4 Nd 139/2011
Datum rozhodnutí: 24.05.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.



4 Nd 139/2011-221


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyně V. M. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2, o obnovu řízení, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 1/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 65/2011, podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř., t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 65/2011.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výše uvedené věci vznesla žalobkyně podáním ze dne 15. 1. 2011 (soudu doručeno dne 18. 1. 2011) a doplňujícím podáním ze dne 18. 1. 2011 (soudu doručeno dne 18. 1. 2011) námitku podjatosti vůči JUDr. Ludmile Říhové, JUDr. Romaně Vostrejšové, JUDr. Jaroslavu Burešovi a všem dalším soudcům Vrchního soudu v Praze, kteří byli členy KSČ v době před rokem 1990. Dle názoru žalobkyně JUDr. Ludmila Říhová jako příslušnice dříve existujícího spolku KSČ a příslušnice represivní justice, která se údajně neblaze, protiprávně a protiústavně podepsala na rodičích žalobkyně, nemůže být v případě projednávané věci nepodjatou a dobrou soudkyní. Stejně tak žalobkyně považuje za podjaté i všechny ostatní soudce Vrchního soudu v Praze, kteří byli členy KSČ nebo působili v justici v období před rokem 1990.

Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti a současně připojil vyjádření soudců senátu 1 Co a zastupujícího senátu 3 Co, jimž podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze přísluší projednávání a rozhodnutí dané věci, tj. JUDr. Ludmily Říhové, Mgr. Dagmar Javůrkové, JUDr. Karla Podolky, JUDr. Romany Vostrejšové, JUDr. Jaroslava Bureše, JUDr. Mileny Opatrné, JUDr. Jitky Horové a JUDr. Leandry Zilvarové. Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

V případě posuzování námitky podjatosti je třeba vycházet z toho, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci jako důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci však může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci - tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Poměrem soudce k věci je odůvodněna také úprava obsažená v § 14 odst. 2 a 3 o. s. ř., která z rozhodování věci vylučuje soudce, jenž věc již projednával nebo o ní rozhodoval v jiném stupni, jakož i soudce, který vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nebo věc, která vyústila v rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost, projednával. O žádný z uvedených případů se však v dané věci nejedná.

V posuzované věci žalobkyně vznesla námitku podjatosti výše jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze v podstatě z důvodu jejich členství v KSČ v období před rokem 1990 s poukazem na to, že členové dříve existujícího spolku KSČ a represivní justice, kteří se údajně neblaze, protiprávně a protiústavně podepsali na jejích rodičích, nemohou být v případě projednávané věci nepodjatí.

Podanou námitku je však nutno považovat za zcela právně irelevantní. Je třeba zdůraznit, že ani z ustanovení § 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989.

Nejvyšší soud České republiky neshledal žádný důvod pochybovat o tvrzení jmenovaných soudců, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.

Z obsahu spisu ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti a vzhledem k okolnosti, že v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 65/2011.

Poučení : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2011 JUDr. Jiří P á c a l předseda senátu