4 Nd 149/2011
Datum rozhodnutí: 02.06.2011
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř., § 177 odst. 2 o. s. ř.




4 Nd 149/2011-141


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci péče o nezletilou G. E. , zastoupenou Městským úřadem v Hodoníně jako opatrovníkem, dceru matky JUDr. H. K. dříve E., zastoupené Mgr. Andreou Horákovou, advokátkou se sídlem Soběšická 151, Brno, a otce Ing. M. E., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Berkou, advokátem se sídlem Krkoškova 2, Brno, o výchově a výživě vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 0 P 100/2010, o návrhu matky na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti t a k t o :

Věc vedená u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 0 P 100/2010 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 10.


O d ů v o d n ě n í :


U Okresního soudu v Hodoníně je vedeno řízení ve věci péče o nezletilou G. E.

Podáním ze dne 24. 3. 2010 označeným jako návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodů vhodnosti matka nezletilé navrhla, aby věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Matka nezletilé ve svém návrhu uvádí, že působí jako soudkyně Okresního soudu v Břeclavi a soudci rozhodující v rámci tohoto soudu i místně příslušného Okresního soudu v Hodoníně jsou více či méně známými matky nezletilé. Je tudíž třeba předejít možné námitce podjatosti a z toho důvodu by věc měla být přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Důvodem takového návrhu je skutečnost, že se jedná o soud, který je místně natolik vzdálen soudu v Hodoníně, že podjatost je téměř vyloučena. Matka nezletilé na tamním soudu nezná žádného soudce ani tam není s nimi v žádném kontaktu. Projednání věci soudem v Praze je vhodné i z důvodu snazšího provádění důkazů, jelikož otec nezletilé měl a pravděpodobně ještě má nemovitosti v Praze a bydlí v okrese Beroun. Tedy i pro něj je projednání věci u Obvodního soudu pro Prahu 10 přístupnější než u jiného soudu v rámci republiky.

Otec s návrhem na přikázání věci projevil nesouhlas. Není mu známo, že by projednávající předsedkyně senátu měla být podjatá, a proto není důvod přesouvat soudní řízení kamkoliv jinam. Pro místní příslušnost je podle otce nezletilé rozhodné bydliště nezletilé, která je v tomto ohledu rozhodujícím účastníkem řízení. I s ohledem na ustanovení opatrovníka a jeho činnost a případnou komunikaci s nezletilou je postoupení řízení jinému soudu zbytečné, či přímo bez opory v zákoně.

Opatrovník nezletilé s přikázáním věci vyslovil výslovný souhlas.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Podle § 88 písm. c) o. s. ř. je k řízení ve věcech péče o nezletilé příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště.

Podle § 177 odst. 2 o. s. ř. změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost ve věcech péče o nezletilé, může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.

Ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 88 písm. c) o. s. ř. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé nelze použít, a nelze proto z důvodů vhodnosti takovou věc přikázat jinému soudu. Ve prospěch tohoto názoru (jenž Nejvyšší soud vyslovil již např. v usneseních ze dne 29. 1. 2002 sp. zn. 11 Nd 315/2001, ze dne 25. 2. 2004 sp. zn. 26 Nd 213/2003 a ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. 26 Nd 66/2006) svědčí úvaha, že rozhodujícím hlediskem pro případnou změnu místní příslušnosti (a koneckonců pro každé rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé) je zájem nezletilých dětí, nad nímž důvody vhodnosti, jichž se dovolává některý z rodičů či opatrovník, nemohou převážit. Tento závěr odpovídá i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněnému pod č. 85/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se uvádí, že změna jednou určené příslušnosti soudu péče o nezletilé je zásadně možná jen postupem podle § 177 odst. 2 o. s. ř. Konečně nelze přehlédnout důsledky opačného výkladu, kdy přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti by problematizovalo možnost přenesení příslušnosti v dalším průběhu řízení, neboť by vznikly pochybnosti o tom, zda změna okolností významných pro určení místní příslušnosti (které pro založení příslušnosti postupem podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly významné) by mohla odůvodnit postup podle § 177 odst. 2 o. s. ř. (Srov. rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010 sp. zn. 4 Nd 408/2010).

To jinými slovy znamená, že je výlučně na zvážení Okresního soudu v Hodoníně, zda se ve věci změnily okolnosti rozhodné pro posouzení příslušnosti ve věci péče o jmenovanou nezletilou. Pokud soud dospěje k závěru, že se tak stalo, přenese svou příslušnost na soud, který je podle něj příslušný.

Pokud pak snad některý z účastníků řízení zastává názor, že řízení vedené u Okresního soudu v Hodoníně nelze pokládat za objektivní, má možnost podat příslušnou námitku podjatosti, o jejíž důvodnosti pak rozhodne nadřízený soud. Pouhé naznačování nějaké potenciální, hypotetické podjatosti projednávající soudkyně, ale za vznesení námitky podjatosti pokládat nelze, a již vůbec pak nemůže být důvodem pro jakési preventivní delegování věci jinému soudu.

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. června 2011

Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c