4 Nd 155/2011
Datum rozhodnutí: 21.06.2011
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 155/2011- 213


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: T. R. , proti žalovaným: 1) CITROËN ČESKÁ REPUBLIKA s.r.o. , se sídlem Pobřežní 3, Praha 8, IČ 26213664, zastoupené JUDr. Jaroslavem Srbem, advokátem, se sídlem CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, Praha 4, 2) Ing. P. Z., 3) METEOR CAR, s. r. o. , Okružní čp. 988, 735 14 Orlová Lutyně, IČ 63323265, 4) ČSOB Leasing, a.s. , Na Pankráci 310/60, Praha 4, IČ 63998980, o zaplacení částky 500 000,- Kč oproti vrácení vozidla [ve vztahu k žalovaným 1), 2) a 3)] a o zaplacení částky 734 060,- Kč (ve vztahu k žalované 4), vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 44/2006, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. t a k t o :

Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 44/2006 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze .

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ostravě předložil podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 16 Cm 44/2006, byla přikázána Městskému soudu v Praze.

Žalobkyně svůj návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti (č. l. 192), který poté doplnila sdělením (č. l. 197), odůvodnila tím, že je osobou postiženou po těžkém pracovním úraze z roku 1974 se stoprocentním zaviněním ze strany bývalého zaměstnavatele. Nesprávným úředním postupem ji bylo v roce 1990 pod výhružkou ztráty jejího zaměstnání neoprávněně změněno právoplatné a zákonné trvalé bydliště Praha a měl jí být přidělen náhradní byt po rozvodu, což se však nestalo. Dne 20. 8. 2008 v souvislosti s určitými zásahy ze strany druhých dostala výpověď pobytu na adrese V., proto je nyní nucena se zdržovat v Praze a blízkém okolí střídavě u přátel a známých. Městský soud v Praze je proto pro ni i dopravně dostupnější, když pro ni existuje nejlepší možnost se na toto místo dopravit (taxi službou, metrem s výtahy, tramvají či autobusy).

Žalovaná 1) využila svého práva a k návrhu se vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce tak (č. l. 205), že s navrhovaným postupem nesouhlasí. Uvedla, že není účastníkem žádného smluvního nebo odpovědnostního vztahu k žalobkyni, a není proto ani věcně pasivně legitimována. Má za to, že z důvodů procesní ekonomie, kdy žalovaní 2) a 3) jako potencionálně odpovědné osoby mají sídla a místa podnikání v obvodu Krajského soudu v Ostravě, může tento soud řízení dokončit a vydat rozhodnutí v kratší době než případně soud jiný. Navíc Krajský soud v Ostravě ve věci již jednal.

Žalovaný 2) se k návrhu žalobkyně na delegaci nevyjádřil i přesto, že mu bylo řádně doručeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 16 Cm 44/2006, jímž soud účastníky řízení vyzval, aby se k návrhu na delegaci vhodnou vyjádřili s tím, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že s přikázáním věci souhlasí.

Žalovaná 3) ve svém sdělení (č. l. 202) ze dne 4. 4. 2011 uvedla, že za předpokladu, že ji žalobkyně vyřadí ze seznamu žalovaných , souhlasí s jejím návrhem. Avšak v případě, že tak žalobkyně neučiní, s jejím návrhem nesouhlasí.

Z vyjádření žalované 4) (č. l. 207) ze dne 19. 4. 2011 vyplývá, že s návrhem žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti souhlasí.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.

V projednávaném případě žalobkyně svůj návrh na delegaci Městskému soudu v Praze odůvodňuje nepříznivým zdravotním stavem vyplývajícím z těžkého pracovního úrazu z roku 1974, blízkostí a z toho vyplývající dopravní dostupností soudu vzhledem k jejímu faktickému bydlišti.

Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnost uváděná žalobkyní, tj. nepříznivý zdravotní stav, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci z důvodu vhodnosti. Zde je třeba připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, podle něhož odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. K dalším skutečnostem uváděným žalobkyní je pak třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá faktické bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s náklady na dopravu, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Zároveň bylo nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná 1) s přikázáním předmětné věci Městskému soudu v Praze nesouhlasila a žalovaná 3) s delegací souhlasila, avšak pouze za předpokladu, že žalobkyně vůči ní vezme svou žalobu zpět.

Nejvyšší soud danou věc posoudil ze všech shora konstatovaných hledisek a dospěl k závěru, že požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Krajský soud v Ostravě je s věcí již obeznámen a ve věci již zahájil jednání. Přehlédnout též nebylo možné nesouhlas žalované 1) a vyjádření žalované 3), u nichž by delegací věci mohl být navozen stav pro žalované nepříznivý.

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. uvedenému soudu nepřikázal.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2011

Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c