4 Nd 142/2009
Datum rozhodnutí: 29.06.2009
Dotčené předpisy:





4 Nd 142/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyň: 1) I. S. , bytem Hybešova 117, Vyškov, a 2) nezl. K. S. , bytem tamtéž, proti žalovanému: P. Š. , bytem Pichlova 632, 530 02 Pardubice, o určení otcovství nezletilé K. S. , zastoupené Městským úřadem Vyškov jako opatrovníkem, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 330/2008, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2, 3 o. s. ř. t a k t o :


Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 330/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Vyškově.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně 1) podala u Okresního soudu ve Vyškově proti žalovanému návrh na určení otcovství. Po doplnění návrhu Okresní soud ve Vyškově svým usnesením ze dne 6. 10. 2008, sp. zn. 6 C 168/2008, které nabylo právní moci dne 25. 11. 2008, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Pardubicích.


Okresní soud v Pardubicích následně předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 6 C 330/2008, byla přikázána zpět Okresnímu soudu ve Vyškově.


Okresní soud v Pardubicích svůj návrh odůvodnil tím, že ve věci lze předpokládat, že bude zapotřebí provedení výslechu žalobkyně 1), která se zdržuje v obvodu Okresního soudu ve Vyškově, u něhož svůj návrh též původně uplatnila, když v případě, že by nezl. žalobkyni 2) ve svém žalobním návrhu označila na straně žalované, pak by byl tento soudu příslušným soudem k projednání jejího žalobního návrhu . Žalobkyně 1) ve svém podání taktéž požádala, aby z důvodu vzdálenosti byla vyslechnuta u Okresního soudu ve Vyškově, kde je rovněž sídlo opatrovníka nezl. žalobkyně 2). Na základě výše uvedeného má pak Okresní soud v Pardubicích za to, že věc bude u Okresního soudu ve Vyškově projednána hospodárněji a rychleji.


Žalobkyně ani opatrovník nezl. žalobkyně 2) se k návrhu v požadované lhůtě nevyjádřili.


Žalovaný s návrhem vyslovil nesouhlas, který odůvodnil tím, že se nedomnívá, že by byly naplněny podmínky § 12 odst. 2 o. s. ř., jelikož přikázání věci z důvodu vhodnosti by mělo být ojedinělým a výjimečným opatřením, aby nebyla obcházena místní příslušnost určená dle § 84 o. s. ř. Uvedl, že je věcí žalobkyně, jaký zvolí procesní postup pro stanovení místní příslušnosti, a pokud nezletilou K. označila jako další žalobkyni, měla si uvědomit dosah tohoto postupu na určení místní příslušnosti soudu. Dále uvedl, že jeho obecným soudem je Okresní soud v Pardubicích a dle jeho názoru nic nebrání žalobkyni 1) v tom, aby svůj účastnický výslech podala u Okresního soudu v Pardubicích. Sídlo opatrovníka nezl. žalobkyně 2) by pak vůbec nemělo být při určení místní příslušnosti bráno v úvahu.


Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.


Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Pardubicích) a Okresnímu soudu ve Vyškově, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu ve Vyškově z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.


Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.


Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.


V případě projednávané věci Okresní soud v Pardubicích návrh na delegaci věci Okresnímu soudu ve Vyškově odůvodňuje výhradně tím, že bude zapotřebí výslechu žalobkyně 1), která se zdržuje v obvodu Okresního soudu ve Vyškově, kde původně svůj návrh podala a kde sídlí i opatrovník nezl. žalobkyně 2).


Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tuto skutečnost není možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že sídlo opatrovníka (zástupce) se nenachází v obvodu místně příslušného soudu, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu ve Vyškově nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovaného nepříznivý.


Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Vyškově z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu ve Vyškově nepřikázal.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. června 2009


Předseda senátu:


JUDr. Petr Šabata