4 Nd 165/2011
Datum rozhodnutí: 15.06.2011
Dotčené předpisy: odst. 2 o. s. ř.




4 Nd 165/2011-72


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: Plzeňský Prazdroj, a. s., se sídlem U Prazdroje 7, Plzeň, IČ 45357366, zastoupené JUDr. Vlastimilem Skopečkem, advokátem, se sídlem B. Smetany 1, Plzeň, proti žalované: COLLEGIUM Q spol. s r. o. "v likvidaci" , se sídlem Sousedíkova 1147, Vsetín, IČ 47976811, zastoupené JUDr. Lubomírem Gajduškem, advokátem, se sídlem ul. 4. května 1491, Vsetín, o zaplacení částky 19 565,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 25 C 923/2009, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. t a k t o :

Věc vedená u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 25 C 923/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Vsetíně.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Plzeň-město předložil podle § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalované, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 25 C 923/2009, byla přikázána Okresnímu soudu ve Vsetíně.

Žalobkyně podala dne 6. 10. 2009 u Okresního soudu Plzeň-město žalobu o zaplacení částky ve výši 19 565,- Kč s příslušenstvím představující hodnotu výčepního zařízení, které žalobkyně přenechala žalované do užívání na základě smlouvy o výpůjčce č. 200151139 ze dne 26. 1. 2004, v níž si účastníci pro spory vyplývající z této smlouvy sjednali místní příslušnost soudu tak, že je jím soud, v jehož obvodu má sídlo půjčitel (žalobkyně), tj. Okresní soud Plzeň-město.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 1. 2010 a následně ve vyjádření k žalobě ze dne 23. 4. 2010 mj. namítla místní nepříslušnost Okresního soudu Plzeň-město, když uvedla, že příslušnost soudu dohodou o prorogaci podle § 89a o. s. ř. nelze v daném případě sjednat, jelikož předmětná smlouva o výpůjčce byla uzavřena podle § 659 a násl. obč. zák., a proto se nejedná o obchodní věc, kterou lze posuzovat podle obch. zák. V replice ze dne 11. 5. 2010 žalobkyně uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že předmětnou smlouvu o výpůjčce uzavřely žalobkyně s žalovanou jako podnikatelé při jejich podnikatelské činnosti, je nutné jejich závazek v souladu s ustanovením § 261 odst. 6 písm. a) obch. zák. považovat za vztah obchodněprávní.

Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 13. 5. 2010 sp. zn. 25 C 923/2009 zamítl námitku žalované o místní nepříslušnosti soudu, když rozhodl, že účastníci řízení v právním vztahu vystupovali jako podnikatelé při jejich podnikatelské činnosti, a ve výše uvedené smlouvě o výpůjčce sjednali platnou prorogační dohodu o místní příslušnosti soudu podle § 89a o. s. ř., z níž vyplývá, že místně příslušným je Okresní soud Plzeň-město. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce dne 28. 5. 2010 odvolání s tím, že závazkový vztah mezi ní a žalobkyní nelze považovat za obchodněprávní věc a ujednání o prorogaci by bylo v tomto případě možné sjednat jen v tom případě, kdyby byl ve smlouvě jednoznačný odkaz na příslušné ustanovení obchodního zákoníku. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 6. 2010 sp. zn. 25 Co 250/2010 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Odvolací soud zaujal názor, že smlouva o výpůjčce je jako smluvní typ upravena v občanském zákoníku, proto se budou práva a povinnosti přímo vyplývající ze smlouvy o výpůjčce řídit občanským zákoníkem. V obecném se ale užije zákoníku obchodního vzhledem ke skutečnosti, že při vzniku závazkového vztahu mezi účastníky bylo zřejmé, že se jedná o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Tudíž jejich dohoda o místní příslušnosti soudu podle § 89a o. s. ř. je možná a platná.

Okresní soud Plzeň-město s ohledem na rozhodnutí o zamítnutí námitky žalované o místní nepříslušnosti soudu dne 4. 10. 2010 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda bude navrhovat přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 12. 2010 uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, a odkázala na své stanovisko ze dne 23. 4. 2010. Okresní soud Plzeň-město ji proto dne 21. 1. 2011 vyzval ke sdělení, zda bude navrhovat delegaci z důvodu vhodnosti. Žalovaná pak ve svém podání ze dne 9. 2. 2011 navrhla, aby byl spor delegován k Okresnímu soudu ve Vsetíně. Svůj návrh ale dále nikterak nezdůvodnila.

Žalobkyně využila svého práva a k návrhu se vyjádřila dne 7. 3. 2011 prostřednictvím svého právního zástupce tak, že s návrhem nesouhlasí a má za to, že k delegaci příslušnosti z důvodu vhodnosti nejsou dány žádné důvody s tím, že strany sporu si sjednaly místní příslušnost soudu, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně a případná delegace z důvodu vhodnosti by popřela zásadu smluvní volnosti stran, když by nahrazovala, resp. měnila dohodu účastníků řízení.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu Plzeň-město a Okresnímu soudu ve Vsetíně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Vsetíně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.

V posuzované věci se účastníci v čl. 6.5 shora uvedené smlouvy dohodli, že v případě soudních sporů vyplývající z této smlouvy je místně příslušným soudem soud, v jehož obvodu má sídlo půjčitel (žalobkyně). Jelikož žalobkyně tuto skutečnost v žalobě doložila originálem této smlouvy, a protože zákon pro tuto věc nestanoví příslušnost výlučnou, byly splněny všechny podmínky pro vznik účinků tzv. prorogace (dohody o místní příslušnosti) podle ustanovení § 89a o. s. ř.

Okolnost, že žalovaná svůj návrh na delegaci jinému soudu z důvodu vhodnosti i přes opakovanou výzvu soudu prvního stupně nijak dále nezdůvodnila, a opětovně poukazovala na to, že prorogační doložku o místní příslušnosti soudu nelze mezi ní a žalobkyní platně sjednat, když se podle jejího názoru mezi nimi nejedná o obchodněprávní vztah, tzn. argument, ze kterým se již vypořádal soud prvního stupně v usnesení ze dne 13. 5. 2010 sp. zn. 25 C 923/2009 o zamítnutí námitky žalované o nepříslušnosti soudu, které následně potvrdil usnesením ze dne 22. 6. 2010 sp. zn. 25 Co 250/2010 i soud odvolací, nemůže být bez dalšího důvodem pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému. Z obsahu návrhu žalované na delegaci z důvodu vhodnosti vyplývá, že ve skutečnosti se jedná o opakovanou námitku místní nepříslušnosti soudu, o které již bylo pravomocně rozhodnuto. Nejedná se proto o skutečnost, kterou je možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu).

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Vsetíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle § 12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c