4 Nd 116/2011
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 o. s. ř.



4 Nd 116/2011-52

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce T. P. , zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph. D., advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1, proti žalované České republice Ministerstvo spravedlnosti , Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 po sp. zn. 11 C 36/2010 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu nadřízenému soudu odvolacímu pod sp. zn. Nco 21/2011, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Alexandra Jiříčková, JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Ivona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová a Mgr. Jiří Čurda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 21/2011.

O d ů v o d n ě n í :

V označené věci žalobce T. P. v rámci odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 11 C 36/2010, doplněného na výzvu soudu podáním ze dne 13.1. 2011 vznesl mimo jiné námitku podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze. V odvolání ze dne 7. 12. 2010 tuto námitku nijak nezdůvodnil, odůvodnil pouze odvolání samotné. V podání ze dne 13. 1. 2011 uvedl, že jeho osobní zásluhou byl dne 7. 1. 2011 ministerstvem spravedlnosti zveřejněn seznam soudců bývalých členů KSČ, což u takto dotčených soudců může vyvolávat vůči žalobci aversi a nepřátelské pocity a zakládat důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti vzhledem k osobě žalobce.

Vrchní soud v Praze předložil tuto námitku podjatosti Nejvyššímu soudu spolu se spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 11 C 36/2010, a s písemným vyjádřením výše jmenovaných soudců zařazených v senátu 2 Cmo, který má dle rozvrhu práce o věci rozhodovat, a zastupujících senátů 8 Cmo a 3 Cmo.

Všichni výše uvedení soudci působící v těchto senátech se shodně vyjádřili, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti,na základě kterých by bylo důvodné pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce neuvedl ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze.

Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa či jejich zveřejnění na seznamu soudců bývalých členů KSČ, není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989. Nejvyšší soud tudíž tuto námitku podjatosti neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10, v němž zdůraznil zásadu, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., který stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Citované rozhodnutí neakceptuje tezi, že by soudci dřívější členové KSČ věc stěžovatele, bývalého politického vězně totalitárního komunistického režimu, nemohli rozhodovat. Míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je proto nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.

Případný závěr o podjatosti shora uvedených soudců a soudkyň by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce tak nemůže být pouhý odkaz na jeho údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednání kauz týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. S odkazem jednak na argumentaci ve vztahu k uplatněné námitce podjatosti a s ohledem jednak na podaný výklad Nejvyššího soudu, jakož i citované rozhodnutí soudu ústavního je patrné, že žalobcem namítané okolnosti nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudců a soudkyň Vrchního soudu v Praze.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 21/2011 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á