4 Nd 172/2011
Datum rozhodnutí: 15.06.2011
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 172/2011-60

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. proti žalované České republice, Ministerstvo vnitra ČR , se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o zaplacení částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 514/2009, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2, 3 o. s. ř., t a k t o :

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 514/2009 s e n e p ř i k a z u j e k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 v označené právní věci vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k návrhu tohoto soudu, aby věc byla delegována z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci. Obvodní soud pro Prahu 7 tento svůj návrh odůvodnil tím, že nároky žalobkyně na nemajetkovou újmu mají pramenit z nesprávného úředního postupu orgánů Policie ČR, a to jejích regionálních složek v Olomouci a v Ostravě a okolí. Žalobkyně je samoživitelkou a s přihlédnutím k jejím osobním a majetkovým poměrům se Obvodnímu soudu pro Prahu 7 jeví nehospodárným a procesně neekonomickým vedení řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7, v jehož obvodu pouze sídlí Ministerstvo vnitra ČR, ale v jehož obvodu se nestal nesprávný úřední postup, ani nebydlí žalobkyně a nesídlí žalobou dotčené orgány.

K výzvě Obvodního soudu pro Prahu 7 sdělila žalobkyně s návrhem na tuto delegaci svůj souhlas, žalovaný se ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádřil.

Návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci byl předložen k rozhodnutí Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému oběma soudům.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

V posuzovaném případě z předloženého návrhu sice vyplývá, že projednání věci Okresním soudem v Olomouci by bylo z hlediska bydliště žalobkyně jistě méně komplikované, než u Obvodního soudu pro Prahu 7, nicméně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutečnosti uvedené Obvodním soudem v jeho návrhu na delegaci samy o sobě jako prostředek k rychlejšímu a hospodárnějšímu řízení nezaručují, nehledě k tomu, že ani není možno spolehlivě předpokládat, že s ohledem na nápad u Okresního soudu v Olomouci a nápad Obvodního soudu pro Prahu 7 by vůbec řízení u Okresního soudu v Olomouci skutečně proběhlo rychleji. Nejvyšší soud je toho názoru, že bydliště žalobkyně mimo obvod Obvodního soudu pro Prahu 7, jakož i její osobní a majetkové poměry, nejsou ničím natolik výjimečným, aby tyto okolnosti nebylo možno uspokojivě zohlednit obvyklejšími procesními prostředky, než přikázáním celé věci k projednání a rozhodnutí jinému než místně příslušnému soudu. Nejvyšší soud rovněž nemůže předjímat, jaký bude v předmětné právní věci rozsah a charakter dokazování a tedy v jaké míře budou prováděny listinné důkazy a v jaké míře a rozsahu bude nutno provádět dokazování za účasti svědků apod.

Nejvyšší soud přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci nepovažuje za vhodné mimo jiné i z toho důvodu, že se jedná o spor vedený od roku 2009, ve kterém již byla učiněna řada úkonů a přikázání věci jinému soudu v této fázi řízení by bylo z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení problematické.

Nejvyšší soud nemohl přehlédnout skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 7 svou výzvu účastníkům řízení, aby se vyjádřili k návrhu na delegaci, neopatřil doložkou ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. a v důsledku toho tedy nelze mít za to, že proti návrhu na delegaci nemá žalovaný námitek a že by tedy na otázku vhodnosti delegace u účastníků panovala shoda.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Olomouci nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á