4 ICm 1382/2016
Jednací číslo: 4 ICm 1382/2016-34 KSOS 31INS 26173/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Volným ve věci žalobce SMART Financial s.r.o., IČ 47678721, se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc proti žalované JUDr. Evě Janíkové, jako insolvenční správkyni dlužníků Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem 793 91 Úvalno 192 a Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem 739 91 Úvalno 192, se sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek-Místek, zastoupené Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem, Advokátní kanceláře Janíková, Novák a partneři s.r.o, se sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek-Místek, o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce SMART Financial s.r.o., IČ 476 78 721, se sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc 779 00, za dlužníky-panem Miroslavem Hýžďalou, anonymizovano , a paní Ivanou anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Úvalno 192, PSČ 739 91, z titulu smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.4.2014 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 28.4.2014, je co do pravosti po právu, a to v části dílčí pohledávky č. 7/1 ve výši 160.125,-Kč. isir.justi ce.cz KSOS 31INS 26173/2015

II. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce SMART Financial s.r.o., IČ 476 78 721, se sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc 779 00, za dlužníky-panem Miroslavem Hýžďalou, anonymizovano , a paní Ivanou anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Úvalno 192, PSČ 739 91, z titulu smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.4.2014 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 28.4.2014, je co do pravosti po právu, a to v části dílčí pohledávky č. 7/1 ve výši 271.875,-Kč, s e z a m í t á.

III. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalované částku ve výši 8.228,-Kč na náhradu nákladů řízení k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Nováka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 27.04.2016, která došla soudu téhož dne, se žalobce domáhal určení, že za dlužníky Miroslavem Hýžďalou, anonymizovano a Ivanou anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 739 91 Úvalno 192, z titulu smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 28.04.2014, je co do pravosti po právu, a to v části dílčí pohledávky č. P7-1 ve výši 432.000,-Kč. Při přezkumném jednání, které se konalo dne 17.03.2016, byla ze strany žalované popřena dílčí pohledávka č. P7-1 co do pravosti ve výši 432.000,-Kč, v rozsahu přihlášených smluvních úroků. Žalobce uvádí, že v předmětné smlouvě byla zcela zřejmě a srozumitelně sjednána fixní úroková sazba ve výši 18% p.a., jejíž sjednání právní řád ČR nevylučuje. K úrokům ze smlouvy o úvěru uvádí žalobce toliko, že úrok byl v posuzované věci sjednán ve výši 18% p.a. z poskytnuté jistiny. Žalobce má jednoznačně za to, že úroky v této výši nelze považovat za nepřiměřeně vysoké či nemravné s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004. Dlužníci a původní věřitel si ve smlouvě o úvěru, v čl. IV. odst. 7. písmeno a) a písmeno b), dohodli, že v okamžiku, kdy se věřitel dozví, že úvěr byl poskytnut na základě nepravdivých anebo hrubě zkreslených údajů ze strany dlužníka, nebo jím byly podstatné údaje zamlčeny a dále skutečnost týkající se úpadkové situace nebo vedeného insolvenčního nebo exekučního řízení na dlužníka, může věřitel využít možnosti zesplatnit úvěr, čímž se stává splatný celý dluh včetně příslušenství. Dlužníci při podání žádosti o poskytnutí úvěru zamlčeli informace o existujících závazcích ostatních věřitelů a o vedené exekuci. Vzhledem k uvedeným skutečnostem byl závazek dlužníků v souladu příslušným ujednáním smlouvy o úvěru ke dni 17.06.2014 zesplatněn.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 14.11.2017 a 24.01.2018 uvedla, že při přezkumném jednání konaném dne 17.03.2016 u Krajského soudu v Ostravě žalovaná částečně popřela pohledávku žalobce, a to dílčí pohledávku č. P7-1 co do pravosti ve výši 432.000,-Kč. Tato částka představuje smluvní úrok ze smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014, kterou dlužníci uzavřeli se společností VITACREDIT s.r.o., IČ 28614488. Žalovaná má za to, že je třeba zkoumat obvyklou úrokovou míru v době, kdy byla smlouva uzavřena. Závěr žalobce, že jím uplatňovaná výše úroků 18% ročně je přiměřená na základě výše uvedeného rozhodnutí, je lichý. Předmětná smlouva č. 2314000307, o kterou žalobce opírá svou

ICM R KSOS 31INS 26173/2015 přihlášku pohledávky, byla uzavřena dne 28.04.2014. Žalovaná dále odkázala na data systému ARAD, který je veřejně přístupný na webových stránkách České národní banky, úrokové sazby korunových úvěru poskytnutých bankami domácnostem v ČR se v roce 2014, jež byly určeny na spotřebu, bydlení a ostatní, pohybovaly od 5,03 % do 6,36% ročně, konkrétně v dubnu, kdy byla tato smlouva uzavřena, byla úroková sazba 5,7% ročně. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobce, že výše úrokové sazby 18% ročně, která byla sjednána ve smlouvě o úvěru č. 2314000307 ze dne 28. 4. 2014, je přiměřená. Výše úrokové sazby, o kterou žalobce opírá svůj nárok, je dle žalované úroková sazba sjednaná v předmětné smlouvě o úvěru, je více než trojnásobně vyšší, než obvyklá úroková sazba v době uzavření této smlouvy. Žalovaná dále uvádí, že úvěr plynoucí ze smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014 byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 28.04.2014. Žalovaná má za to, že úrok, který je sjednán ve smlouvách o poskytnutí úvěru, představuje cenu za poskytnutí finanční částky. Měl by tedy také zahrnovat i riziko, které poskytovatel úvěru podstupuje při poskytování vlastních finančních prostředků. Za situace, kdy je toto riziko minimalizováno zajištěním v podobě zástavního práva k nemovitosti, není důvod, aby byla sjednána takto vysoká úroková sazba. Tato skutečnost dokládá, že výše úrokové sazby, která byla sjednána ve smlouvě o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014, je v rozporu s dobrými mravy. V neposlední řadě pak žalovaná uvádí, že roční procentní sazba nákladů předmětné smlouvy o úvěru činí 34,7%. Taková výše RPSN je dle názoru žalované naprosto nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Například dle údajů České národní banky se v roce 2014 pohybovala výše RPSN u úvěrů poskytovaných na spotřebu okolo 15%. Taková to výše RPSN, která je v rozporu s dobrými mravy, jen podtrhuje tvrzení žalované, že úroková sazba ve smlouvě sjednaná je nemravná a tedy neplatná. Žalovaná dodala, že popřená částka představuje smluvní úroky při trvání úvěru až do roku 2022, smluvní úrok nevznikl v okamžiku poskytnutí úrokované částky nebo zesplatněním závazku, ale smluvní úrok vzniká až plynutím času, žalobce tedy uplatňuje částku, která teprve měla vzniknout.

Mezi účastníky bylo v tomto sporu nesporné, že

-usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 31 INS 26173/2015-A11 ze dne 08.01.2016 byl zjištěn úpadek dlužníků žalované Miroslava anonymizovano , anonymizovano a Ivany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 793 91 Úvalno 192 a soud povolil řešení jejich úpadku oddlužením,

-insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Eva Janíková, se sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek-Místek,

-žalobce pod přihláškou č. P7 ze dne 27.01.2016, doručenou soudu dne 28.01.2016, přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 31 INS 26173/2015 dílčí pohledávky č. 1 a č. 2 za dlužníky Miroslavem Hýžďalou a Ivanou Hýžďálovou v celkové výši 1.206.683,-Kč.

-insolvenční správkyně (žalovaná) u přezkumného jednání konaného dne 17.03.2016 popřela dílčí pohledávku žalobce č. 1 co do výše 432.000,-Kč.

ICM R KSOS 31INS 26173/2015

Jednání ve věci samé nebylo nařízeno ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., jelikož bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

Soudem byly provedeny důkazy, a to smlouvou o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014, smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 28.04.2014, oznámením o zesplatnění závazku a o uložení smluvních pokut ze dne 17.06.2014, oznámením o zesplatnění závazku a o uložení smluvních pokut ze dne 17.06.2014, smlouvou o postoupení pohledávek č. V102015 ze dne 11.09.2015, výpisy ze systému ARAD České národní banky, přihláškou pohledávky žalobce č. P7 ze dne 27.01.2016, vyrozuměním insolvenční správkyně o popření pohledávky ze dne 05.04.2016 včetně dodejky.

Ze smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014 (dále jen smlouva) soud zjistil, že společnost VITACREDIT, s.r.o. (právní předchůdce žalobce) se zavázal vyplatit dlužníkům peněžité prostředky ve výši 300.000,-Kč a dlužník se tyto prostředky zavázal vrátit společně s dohodnutým úrokem, příslušenstvím a případně též s uplatněnými sankcemi. Dlužníci se zavázali vrátit celkem částku 749.000,-Kč v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.625,-Kč vždy k 25. dni v měsíci s výjimkou první splátky splatné ke dni 30.04.2014 a jednorázový poplatek za sjednání smlouvy ve výši 17.000,-Kč. V čl. III. odst. 1 se smluvní strany dohodly na výpůjční úrokové sazbě ve výši 18 % p.a., v případě zesplatnění úvěru přirůstá nesplacená část úroků k jistině. Dle čl. III. odst. 3 smlouvy činila roční procentní sazba nákladů (RPSN) 34,7 %. Dle čl. IV. odst. 3 smlouvy se smluvní strany dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou nejdříve hrazeny úroky a následně poté jistina dle splátkové kalendáře. Dle čl. IV. odst. 7 byl žalobce oprávněn zesplatnit úvěr nebo využít svého práva k odstoupení od smlouvy s okamžitou účinností v případě, že úvěr byl poskytnut na základě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů ze strany dlužníků, v případě, kdy se dlužníci dostanou do úpadkové situace nebo bude proti nim vedeno nalézací, exekuční, insolvenční, správní, daňové řízení, či jakékoliv jiné obdobné řízení s možným negativním dopadem na jejich majetkovou situaci, v případě, že dlužníci nesplní některou s povinností uvedenou v čl. VII. odst. 2 této smlouvy týkající se pojištění respektive vinkulace pojistného plnění, nebo též v případě porušení povinností uvedených v čl. VII. odst. 4, 5 a 6 této smlouvy nebo v případě zhoršení finanční a majetkové situace, která ohrožuje návratnost a splácení úvěru. Dluh vyplývající z této smlouvy je zajištěn zástavním právem k nemovitostem. Součástí smlouvy je splátkový kalendář, podle něhož z prvních 56 splátek, tj. od 30.04.2014 do 25.11.2018 měly být hrazeny pouze úroky.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 28.04.2014 soud zjistil, že touto smlouvou dlužníci zřídili ve prospěch právního předchůdce žalobce zástavní právo k zajištění peněžitých dluhů vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014. Předmětem zástavy byly nemovitosti-pozemek p. č. 219, o výměře 1449 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 192, pozemek p. č. 2498/1 o výměře 445 m2, vodní plocha a pozemek p. č. 2500/1, o výměře 1662 m2, orná půda, to vše zapsáno na LV č. 582 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Krnov, katastrální území Úvalno, obec Úvalno, okres Bruntál.

ICM R KSOS 31INS 26173/2015

Z oznámení o zesplatnění závazku a o uložení smluvních pokut ze dne 17.06.2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil dlužníku Miroslavu anonymizovano zesplatnění úvěru ke dni vyhotovení oznámení. Důvodem zesplatnění úvěru bylo vedení exekuce proti dlužníku soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex-24874/2014.

Z oznámení o zesplatnění závazku a o uložení smluvních pokut ze dne 17.06.2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil dlužnicí Ivaně anonymizovano zesplatnění úvěru ke dni vyhotovení oznámení. Důvodem zesplatnění úvěru bylo vedení exekuce proti dlužnicí soudní exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex-24874/2014.

Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. V102015 ze dne 11.09.2015 soud zjistil, že společnost VITACREDIT, s.r.o. jako postupitel, postoupila na žalobce jako postupníka, pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014.

Z výpisu systému ARAD České národní banky, který je veřejně přístupný na internetových stránkách ČNB, za období od ledna roku 2014 do prosince 2014 soud zjistil, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 5 let v měsíci dubnu roku 2014 činily 14,86 % p.a.

Z výpisu systému ARAD České národní banky, který je veřejně přístupný na internetových stránkách ČNB, za období od ledna roku 2014 do prosince 2014 soud zjistil, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu, bydlení a ostatní v měsíci dubnu roku 2014 činily 5,70 % p.a.

Z přihlášky pohledávky žalobce č. P7 ze dne 27.01.2016 soud zjistil, že žalobce pod dílčí pohledávkou č. 1 uplatňoval částku 781.797,-Kč s příslušenstvím jako celkovou dlužnou částku ze smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014 (tj. jistina ve výši 300.000,-Kč, smluvní úroky ve výši 432.000,-Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 17.000,-Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 87.672,-Kč), do dne podání přihlášky bylo ze strany dlužníků uhrazeno celkem 54.875,-Kč (z toho 17.000,-Kč na poplatek za uzavření smlouvy a 37.875,-Kč na splátky úvěru), pohledávka byla přihlášena jako zajištěná, a to zástavním právem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 28.04.2014. Předmětem zajištění byly nemovitosti pozemek p. č. 219, o výměře 1449 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 192, pozemek p. č. 2498/1 o výměře 445 m2, vodní plocha a pozemek p. č. 2500/1, o výměře 1662 m2, orná půda, to vše zapsáno na LV č. 582 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Krnov, katastrální území Úvalno, obec Úvalno, okres Bruntál. Pod dílčí pohledávkou č. 2 uplatňoval žalobce částku 424.886,-Kč z titulu smluvní pokuty na základě smlouvy o úvěru č. 2314000307 ze dne 28.04.2014.

Z vyrozumění insolvenční správkyně o popření pohledávky ze dne 05.04.2016 včetně dodejky soud zjistil, že vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 12.04.2016, v němž insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření dílčí pohledávky č. 1 co do pravosti v částce 432.000,-Kč a ve zbývající části byla pohledávka uznána. Zároveň byl žalobce

ICM R KSOS 31INS 26173/2015 poučen o možnosti uplatnění svého práva žalobou, a to do 30 dnů od konaní přezkumného jednání, přičemž tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění.

Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Podle ust. § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele (odstavec 1). Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (odstavec 2).

Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Po provedeném dokazování a z hlediska skutkové má soud za nesporné, že žalobce (právní předchůdce žalobce) a dlužníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Jelikož oba dlužníci při uzavírání předmětné smlouvy vystupovali jako spotřebitelé, na daný závazkový vztah se uplatní i zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V konkrétním případě právní předchůdce žalobce se zavázal vyplatit dlužníkům peněžité prostředky ve výši 300.000,-Kč a dlužník se tyto prostředky zavázal vrátit společně s dohodnutým úrokem, příslušenstvím a případně též s uplatněnými sankcemi. Dlužníci se zavázali vrátit celkem částku 749.000,-Kč v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.625,-Kč a jednorázový poplatek za sjednání smlouvy ve výši 17.000,-Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 18 % p.a. a RPSN činila 34,7 %. Dle čl. IV. odst. 7 smlouvy o úvěru v důsledku exekučního řízení vedeném proti dlužníkovi, došlo k zesplatnění celého úvěru včetně smluvních úroků, a to oznámením zesplatnění závazku a o uložení smluvních pokut ze dne 17.06.2014. Současně se smlouvou o úvěru byla se stejnými subjekty uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, kterou dlužníci ve prospěch právního předchůdce žalobce zřídili zástavní právo k zajištění peněžitých dluhů vyplývající ze smlouvy o úvěru.

ICM R KSOS 31INS 26173/2015

Žalovaná namítala nepřiměřenost smluvních úroků ve výši 18 % p.a. Žalovaná tuto nepřiměřenost odvozovala ze statistických dat systému ARAD České národní banky, podle kterého úrokové sazby korunových úvěru poskytnutých bankami domácnostem v ČR se v roce 2014, jež byly určeny na spotřebu, bydlení a ostatní, pohybovaly od 5,03 % do 6,36 % ročně, přičemž v dubnu roku 2014, kdy byl úvěr poskytnut, činila úroková sazba výši 5,70 %. Soud má za to, že žalovaná nesprávně poukázala na úrokové sazby korunových úvěru poskytnutých bankami domácnostem v ČR v roce 2014, jež byly určeny na spotřebu, bydlení a ostatní. V daném případě byl úvěr poskytnut s fixací úrokové sazby na období 96 měsíců (tj. 8 let), žalovaná tedy poukázala na nesprávná statistická data. Při použití správných statistických dat České národní banky a jejího systému ARAD, činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 5 let v měsíci dubnu roku 2014 výši 14,86 % p.a. Smluvní úroky ve výši 18 % p.a. soud neshledává jako nepřiměřené, když tato výše sjednaného úroku nevybočuje z běžné přiměřené výše úročení úvěru a pak není možné uzavřít, že by konečná výše uhrazených úroků byla nepřiměřená k výši poskytnutého úvěru, a to s ohledem na dobu splácení úvěru. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soud dospěl k závěru, že úroková sazba ve výši 18 % p.a. výraznou měrou nepřesahuje obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankovním sektorem v době jeho sjednání.

Žalovaná dále namítala, že nepřiměřenosti výše smluvních úroků nasvědčuje i zřízení zástavního práva k zajištění předmětného úvěru. Žalovaná měla za to, že úrok, který je sjednán ve smlouvě o poskytnutí úvěru, představuje cenu za poskytnutí úvěru a měl by tedy také zahrnovat i riziko, které poskytovatel úvěru podstupuje při poskytování vlastních finančních prostředků. Za situace, kdy je toto riziko minimalizováno zajištěním v podobě zástavního práva k nemovitosti, není důvod, aby byla sjednána takto vysoká úroková sazba. Soud k této námitce dodává, že smluvní úroky a zástavní právo plní naprosto odlišné funkce. Funkcí smluvních úroků, je peněžitá odměna věřitele za poskytnutí peněžitých prostředků. Kdežto funkcí zástavního práva je zajištění její pohledávky včetně jejího příslušenství pro případ, že nebude dlužníkem včas a řádně splněna. Ze zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru zástavním právem, nelze automaticky usuzovat nepřiměřenost smluvních úroků.

K námitce nepřiměřené vysoké RPSN, soud dodává, že RPSN je číslo, které má umožnit spotřebiteli lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost poskytovaného úvěru, udává procentuální podíl z dlužné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 01.04.2014 sp. zn. 21 Cdo 3481/2013). Z výše RPSN nelze odvodit výši roční úrokové sazby a RPSN nelze zaměňovat s úrokem, neboť zahrnuje veškeré náklady spojené s úvěrem a s její pomoci lze posuzovat výhodnost úvěru.

Žalovaná měla za to, že smluvní úrok nevznikl v okamžiku poskytnutí úrokované částky nebo zesplatněním závazku, ale smluvní úrok vzniká až plynutím času, žalobce tedy uplatňuje částku, která teprve měla vzniknout. Soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21.04.2016 č. j. C-377/14 (žádost o rozhodnutí o předběžné

ICM R KSOS 31INS 26173/2015 otázce Krajský soud v Praze-Česká republika) Ernst Georg Radlinger, Helena Radlingerová v. FINWAY a.s., Soudní dvůr zde konstatoval, že povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední, zda prodávající či poskytovatel dodržel unijní právní úpravu na ochranu spotřebitele, tj. směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách, se vztahuje na insolvenční řízení a platí rovněž pro úpravu v oblasti smluv o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s rozhodnutím Soudního dvora dospěl k závěru, že čl. IV. odst. 7 smlouvy o úvěru, podle něhož žalobce zesplatnil dlužníkům celý úvěr včetně budoucích úroků, je s ohledem na snadnost naplnění jeho podmínek, nepřiměřeným ujednáním které zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 obč. zák. a je proto neplatné ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák.

Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že žalobce nemá nárok na plnou výši smluvních úroků, ale pouze na úroky, které přirostly do právní moci rozhodnutí o úpadku, neboť nedošlo k platnému zesplatnění celého úvěru. Dle čl. III. odst. 1 smlouvy o úvěru činila výpůjční úroková sazba 18 % p.a., přičemž úroky měly být po celou dobu trvání úvěru neměnné a splatné podle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy o úvěru. Dle smlouvy oúvěru se mělo jednat o metodu jednoduchého úročení, které nezohledňuje splátky jistiny. Dle splátkového kalendáře, měly být z prvních 56 splátek (od 30.04.2014 do 25.11.2018) hrazeny pouze smluvní úroky. Dlužníci tak měli do doby prohlášení úpadku uhradit celkem 21 splátek (od 30.04.2014 do 25.12.2015) v celkové výši 160.125,-Kč, což je částka odpovídající dlužnému smluvnímu úroku. Soud tedy přiznal žalobci nárok na smluvní úroky ve výši 160.125,-Kč a ve zbývající části nárok žalobce na smluvní úroky zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalobce byl co do částky 271.875,-Kč procesně neúspěšný a co do částky 160.125,-Kč procesně úspěšný. Soud proto přiznal žalované náhradu nákladů řízení, které se sestávají z odměny za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při předmětu řízení dle § 9 odst. 4 písm. c) náleží advokátu žalované mimosmluvní odměna za 2 úkony právní služby po 3.100,-Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení a vyjádření ze dne 14.11.2017) a dále 2 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty (21%) ve výši 1.428,-Kč. Celkem tedy náklady právního zastoupení žalované činí částku 8.228,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 21.02.2018 Za správnost vyhotovení: JUDr. Aleš Volný v.r. Eva Stöhrová samosoudce

ICM R