4 ICm 2245/2011
Číslo jednací: 4 ICm 2245/2011-63 KSBR 39 INS 5473/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkou Mikolajkovou v právní věci žalobce: JUDr. Dalibor Grůza, Ph.D., se sídlem 693 01 Hustopeče, Mírová 4, insolvenční správce dlužníka Vítězslav Hrabal, se sídlem Valtice, Lipová 563, 691 42, proti žalovanému: 1) Pavel Oliva, bytem 691 42 Valtice, Lipová 925, 2) Ivana Olivová, bytem 691 42 Valtice, Lipová 925, o určení neúčinnosti smlouvy

takto:

I. Návrh žalobce na určení, že právní úkon nabytí žalovanými od dlužníka id. 1/4 stavby budovy bez čp/če garáže na parcele 2460/2 a pozemku 2460/2 o výměře 50m2 zastavěná plocha a nádvoří, vše kat. území Valtice na základě kupní smlouvy ze dne 24.4.2009 jsou právně neúčinné a že tento id. podíl na uvedených nemovitostech náleží do majetkové podstaty dlužníka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se svým návrhem, doručeným soudu dne 24.8.2011 domáhal určení neúčinnosti výše uvedeného úkonu. Ve své žalobě doplněné pozdějším podáním uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.4.2011 č.j. KSBR 39 INS 5473/2011 byl žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužníka Vítězslav Hrabal, RČ 750311/4058

Valtice, Lipová 563, PSČ 691 42. Na základě kupní smlouvy ze dne 24.4.2009 žalovaní od dlužníka nabyli id. 1/4 stavby budova bez čp/če gar ž na parcele 2460/2 a pozemku 22460/2 o á vým. 50 m2 zastavěná plocha a nádvoří, vše kat. úz. Valtice, u tohoto úkonu, kde kupní cena byla uhrazena údajně v hotovosti a Ivana Olivová je sestrou dlužníka, se jednalo o odporovatelné neúčinné právní úkony bez přiměřeného protiplnění, neboť dlužník neobdržel ve skutečnosti částku kupní ceny tak, jak je uvedeno v kupní smlouvě, resp. tato částka nebyla přiměřená ceně garáže, neboť nebyla stanovena na základě znaleckého posudku výše uvedené garáže a pozemku, skutečná obvyklá cena byla vyšší, zvýhodňující právní úkony, neboť se žalovaným jako blízkým osobám dlužníka dostalo vyššího uspokojení jejich pohledávky z kupní smlouvy ze dne 24.4.2009 V 1521/2009-704 na úkor ostatních věřitelů, než by jim náleželo v konkursu tím, že výše uvedené nemovitosti ušly z majetkové podstaty dlužníka a úmyslně zkracují právní úkony (viz § 231 a násl. insolv. zák.) zkracující uspokojení insolventních věřitelů dlužníka, resp. zvýhodňující některé insolvenční věřitele dlužníka, jmenovitě žalované, prodejem výše uvedených nemovitostí za částku, která nebyla vyplacena a nenachází se v majetkové podstatě dlužníka, dlužník již v té době byl v platební neschopnosti, o čemž žalovaní museli jako blízcí příbuzní vědět, resp. u nich jako blízkých osob platí právní domněnka, že o tom všem věděli. Insolvenční návrh dlužníka na oddlužení byl podán 1.4.2011, kupní smlouva je ze dne 24.4.2009 V 1524/2009-704, vklad vlastnického práva pro žalované byl proveden dne 5.5.2009, tedy neuplynula ani lhůta 3 let tak, jak ji stanoví insolvenční zákon. Domáhají se určení nemovitosti na základě všech výše uvedených skutkových podstat dle insolvenčního zákona.

Žalobce uvedl odkaz na přihlášky věřitelů do insolvenčního řízení, ze kterých má vyplývat skutečnost, že dlužník byl v době převodu již v platební neschopnosti.

Žalovaní k žalobě uvedli, že dne 24.4.2009 nabyli s manželem polovinu (každý id. 1/4) nemovitostí stavba-garáž na pozemku parc. č. 2460/2 a pozemek parc. č. 2460/2 o výměře 50m2, v k.ú. Valtice, pro obec Valtice, zaps. na LV č. 2214 u JmK kÚ, KP v Břeclavi na základě kupní smlouvy sepsané dne 15.4.2009 ve Valticích od účastníků Vítězslav Hrabal (bratr Ivany Olivové) a Ivany Hrabalové (švagrová). Vklad vlastnického práva byl povolen rozhodnutím příslušného KP pod sp. zn. V1521/2009-704. Za tyto nemovitosti uhradili prodávajícím dohodnutou kupní cenu ve výši 100.000,--Kč v hotovosti při podpisu kupní smlouvy, což bylo účastníky smlouvy stvrzeno jejich úředně ověřenými podpisy.

Výše uvedené nemovitosti koupili na základě využití nabídky prodávajících z titulu uplatnění svého předkupního práva dle výše jim nabídnuté kupní ceny. Za těchto podmínek nabídku prodávajících přijali. Na předmětných nemovitostech nevázly žádné dluhy, zástavy ani práva třetích osob, nebo právní vady.

O dluzích prodávajících nevěděli vůbec nic, za nabídnuté podíly na předmětných nemovitostech zaplatili poctivou cenu, odpovídající ceně v místě a době na trhu s realitami, dále zaplatili v duchu dohody příslušnou daň z převodu nemovitostí.

Žalovaní popřeli, že by někoho úmyslně k něčí škodě zkrátili bez přiměřeného protiplnění a navrhli žalobu zamítnout.

V provedeném dokazování bylo z usnesení zdejšího soudu KSBR 39 INS 5473/2011-A-6 ze dne 29.4.2011 zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužníka Vítězslava Hrabala, RČ 750311/4058, Lipová 563, 691 42 Valtice, zároveň bylo rozhodnuto, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Úpadek byl zjištěn na návrh dlužníka, který předložil společně s návrhem na povolení oddlužení. )

Z usnesení zdejšího soudu KSBR 39 INS 5473/2011-B-8 ze dne 5.8.2011 soud zjistil, že bylo schváleno oddlužení výše uvedeného dlužníka, a to plněním splátkového kalendáře. Soud zároveň rozhodl, jakým způsobem bude dlužník po dobu 5 let plnit nezajištěným věřitelům jejich pohledávky.

Z informativního výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že k datu 19.4.2009 byli jako spoluvlastníci garáže na parcele 2460/2 umístěné na parcele 2460/2 vedeni Vítězslav Hrabal k 1/4, Ivana Hrabalová k 1/4, Pavel Oliva k 1/4 a Ivana Olivová k 1/4., vše zapsané na LV č. 2214 kú. Valtice, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Břeclav. Ve stejném podílu jsou tito spoluvlastníci vedeni k parcele p.č. 2460/2 o výměře 50m2.

Z kupní smlouvy sepsané 15.4.2009 soud zjistil, že Vítězslav Hrabal a Ivana Hrabalová na straně jedné jako prodávající a Pavel Oliva a Ivana Olivová na straně druhé jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejíž předmětem byly výše uvedené nemovitosti. Prodávající prodali své spoluvlastnické podíly ve výši id. 1/4 manžel Pavlovi Olivové a Ivaně Olivové ům za celkovou dohodnutou kupní cenu ve výši 100.000,--Kč. Dohodnutá kupní cena byla uhrazena kupujícími v hotovosti ve prospěch prodávajících podle výše jejich spoluvlastnických podílů, tj. každému 50.000,--Kč při podpisu této smlouvy. Návrh na vklad byl učiněn, jak vyplývá z listiny Návrh na povolení vkladu do katastru nemovitostí opatřené razítkem katastrálního pracoviště Břeclav dne 24.4.2009.

Vzhledem k tomu, že žalovaní uvedli, že na zaplacení kupní ceny si půjčili peníze od otce, který je vybral z vkladní knížky, provedl soud důkaz vkladní knížkou na jméno ing. Miroslav Oliva, ze které se podává, že dne 17.4.2009 došlo k výběru částky 100.000,--Kč .

Dále byl proveden důkaz listinou-znaleckým posudkem čl. 6276/13 D znalce Josefa Kmetě, Dobré Pole č. 108, 691 81 Březí u Mikulova, který byl vyhotoven za účelem stanovení ceny obvyklé pro dvojgaráž na p.č. 2460/2 pro obec Valtice pro první pololetí roku 2009. Z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že obvyklá cena dvojgaráže pro první pololetí roku 2009 činí 200.000,--Kč.

Soud dále zjistil z výslechu žalované, že kupní smlouva byla uzavřena tak, že všichni účastníci byli přítomni na Městském úřadě ve Valticích, kde si nechali ověřit svoje podpisy na smlouvě, kterou měli předem vyhotovenou. Poté si předali sjednanou kupní ceny, tedy paní

Hrabalové předali 50.000,--Kč a panu Hrabalovi také 50.000,--Kč. Žádné další potvrzení již nevystavovali vzhledem k tomu, že přímo ve smlouvě je uvedeno, že dohodnutá kupní cena byla kupujícími uhrazena v hotovosti. Žalovaný pan Pavel Oliva ve svém výslechu potvrdil skutečnosti, které uvedla žalovaná s tím, že doplnil, že daná dvojgaráž je vlastně jedna stavba, což znamená, že není rozdělena žádnou zdí nebo čímkoliv dalším na dvě garáže, jedná se tedy o jednu velkou místnost, kde jsou parkovací místa pro dvě vozidla. Manželé Olivovi měli předkupní právo na id. čtvrtiny ve vlastnictví převodců, tj. pana Vítězslava Hrabala a Ivany Hrabalové. Proto jim manželé Hrabalovi nabídli spoluvlastnický podíl ke koupi, když chtěli garáž prodávat.

Dle ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Dle ust. § 235 odst. 2 insolvenčního zákona neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

Dle ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

Dle ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Dle ust. § 240 odst. 1 insolvenčního zákona právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Dle ust. § 240 odst. 2 insolvenčního zákona úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern,je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Dle ust. § 240 odst. 3 insolvenčního zákona právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního

řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Dle ust. § 240 odst. 4 insolvenčního zákona právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Dle ust. § 241 odst. 1 insolvenčního zákona zvvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Dle ust. § 241 odst. 2 insolvenčního zákona zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Dle ust. § 241 odst. 3 insolvenčního zákona Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Dle ust. § 241 odst. 4 insolvenčního zákona zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Dle ust. § 241odst. 5 insolvenčního zákona zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Dle ust. § 242 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Dle ust. § 242 odst. 2 insolvenčního zákona má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Dle ust. § 242 odst. 3 insolvenčního zákona úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. Nejprve se soud zabýval posouzením, zda je žalobce ve věci aktivně legitimován a zda podal žalobu včas. Ve smyslu ust. § 239 IZ může odporovat právním úkonům dlužníka v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovi plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl ustaven ve smyslu ust. § 136 odst. 2 písm. b/ insolvenčním správcem, je ve věci aktivně legitimovaný, žalovaní jsou pasivně legitimovaní ve smyslu cit. ustanovení § 239 odst. 1 IZ. Žaloba byla podána včas ve smyslu ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť usnesení o zjištění úpadku bylo vydáno 29.4.2011, jeho účinky nastaly okamžikem zveřejnění a žaloba byla došla soudu dne 24.8.2011, což je ve lhůtě 1 roku.

Z výše uvedených ustanovení § 235, § 239, § 240, § 241, § 242 insolvenčního zákona vyplývá, že při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice ust. § 235, tak i jedna ze skutkových podstat § 240 až 242. Žalobce se ve svém podání domáhá vyslovení neúčinnosti ze všech právních důvodů. Nejprve je tedy třeba posoudit, zda došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení nebo zda došlo ke zvýhodnění některého z věřitelů proti ostatním . V daném případě z provedeného dokazování vyplývá, že se nemůže jednat o případ zvýhodnění některého z věřitelů proti ostatním, vzhledem k tomu, že žalovaní nejsou ani nebyli věřiteli dlužníka, dlužník jim neposkytoval žádné plnění na úhradu svého dluhu. Jednalo se o kupní smlouvu uzavřenou ve smyslu ust. § 588 a násl. občanského zákoníku, tedy kupní smlouvu, na základě které mu vzniklo prodávajícímu odevzdat předmět kupní smlouvy, tj. id. 1/4 garáže (úpadce, další 1/4 jeho manželka) a kupujícímu povinnost p koupě převzít a zaplatit za ně ředmět prodávajícímu dohodnutou cenu. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o zvýhodňující právní úkon, též vyplývá, že se nemůže jednat o skutkovou podstatu § 241 insolvenčního zákona, která navazuje na obecnou definici neúčinnosti. V daném případě by připadala v úvahu skutková podstata neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění, tedy skutková podstata upravená v § 240 insolvenčního zákona. V provedeném dokazování bylo prokázáno, že cena, kterou žalovaní poskytli dlužníkovi Vítězslavu Hrabalovi za jeho 1/4 garáže, je id. cenou obvyklou, když cena celé dvojgaráže činila v období, kdy došlo k převodu 200.000,--Kč. Pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že i pokud by došlo k plnění nižší částky než je cena obvyklá, neznamenalo by to, že došlo k neúčinnému právnímu úkonu, vzhledem k tomu, že by muselo dojít k plnění podstatně nižšímu než je obvyklá cena plnění (§ 240 odst. 1 IZ).

Zároveň z citovaného ustanovení zákona vyplývá, že se nemůže jednat ani úmyslně zkracující právní úkon, když bylo poskytnuto odpovídající plnění ze strany žalovaných (§ 242 IZ).

Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl. Soud neprovedl důkaz výslechem pana Rostislava Hycla, protože žalobce jej navrhl k prokázání tvrzení, že v době prodeje garáže byl pan Hrabal už dávno ve finanční tísni, tudíž manželé Olivovi museli o tom jednoznačně vědět. Tento důkaz byl nadbytečný vzhledem k tomu, že není naplněna jak obecná definice neúčinnosti právního úkonu, tak ani žádná ze skutkových podstat upravených § 240 až 242. Pokud by došlo k tomu, že bylo dlužníkem poskytnuto plnění bez přiměřeného protiplnění ( což však nebylo v řízení prokázáno) ani v tomto případě by nebylo třeba prokazovat uvedenou skutečnost, vzhledem k tomu, že je dána vyvratitelná domněnka, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Vzhledem k výše uvedenému soud neprovedl ani navrhovaný výslech Vítězslava Hrabala a Ivany Hrabalové.

Pro úplnost je třeba uvést, že insolvenční správce navrhl u jednání konaného dne 30.9.2013, aby soud učinil výzvu panu Rostislavu Hyclovi, zda vstoupí do jednání jako vedlejší účastník. Soud tuto výzvu učinil svým usnesením ze dne 7.10.2013, doručenou panu Hyclovi dne 15.10.2013, ten však ve stanovené lhůtě do 5 dnů od doručení ani doposud do řízení nevstoupil. Proto s ním soud jako s vedlejším účastníkem na straně žalobce nejednal.

O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byli plně úspěšní žalovaní, kteří však žádné náklady řízení neuplatnili, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně. .

Krajský soud v Brně dne 31.10.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Mikolajková, v.r. Eliška Šobová samosoudce