 1010) uvádí, že nemá námitky k delegaci věci z důvodu vhodnosti, pokud je zdravotní stav žalovaného 2) (i podle lékařských zpráv) takový, že je pro něj téměř nemožné se soudního řízení vedeného v Ostravě účastnit.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Ostravě a Obvodnímu soudu pro Prahu 4, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného 2) na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby byla věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.

V projednávaném případě žalovaný 2) svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 odůvodňuje nepříznivým zdravotním stavem vyplývajícím z jeho invalidity druhého stupně a vzdáleností jeho trvalého bydliště a soudu, který ve věci rozhoduje. Svůj návrh taktéž opírá o své tvrzení, že soudkyně Okresního soudu v Ostravě Mgr. Daniela Teterová není v předmětném sporu zákonným soudcem.

Podle Nejvyššího soudu uváděné skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnosti uváděné žalovaným 2), tj. nepříznivý zdravotní stav a náročnost dopravy z Prahy do Ostravy, nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci z důvodu vhodnosti. Zde je třeba připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, podle něhož odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.

K další skutečnosti uváděné žalovaným 2) je třeba uvést, že taktéž jeho tvrzení o projednávání věci soudkyní, která není zákonným soudcem, není důvodem pro delegaci vhodnou. Touto okolností se Nejvyšší soud již zabýval, když svým usnesením ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 4 Nd 287/2010 v dané věci rozhodoval o návrhu žalované 1) na delegaci vhodnou a obdobnou námitku neshledal jako důvod pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.

Současně bylo nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nesouhlasí a delegací věci by tak mohl být navozen stav pro něj nepříznivý. Zároveň nebylo možné pominout, že primární požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Okresní soud v Ostravě je s věcí již obeznámen a ve věci již zahájil jednání.

Nejvyšší soud tak z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.

Pokud žalovaný 2) žádal, aby procesní spis byl Nejvyšším soudem zaslán Obvodnímu soudu pro Prahu 1 za účelem, aby do něho mohl nahlédnout a svůj návrh na delegaci doplnit, pokládal Nejvyšší soud takový požadavek s ohledem na dobu a průběh dosavadního řízení za ryze obstrukční. Žalovaný 2) si je zcela jistě vědom důvodů, pro něž návrh na delegaci učinil a pokud jej chtěl nějak doplnit, mohl tak učinit písemně, bez nutnosti nahlížet do spisu, jehož obsah mu je bezpochyby dostatečně znám.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2011

Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c