4 ICm 3655/2016
Jednací číslo: 4 ICm 3655/2016-29 KSOS 34INS 14956/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Volným ve věci žalobce JUDr. Marcela Smékala, se sídlem Michelská 1326/62, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Ing. Peteru Režnickému, se sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava, insolvenční správce dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Cholevova 1447/7, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, se sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava, zastoupen Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem Na Úvoze 392, 735 52, Bohumín-Záblatí, o určení pohledávek

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce evidována pod č. P5 ve výši 7.865,-Kč, v insolvenčním řízení dlužnice Iveta anonymizovano , nar. 15.7.1970, vedené pod spisovou značkou KSOS 34 INS 14956/2016 vedeném u Krajského soudu v Ostravě je po právu. isir.justi ce.cz KSOS 34INS 14956/2016

II. Řízení se co do pohledávek žalobce č. P4 ve výši 7.865,-Kč a č. P6 ve výši 3.630,-Kč z a s t a v u j e.

III. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému částku ve výši 6.800,-Kč na náhradu nákladů řízení k rukám advokáta Mgr. Milana Kvasnicy, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11.10.2016, který došla soudu dne 12.10.2016, se žalobce domáhal určení, že pohledávky evidovány pod č. P4 ve výši 7.865,-Kč, č. P5 ve výši 7.865,-Kč a č. P6 ve výši 3.630,-Kč v insolvenčním řízení dlužnice Ivety Andrýsové, anonymizovano , vedené pod sp. zn. KSOS 34 INS 14956/2016, vedeném u Krajského soudu v Ostravě jsou po právu. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky, vzniklých na základě provádění exekuce a to v exekučním řízení vedeným pod sp. zn. 081EX 16833/13, 081 EX 18834/12 a 081 EX 26718/11. Žalovaný při přezkumném jednání došel k závěru, že pohledávky evidované soudem pod č. P4, P5, P6 popírá co do pravosti a svůj právní názor opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 5/2014 a dále dovozuje, že soudní exekutor ničeho ve vedeném exekučním řízení nevymohl. Žalobce uvádí, že v uvedených exekučních řízeních vymohl plnění pro stranu oprávněnou a to ve vedeném exekučním řízení pod sp. zn. 081 EX 26718/11 dne 19.03.2012 ve výši 3.000,-Kč a dne 20.04.2012 ve výši 1.000,-Kč a to plněním povinnou k rukám vykonavatele soudního exekutora při provedení mobiliární exekuce a dne 7. 1. 2014 na základě provedení exekučního příkazu postihujícího mzdu povinné a to ve výši 4.576,-Kč, ve vedeném exekučním spise pod. sp. zn. 081 EX 18834/12 dne 13.11.2012 soudní exekutor přijal splátku ve výši 1.000,-Kč a dne 05.02.2013 splátku ve výši 1.000,-Kč, dále dne 05.09.2013 byl proveden vydaný exekuční příkaz postihující mzdu povinné ve výši 1.646,-Kč, dne 10.09.2013 667,-Kč, dne 09.10.2013 769,-Kč a dne 11.11.2013 částku 780,-Kč (vše od výše uvedeného plátce mzdy). Ve vedeném exekučním řízení pod sp. zn. 081 EX 16833/13 nevymohl ničeho. Žalobce dovozuje svoji pohledávku jako po právu přihlášenou a odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3250/14, ze dne 01.7.2016, kde ústavní soud mimo jiné dovozuje, že povinném vznikla povinnost k úhradě nákladů exekuce vzniklých soudnímu exekutorovi již samotným nařízením exekuce, tedy případně jeho pověřením u spisů zahájených po velké novele zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu. Ústavní soud mimi jiné konstatoval, že náleží-li odměna v minimální výši soudnímu exekutorovi i v případech právě uvedených, tj. v případech, kdy došlo k zániku pověření soudního exekutora k provedení exekuce, pak nelze a maior ad minus dospět k jinému výkladu, než že exekutorovi tato odměna náleží tím spíše i tehdy, pokud jeho oprávnění k provedení exekuce nezaniklo, nýbrž ze zákona došlo pouze k tomu, že v provádění exekuce nebylo možno po dobu, kdy proti povinnému zároveň probíhalo insolvenční řízení, pokračovat.

Podáním ze dne 07.12.2017 vzal žalobce svou žalobu ohledně pohledávek č. P4 ve výši 7.865,-Kč a č. P6 ve výši 3.630,-Kč zpět. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby žalobce

ICM R KSOS 34INS 14956/2016 bylo odpadnutí žalobního důvodu, když pohledávky č. P4 a č. P6 nebyly žalovaným jako insolvenčním správcem u přezkumného jednání dne 20.09.2016 popřeny. Předmětem řízení tak zůstala pohledávka č. P5 ve výši 7.865,-Kč.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 01.12.2017 uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 29 ICdo 56/2015-94, KSHK 41 INS 31785/2013, podle něhož vzniká exekutorovi nárok na odměnu pouze tehdy, pokud vymohl pohledávku, či její část. Z téhož rozhodnutí pak lze dovodit, že exekutorovi vzniká nárok na paušální náhradu nákladů pouze tehdy, pokud činil úkony směřující k provedení exekuce. Žalovaný má za to, že jelikož žalobce jako soudní exekutor ničeho nevymohl a nejen že neprokázal, ale ani dostatečně v přihlášce pohledávky netvrdil, že by v průběhu exekučního řízení jakoukoliv exekuční činnost vykonával, nevznikla a ani nemohla žalobci vůči dlužníkovi žádná pohledávka vzniknout.

Mezi účastníky bylo v tomto sporu nesporné, že

-vyhláškou Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 34 INS 14956/2016 ze dne 22.06.2016 bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Cholevova 1447/7, 700 30 Ostrava-Hrabůvka,

-usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 34 INS 14956/2016-A5 ze dne 01.07.2016 byl zjištěn úpadek dlužnice žalobce Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Cholevova 1447/7, 700 30 Ostrava-Hrabůvka a soud povolil řešení jejího úpadku oddlužením,

-insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Petr Režnický, se sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava,

-žalobce pod přihláškami č. P4, č. P5 a č. P6 ze dne 12.07.2016, doručenou soudu dne 13.07.2016, přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 34INS 14956/2016 dílčí pohledávky č. P4-1, č. P5-1 a č. P6-1 za dlužnicí Ivetou anonymizovano v celkové výši 19.360,-Kč.

-insolvenční správce (žalovaný) u přezkumného jednání konaného dne 20.09.2016 popřel dílčí pohledávku žalovaného č. P5-1 ve výši 7.865,-Kč.

Jednání ve věci samé nebylo nařízeno ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., jelikož bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

Soudem byly provedeny důkazy, a to vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 10.09.2013 č. j. 081 EX 16833/13-12, příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 23.04.2013 č. j. 081 EX 16833/13-047, příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 23.04.2013 č. j. 081 EX 16833/13-048, přihláškou pohledávky žalovaného č. P5 ze dne 12.07.2016, protokolem z přezkumného jednání ze dne 20.09.2016 a vyrozuměním insolvenčního správce o popření pohledávky ze dne 01.10.2016 včetně dodejky.

ICM R KSOS 34INS 14956/2016

Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 10.09.2013 č. j. 081 EX 16833/13-12 soud zjistil, že žalobce jako soudní exekutor vedl exekuční řízení proti povinné (dlužnici) pod sp. zn. 081 EX 16833/13 na základě pověření k vedení exekuce, které vydal Okresní soud v Novém Jičíně dne 30.08.2013, č. j. 55 EXE 1041/2013-7 na základě vykonatelného rozhodnutí-elektronický platební rozkaz č. j. 140EC211/2010-29, který vydal Okresní soud v Ostravě dne 20.11.2012, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 03.01.2013, k uspokojení pohledávky-jistina ve výši 21.878,76 Kč, soudní poplatek 440,-Kč, náklady právního zastoupení 13.944,-Kč, úrok z prodlení 5.368,92 Kč, úrok z prodlení repo sazbou navýšenou o 7% bodů z částky 21.878,76 Kč od 25.03.2010 do zaplacení, úrok 10,90% ročně z částky 20.422,76 Kč od 25.03.2010 do zaplacení, náklady oprávněného 4.682,70 Kč a náklady exekuce soudního exekutora v příkazu k náhradě nákladů exekuce.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 23.04.2013 č. j. 081 EX 16833/13-047 soud zjistil, že příkaz byl vydán žalobcem jako soudním exekutorem, kterým bylo dlužnici uložena povinnost k úhradě nákladů exekuce ve výši 3.630,-Kč. Z toho odměna soudního exekutora činila částku 3.000,-Kč spolu s DPH ve výši 630,-Kč.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 23.04.2013 č. j. 081 EX 16833/13-048 soud zjistil, že příkaz byl vydán žalobcem jako soudním exekutorem, kterým bylo dlužnici uložena povinnost k úhradě nákladů exekuce ve výši 4.235,-Kč. Z toho náhrada hotových výdajů vynaložených v souvislosti s provedením exekuce činily částku 3.500,-Kč spolu s DPH ve výši 735,-Kč.

Z přihlášky pohledávky žalobce č. P5 ze dne 12.07.2016 soud zjistil, že na základě této přihlášky, která došla soudu dne 13.07.2016, pod dílčí pohledávkou č. 1 uplatňoval částku 7.865,-Kč z titulu nákladů soudního exekutora vzniklé v exekučním řízení sp. zn. 081 EX 16833/13. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 20.09.2016 soud zjistil, že žalovaný jako insolvenční správce popřel pohledávku žalobce č. P5-1 ve výši 7.865,-Kč. Důvodem popření pohledávky bylo dle insolvenčního správce to, že v předmětné exekuci nebylo ničeho vymoženo a soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce až v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část.

Z vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky ze dne 01.10.2016 včetně dodejky soud zjistil, že vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 03.10.2016, v něm insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření pohledávky č. P5-1 ve výši 7.865,-Kč při přezkumném jednání konaném dne 20.09.2016 v insolvenční věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Cholevova 1447/7, 700 30 Ostrava-Hrabůvka a poučil ho o možnosti uplatnění svého práva žalobou, a to do 30 dnů od konaní přezkumného jednání, přičemž tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Důvodem popření pohledávky bylo dle insolvenčního správce to, že v předmětné exekuci nebylo ničeho vymoženo a soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce až v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část. Ze strany dlužnice nebyla pohledávka popřena.

ICM R KSOS 34INS 14956/2016

Podle ust. § 198 odst. 3) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou nebo nevykonatelnou. Soud má za to, že až do doby vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce je pohledávka, která vzniká nařízením exekuce pouze pohledávkou nevykonatelnou, kterou je možno do insolvenčního řízení přihlásit a až vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce by se pohledávka věřitele na náhradu nákladů exekuce mohla stát vykonatelnou. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, byly v konkrétním případě vydány dva příkazy k úhradě nákladů exekuce, které byly vydány dne 10.09.2013, tedy ještě před zahájením insolvenčního řízení dne 22.06.2016. Soud tak dospěl k závěru, že se jedná o pohledávku vykonatelnou.

Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3250/14 ze dne 01.07.2016, soudní exekutor má nárok na úhradu nákladů exekuce zásadně povinným, a to již od okamžiku nařízení exekuce (resp. okamžiku, kdy byl jejím provedením exekučním soudem pověřen), s výjimkou situací, kdy je třeba za v řízení úspěšného účastníka namísto oprávněného považovat povinného (tak by tomu bylo např. tehdy, kdy by exekuce byla zastavena z důvodu spočívajícího na straně oprávněného). Jde-li pak o příkaz k úhradě nákladů exekuce ve smyslu § 88 odst. 1 exekučního řádu, je třeba tento v souladu s výše uvedeným považovat pouze za rozhodnutí, jímž je s ohledem na průběh předmětného exekučního řízení autoritativně určena konkrétní výše nákladů exekuce, nikoli za rozhodnutí, které by teprve zakládalo povinnost povinného k jejich úhradě, neboť tato povinnost povinnému vznikla již nařízením exekuce. Tyto naznačené závěry se pak dle názoru Ústavního soudu uplatní i tehdy, jde-li o případ, kdy po nařízení exekuce bylo proti povinnému zahájeno insolvenční řízení, v důsledku čehož ze zákona došlo k přerušení exekučního řízení, a to aniž by soudní exekutor stihl vymoci jakékoli plnění, přestože již v řízení učinil úkony směřující k provedení exekuce.

Z předmětného nálezu Ústavního soudu výslovně vyplývá, že již v okamžiku, kdy bylo vůči povinné zahájeno insolvenční řízení měl soudní exekutor vůči ní nárok na náhradu nákladů exekuce, tj. na odměnu a náhradu hotových výdajů, v právními předpisy stanovené minimální výši, když tento nárok vznikl v okamžiku, kdy byla vůči povinné nařízena exekuce a exekutor byl pověřen jejím provedením. Na dané situaci nic nemění ani fakt, že žalobce jako soudní exekutor v exekučním řízení nic nevymohl. Soud se ztotožňuje s názorem Ústavního soudu a má za to, že jeho závěry dopadají i na daný skutkový stav.

Soud se dále zabýval důvody popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem.

Podle ust. § 199 odst. 2) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

ICM R KSOS 34INS 14956/2016

Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Závěr obsažený v exekučních příkazech týkající se nákladů exekučního řízení v sobě zahrnují též úsudek, že takto přiznané náklady exekuce neodporují právním předpisům. Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že uvedené příkazy obsahují právní posouzení věci ohledně přiznaného nároku.

Žalovaným uplatněné důvody popření týkající se posouzení vzniku nároku soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce jsou pak jiným právním posouzením věci zapovězeným ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona.

Soud veden touto úvahou rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

Ve výroku II. soud rozhodl o částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby žalobcem.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalobce byl co do částky 7.865,-Kč úspěšný, nicméně žalobce vzal žalobu co do částky 11.495,-Kč zpět a z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno. Soud proto žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení, které se sestávají z odměny za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při předmětu řízení dle § 9 odst. 4 písm. c) náleží advokátovi žalovaného mimosmluvní odměna za 2 úkony právní služby po 3.100,-Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení a vyjádření ze dne 1.12.2017) a dále 2 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu. Celkem tedy náklady právního zastoupení žalovaného činí částku 6.800,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 24.01.2018

Za správnost vyhotovení: JUDr. Aleš Volný v.r. Eva Stöhrová samosoudce

ICM R