4 ICm 2711/2016
Jednací číslo: 4 ICm 2711/2016-43 KSOS 22INS 7691/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Volným ve věci žalobce Fair Credit International, SE, IČ 04424115, se sídlem Kubánské náměstí 1391/11, 100 00 Praha-Vršovice, zastoupeném Mgr. Janou Vitákovou, advokátkou se sídlem Kubánské náměstí 1391/11, 100 00 Praha 10-Vršovice, proti žalovanému Mgr. Michalu Machkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem Hornická 1722/8, 737 01 Český Těšín, se sídlem Dlouhá 53/6, 702 00 Moravská Ostrava, zastoupený Mgr. Sylvou Pahutovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 3355/6, 702 00 Moravská Ostrava, o určení popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Liborem Placzkem, anonymizovano , bytem Hornická 1722/8, 737 01 Český Těšín, dílčí pohledávky č. 1.1 ve výši 2.000,-Kč, č. 1.2 ve výši 859,-Kč, č. 2.1 ve výši 4.400,-Kč a č. 2.2 ve výši 660,-Kč. isir.justi ce.cz KSOS 22INS 7691/2016

II. Žaloba žalobce na určení, že žalobce má za dlužníkem Liborem Placzkem, anonymizovano , bytem Hornická 1722/8, 737 01 Český Těšín, dílčí pohledávky č. 1.3 ve výši 2.276,-Kč a č. 2.3 ve výši 1.366,-Kč, s e z a m í t á.

III. Řízení se co do pohledávek žalobce č. 1 ve výši 1.600,-Kč a č. 2 ve výši 19.340,-Kč z a s t a v u j e.

IV. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému částku ve výši 8.228,-Kč na náhradu nákladů řízení k rukám advokátky Mgr. Sylvy Pahutové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 28.07.2016, která došla soudu téhož dne se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem Liborem Placzkem, anonymizovano , bytem Hornická 1722/8, 737 01 Český Těšín pohledávku ve výši 32.501,-Kč. Žalobce nesouhlasil s popěrným úkonem žalovaného, kterým insolvenční správce popřel částečně pohledávku žalobce č. P4 z důvodu absolutní neplatnosti smluv o půjčce pro jejich rozpor s dobrými mravy. Dne 27.07.2015 uzavřel žalobce s dlužníkem smlouvu o půjčce č. 185071 (dále jen smlouva o půjčce č. I.), na základě které poskytl žalobce dlužníku peněžitou zápůjčku ve výši 10.000,-Kč. Dlužník se zavázal vrátit žalobci zapůjčenou částku spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000,-Kč, úrokem ve výši 1.400,-Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000,-Kč, celkem se tedy dlužník zavázal vrátit žalobci částku 17.400,-Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 300,-Kč. Dlužník do dnešního dne uhradil žalobci částku 8.400,-Kč. Dále žalobce uzavřel dne 05.01.2016 s dlužníkem smlouvu o půjčce č. 232857 (dále jen smlouva o půjčce č. II), na základě které poskytl žalobce dlužníku peněžitou zápůjčku ve výši 22.000,-Kč. Dlužník se zavázal vrátit žalobci zapůjčenou částku spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4.400,-Kč, úrokem ve výši 3.080,-Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.800,-Kč, celkem se tedy dlužník zavázal vrátit žalobci částku 38.280,-Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 660,-Kč. Dlužník do dnešního dne uhradil žalobci částku 2.660,-Kč. Dle žalobce smlouvy, které byly uzavřeny s dlužníkem bez zajištění a kdy žalobce očekával jejich vrácení a uhrazení příslušného úroku a poplatku na úhradu činností, které v souvislosti s poskytnutím a následným pečováním o dlužníka vynaložil, nelze považovat za nemravné.

Podáním ze dne 07.12.2017 vzal žalobce svou žalobu ohledně dílčích pohledávek č. 1 ve výši 1.600,-Kč a č. 2 ve výši 19.340,-Kč zpět. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby žalobce bylo uznání tvrzení žalovaného, že dílčí pohledávky č. 1 a č. 2 žalobce byly zjištěny ve výši 20.940,-Kč. Předmětem řízení tak zůstaly dílčí pohledávky č. 1.1 ve výši 2.000,-Kč, č. 1.2 ve výši 859,-Kč, č. 1.3 ve výši 2.276,-Kč, č. 2.1 ve výši 4.400,-Kč, č. 2.2 ve výši 660,-Kč a č. 2.3 ve výši 1.366,-Kč.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 06.11.2017 trval na zamítnutí žaloby. Předmětná pohledávka byla přezkoumána při přezkumném jednání konaném dne 12.07.2016, kdy byla ze

ICM R KSOS 22INS 7691/2016 strany žalovaného zjištěna co do částky 20.940,-Kč a popřena co do pravosti a výše v částce 11.561,-Kč. Žalovaný má za to, že smlouvy o půjčkách uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem jsou lichevními smlouvami rozpornými s dobrými mravy a tudíž neplatnými právními jednáními. Smluvní odměna žalobce označovaná jako tzv. poplatek (viz bod 2.1 smlouvy o půjčce) pro spotřebitele představuje ve své podstatě kapitalizovaný úrok z půjčky. Její výši nelze ve světle rozhodovací praxe soudů, které považují za rozhodující kritérium přiměřenosti obvyklý úrok, klasifikovat jako přiměřenou. Dle kalkulace žalovaného RPSN ze smlouvy o půjčce I. a II. činila 195,06 %. Sjednané smluvní odměny za poskytnutí půjček tak skoro dosáhly i výše poskytnuté jistiny, takovéto ujednání o výši smluvní odměny nasvědčuje mimo jiné tomu, že předmětné smlouvy jsou z důvodu hrubého nepoměru vzájemného plnění žalobce a dlužníka smlouvami lichevními, které jsou v přímém rozporu s dobrými mravy. Žalovaný má za to, že sjednání úroku ve výši 74 % by se na první pohled jevilo lichvářským, proto dle žalovaného pod pojem poplatek byly do smluv včleněny další platební povinnosti dlužníka, tak, aby se výše úroku z půjčky jevila při zběžném náhledu stále jako přiměřená. V bodě 3.2 smluvních podmínek žalobce uvádí, že RPSN půjčky splatné v celkem 58 splátkách činí 75,72%, což se s ohledem na shora uvedené nezakládá na pravdě, kdy skutečná výše RPSN u žalobcem poskytnutých půjček byla vždy vyšší dle mínění žalovaného bezmála o 120 %. Žalovaný má za to, že předmětné smlouvy obsahují řadu ustanovení naprosto nevhodných pro spotřebitelské vztahy, samotný text smluv lze pak jen obtížně přečíst a že předmětné smlouvy jsou formulářového typu a dále, že smlouva o úvěru neobsahuje povinné informace dle přílohy č. 3 odst. 1 písm. e), f), h), i), n), p), q), r), s), t) zákona o spotřebitelském úvěru a tato absence povinných údajů způsobuje, že se úvěr pokládá od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy o úvěru a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Žalovaný dále poukazoval na skutečnost, že žalobce nesplnil informační povinnost ve smyslu ust. § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

Mezi účastníky bylo v tomto sporu nesporné, že

-usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 7691/2016-A-7 ze dne 19.04.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka žalovaného Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem Hornická 1722/8, 737 01 Český Těšín a soud povolil řešení jeho úpadku oddlužením,

-insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Michal Machek, se sídlem Dlouhá 53/6, 702 00 Moravská Ostrava,

-žalobce pod přihláškou č. P4 ze dne 11.05.2016, doručenou soudu téhož dne, přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 7691/2016 dílčí pohledávky č. 1, 1.1, 1.2, 1.3, 2, 2.1, 2.2 a 2.3 za dlužníkem Liborem Placzkem v celkové výši 32.501,-Kč,

-insolvenční správce (žalovaný) u přezkumného jednání konaného dne 12.07.2016 popřel dílčí pohledávku žalovaného č. 1.1, 1.2, 1.3, 2.1, 2.2 a 2.3 v celkové výši 11.561,-Kč.

ICM R KSOS 22INS 7691/2016

Jednání ve věci samé nebylo nařízeno ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., jelikož bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

Soudem byly provedeny důkazy, a to kartou zákazníka ze dne 27.07.2015, smlouvou o půjčce č. 185071 ze dne 27.07.2015, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 05.01.2016, kartou zákazníka ze dne 05.01.2016, smlouvou o půjčce č. 232857 ze dne 05.01.2016, přihláškou pohledávky žalobce č. P4 ze dne 11.05.2016, vyrozuměním insolvenčního správce o popření pohledávky ze dne 12.07.2016 včetně dodejky a protokolem z přezkumného jednání.

Z karty zákazníka ze dne 27.07.2015 soud zjistil, že dlužník žalovaného žádal o peněžitou zápůjčku ve výši 10.000,-Kč. V žádosti byl dlužník žalovaného povinen uvést vedle svých osobních údajů, také výši své mzdy a výši svých výdajů. Rozdíl mezi dlužníkovým příjmem a výdaji byl v kartě klienta označen jako tzv. použitelný příjem a činil 12.800,-Kč.

Ze smlouvy o půjčce č. 185071 ze dne 27.07.2015 soud zjistil, že dlužník uzavřel s žalobcem smlouvu, na základě které poskytl žalobce dlužníku peněžitou zápůjčku ve výši 10.000,-Kč (dále jen jako smlouva č. 1). Podpisem této smlouvy se dlužník zavázal vrátit žalobci zapůjčenou částku společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000,-Kč, úrokem ve výši 1.400,-Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000,-Kč, který tvoří volitelnou složku zápůjčky v případě, kdy si zákazník žalobce zvolí splácení formou hotovostního režimu. Celkem se tedy dlužník zavázal na základě smlouvy č. 1 vrátit žalobci částku ve výši 17.400,-Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 300,-Kč. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro odstoupení a smluvní podmínky, o kterých dlužník prohlásil, že se s nimi seznámil.

Ze standardních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne 05.01.2016 soud zjistil, že žalobce poskytl dlužníku informace týkající spotřebitelského úvěru ve výši 22.000,-Kč na formuláři, který je přílohou č. 6 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

Z karty zákazníka ze dne 05.01.2016 soud zjistil, že dlužník žalovaného žádal o peněžitou zápůjčku ve výši 32.000,-Kč. V žádosti byl dlužník žalovaného povinen uvést vedle svých osobních údajů, také výši své mzdy a výši svých výdajů. Rozdíl mezi dlužníkovým příjmem a výdaji byl v kartě klienta označen jako tzv. použitelný příjem a činil 8.500,-Kč.

Ze smlouvy o půjčce č. 232857 ze dne 05.01.2016 soud zjistil, že dlužník uzavřel s žalobcem smlouvu, na základě které poskytl žalobce dlužníku peněžitou zápůjčku ve výši 22.000,-Kč (dále jen jako smlouva č. 2). Podpisem této smlouvy se dlužník zavázal vrátit žalobci zapůjčenou částku společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4.400,-Kč, úrokem ve výši 3.080,-Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.800,-Kč, který tvoří volitelnou složku zápůjčky v případě, kdy si zákazník žalobce zvolí splácení formou hotovostního režimu. Celkem se tedy dlužník zavázal na základě smlouvy č. 2 vrátit žalobci částku ve výši 38.280,-Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 660,-Kč. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro odstoupení a smluvní podmínky, o kterých dlužník prohlásil, že se s nimi seznámil.

ICM R KSOS 22INS 7691/2016

Ze smluvních podmínek žalobce soud zjistil, že dle čl. 3 smluvních podmínek, v případě 58 týdenních splátek je úvěr úročen úrokovou sazbou 23,72 % p.a., hotovostní inkaso činí v případě 58 týdenních splátek 40 % z celkové výše půjčené částky, že splátkami měly být splaceny nejprve poplatky a životní pojištění a teprve poté jistina, a že RPSN činí při 58 týdenních splátkách 75,72 %. Smluvní podmínky dále obsahují informace týkající se výpůjční úrokové sazbě (čl. 1.2), informace o právu obdržet kdykoliv bezplatně výpis z účtu (čl. 4), informace o právu na odstoupení od smlouvy (čl. 5), informace o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru (čl. 6), informaci o postupu v případě ukončení smluvního vztahu (čl. 5 a 6), informace o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra (čl. 9.6) a dále i označení příslušného orgánu dozoru (čl. 9.4).

Z přihlášky pohledávky žalobce č. P4 ze dne 11.05.2016 soud zjistil, že na základě této přihlášky, která došla soudu téhož dne, pod dílčí pohledávkou č. 1 uplatňoval částku 6.735,-Kč, která byla tvořena jistinou ve výši 1.600,-Kč z titulu smlouvy o půjčce č. 185071 ze dne 27.07.2015 a příslušenstvím ve výši 5.135,-Kč (administrativní poplatek ve výši 2.000,-Kč, poměrný úrok ve výši 859,-Kč a hotovostní inkaso ve výši 2.276,-Kč). Pod dílčí pohledávkou č. 2 uplatňoval částku 25.766,-Kč, která byla tvořena jistinou ve výši 19.340,-Kč z titulu smlouvy o půjčce č. 232857 ze dne 05.01.2016 a příslušenstvím ve výši 6.626,-Kč (administrativní poplatek ve výši 4.400,-Kč, poměrný úrok ve výši 660,-Kč a hotovostní inkaso ve výši 1.366,-Kč).

Z vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky ze dne 12.07.2016 včetně dodejky soud zjistil, že vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 14.07.2016, v něm insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření dílčích pohledávek č. 1.1 ve výši 2.000,-Kč, č. 1.2 ve výši 859,-Kč, č. 1.3 ve výši 2.276,-Kč, č. 2.1 ve výši 4.400,-Kč, č. 2.2 ve výši 660,-Kč a č. 2.3 ve výši 1.366,-Kč. Důvodem popření dílčích pohledávek, dle insolvenčního správce je absolutní neplatnost smlouvy o půjčce pro její rozpor s dobrými mravy a samotná výše RPSN ve výši 195,06% nasvědčuje, že smlouva je lichevní a věřiteli tak náleží pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Insolvenční správce zároveň poučil žalobce o možnosti uplatnění svého práva žalobou, a to do 30 dnů od konaní přezkumného jednání, přičemž tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Ze strany dlužníka byly pohledávky uznány.

Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 12.07.2016 soud zjistil, že žalovaný jako insolvenční správce popřel dílčí pohledávky č. 1.1 ve výši 2.000,-Kč, č. 1.2 ve výši 859,-Kč, č. 1.3 ve výši 2.276,-Kč, č. 2.1 ve výši 4.400,-Kč, č. 2.2 ve výši 660,-Kč a č. 2.3 ve výši 1.366,-Kč. Důvodem popření dílčích pohledávek, dle insolvenčního správce je absolutní neplatnost smlouvy o půjčce pro její rozpor s dobrými mravy a samotná výše RPSN ve výši 195,06% nasvědčuje, že smlouva je lichevní a věřiteli tak náleží pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení.

Dle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

ICM R KSOS 22INS 7691/2016

Dle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Dle ust. § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. (odstavec 1) Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. (odstavec 2)

Dle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Po provedeném dokazování a z hlediska skutkového má soud za nesporné jednotlivé smlouvy byly uzavřeny dle občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv dotyčné smlouvy jsou nadepsány jako smlouva o půjčce , soud je kvalifikoval jako smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 s násl. obč. zák. a jelikož žalobce vystupoval v rámci sjednávání těchto smluv v postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku a dlužník naopak v postavení spotřebitele, byly smlouvy o úvěru kvalifikovány jako smlouvy spotřebitelské, na které se vztahuje úprava obsažena v zákoně o spotřebitelském úvěru.

Žalovaný namítal, že smlouva je lichevní a tedy absolutně neplatná, čemuž dle žalovaného nasvědčuje i výše RPSN, která dle kalkulace žalovaného v případě obou smluv činí 195,05% a je tedy podstatně vyšší, než byla deklarována smluvními podmínkami, které deklarovaly, že výše RPSN při době splácení úvěru 58 týdnů činí 75,72%. Soud má však za to, že změna výše RPSN je v daném případě přípustná. RPSN je číslo, které má umožnit spotřebiteli lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost poskytovaného úvěru, udává procentuální podíl z dlužné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 01.04.2014 sp. zn. 21 Cdo 3481/2013). Soud si je vědom rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.07.2016, sp. zn. 32 Cdo 4838/2015, kdy Nejvyšší soud rozhodnul, že nesprávná výše RPSN má za následek, že spotřebitelský úvěr je od počátku úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou. Jelikož smlouvy byly sjednány v průběhu roku 2015, respektive na začátku roku 2016, tedy v době,

ICM R KSOS 22INS 7691/2016 kdy judikatura jinou výši RPSN než uvedenou ve smlouvě takto nesankcionovala, nelze tuto změnu judikatury klást k tíži žalobce.

Žalovaný má dále za to, že smluvní odměna žalobce označována jako tzv. poplatek představuje pro spotřebitele v podstatě kapitalizovaný úrok z půjčky. V případě smlouvy č. 1 se dlužník zavázal vrátit žalobci dlužnou částku společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000,-Kč, úrokem ve výši 1.400,-Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000,-Kč. V případě smlouvy č. 2 se dlužník zavázal vrátit žalobci dlužnou částku společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4.400,-Kč, úrokem ve výši 3.080,-Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.800,-Kč. Výše administrativního poplatku spolu se smluvním úrokem u obou smluv, představuje 34% z výše poskytnutého úvěru. Soud má za to, že tato výše u krátkodobého úvěru není nepřiměřená. Jiná situace ovšem vyvstává u poplatku za hotovostní inkaso, který byl účtován v případě, že dlužník zvolil tzv. hotovostní režim smlouvy. Dlužník v obou případech uzavřel smlouvu v tzv. hotovostním režimu, která oproti tzv. bezhotovostnímu režimu, umožňovala obdržení jistiny již při podpisu samotné smlouvy a působila tedy jako hlavní motivující prvek při výběru rozhodné varianty smlouvy a tím došlo k dalšímu navýšení celkové dlužné částky. Navíc poplatek za hotovostní inkaso u obou smluv představuje 40 % poskytnutého úvěru. Soud tedy dospěl k závěru, že sjednání hotovostního inkasa jako rozporné s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku, a to z toho důvodu, že ujednání o tzv. hotovostní variantě smlouvy o úvěru znamená významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, které je dle ust. § 1813 občanského zákoníku zakázáno.

Žalovaný tvrdil, že předmětné smlouvy obsahují řadu ustanovení naprosto nevhodných pro spotřebitelské vztahy, samotný text smluv lze pak jen obtížně přečíst a že předmětné smlouvy jsou formulářového typu. Soud k tomu dodává, že text dotyčných smluv je napsán písmem ve standardní velikosti. Smlouvy jsou napsány zřetelným jazykem nevzbuzujícím pochybnosti o významu jednotlivých ustanoveních. Text obou smluv je čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Ohledně smluvních podmínek, které jsou součástí obou smluv, soud dodává, že jsou čitelné, přehledné, logicky uspořádané, napsané písmem standardní velikosti s použitím jasného a určitého jazyka. Soud dále uvádí, že nelze přisvědčit ani námitce žalovaného ohledně označení jednotlivých smluv jako smluv formulářových. Dlužník měl možnost ovlivnit znění těchto smluv a to v jejich podstatných náležitostech, když si zvolil dobrovolně výši samotné poskytnuté jistiny, dále měl na výběr, v kolika splátkách bude chtít úvěr splácet, zda bude platit v hotovosti či bezhotovostním převodem a případně zda si zvolí pojištění. Všechny tyto skutečnosti byly včleněny do smluv a dlužník při podpisu smluv věděl přesně výši všech složek úvěru a dobrovolně s těmito souhlasil.

Žalovaný dále namítal, že smlouva o úvěru neobsahuje povinné informace dle přílohy č. 3 odst. 1 písm. e), f), h), i), n), p), q), r), s), t) zákona o spotřebitelském úvěru a tato absence povinných údajů způsobuje, že se úvěr pokládá od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy o úvěru a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

Podle přílohy č. 3 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí vždy obsahovat dle písm. e) výpůjční úrokovou sazbu, podmínky

ICM R KSOS 22INS 7691/2016 upravující použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby, uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech úrokových sazbách, dle písm. f) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku splatnou spotřebitelem, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, dle písm. h) informace o právu obdržet kdykoliv bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření, jeli zahrnuto umoření jistiny spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou dobou trvání, dle písm. i) soupis uvádějící lhůty a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové poplatky, mají-li být poplatky a úroky splaceny bez umoření jistiny, dle písm. n) informaci o právu na odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 11 odst. 3, jakož i o částce úroku splatné za den, dle písm. p) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu věřitele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, dle písm. q) informaci o postupu v případě ukončení smluvního vztahu, dle písm. r) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, dle písm. s) označení příslušného orgánu dozoru a dle písm. t) informaci o tom, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

Povinný údaj dle odst. 1 písm. e) přílohy č. 3 je obsažen v čl. 1.2 smluvních podmínek, údaj dle odst. 1 písm. f) přílohy č. 3 je obsažen v čl. 3 smluvních podmínek, údaj dle odst. 1 písm. h) přílohy č. 3 je obsažen v čl. 4 smluvních podmínek, údaj dle odst. 1 písm. n) přílohy č. 3 je obsažen v čl. 5 smluvních podmínek, údaj dle odst. 1 písm. p) přílohy č. 3 je obsažen v čl. 6 smluvních podmínek, údaj dle odst. 1 písm. q) přílohy č. 3 je obsažen v čl. 5 a 6 smluvních podmínek, údaj dle odst. 1 písm. r) přílohy č. 3 je obsažen v čl. 9.6 smluvních podmínek, údaj dle odst. 1 písm. s) přílohy č. 3 je obsažen v čl. 9.4 smluvních podmínek. Soupis uvádějící lhůty a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové poplatky dle odst. 1 písm. i) přílohy č. 3 smlouvy ani jejich smluvní podmínky neobsahovaly, a to z toho důvodu, že tento údaj je povinný pouze v případě, že jsou poplatky a úroky splaceny bez umoření jistiny. V konkrétním případě byly úroky a poplatky splaceny vždy spolu s jistinou. Ani údaj dle odst. 1 písm. t) přílohy č. 3 týkající se informací o tom, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru nebyl obsažen ve smlouvách či jejich smluvních podmínkách, neboť v daném případě není tento údaj obligatorní náležitostí, jelikož z dotyčným smluv nevyplývá, že by dlužník jinými platbami vytvářel kapitál. Na základě těchto skutečností soud nevyhověl námitce žalovaného, že absence údajů dle přílohy č. 3 odst. 1 písm. e), f), h), i), n), p), q), r), s), t) zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje, že se úvěr pokládá od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy o úvěru a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

ICM R KSOS 22INS 7691/2016

Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce nesplnil svou informační povinnost dle ust. § 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 5 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel poskytne spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. S provedeného dokazování vyplynulo, že požadována předsmluvní informační povinnost byla splněna pouze v případě smlouvy č. 2, kdy žalobce použil formulář dle přílohy č. 6 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že tzv. předsmluvní informační povinnost, je toliko povinností veřejnoprávní, přičemž důsledky porušení této povinnosti se nepromítají do soukromoprávní sféry žalobce. Této skutečnosti svědčí fakt, že zákon nestanoví žádné soukromoprávní sankce za nesplnění této povinnosti.

Soud na základě výše uvedeného rozhodl ve výroku I. tak, že žalobce má za dlužníkem dílčí pohledávky č. 1.1 ve výši 2.000,-Kč, č. 1.2 ve výši 859,-Kč, č. 2.1 ve výši 4.400,-Kč a č. 2.2 ve výši 660,-Kč a ve výroku II. Žalobu žalobce ohledně dílčích pohledávek č. 1.3 ve výši 2.276,-Kč a č. 2.3 ve výši 1.366,-Kč, představující poplatky za hotovostní inkaso, zamítl.

Ve výroku III. soud reflektoval částečné zpětvzetí žaloby žalobce.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalobce byl co do částky 7.919,-Kč úspěšný a co do částky 3.642,-Kč neúspěšný, nicméně žalobce vzal žalobu co do částky 20.940,-Kč zpět a z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno. Soud proto žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení, které se sestávají z odměny za zastoupení advokátkou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při předmětu řízení dle § 9 odst. 4 písm. c) náleží advokátce žalovaného mimosmluvní odměna za 2 úkony právní služby po 3.100,-Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení a vyjádření ze dne 6.11.2017) a dále 2 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty (21%) ve výši 1.428,-Kč. Celkem tedy náklady právního zastoupení žalovaného činí částku 8.228,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 07.02.2018

Za správnost vyhotovení: JUDr. Aleš Volný v.r. Eva Stöhrová samosoudce

ICM R