č. j. 4 Azs 460/2005-70

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: J. K. H., zast. JUDr. Tomášem Vincourkem, advokátem, se sídlem Petýrkova 1958, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21 OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 17. 3. 2005, č. j. 47 Az 21/2004-33,

takto :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupci stěžovatele JUDr. Tomáši Vincourkovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Včasnou kasační stížností podanou u Krajského soudu v Praze žalobce (dále též stěžovatel ) brojí proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce, podaná proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2003, č. j. OAM-319/LE-02-14-2003. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení azylu podle § 25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ).

V kasační stížnosti stěžovatel namítal jen v obecné rovině důvody, přicházející v úvahu při podání kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.) a požadoval zrušení napadaného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.

Současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9.2005, č. j. 47 Az 21/2004-52, byl stěžovateli ustanoven zástupce-JUDr. Tomáš Vincourek, advokát se sídlem Petýrkova 1958, Praha 4.

Vzhledem k k tomu, že kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, které zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) pro kasační stížnost vyžaduje, vyzval Krajský soud v Praze stěžovatele (zástupce) v souladu s ustanovením § 106 s. ř. s. usnesením ze dne 2. 11. 2005, č. j. 47 Az 21/2004-54, k doplnění kasační stížnosti a stanovil k tomu lhůtu 30 dnů měsíce od dne doručení tohoto usnesení. Na tuto výzvu nebylo stěžovatelem (zástupcem) nijak reagováno a krajský soud poté věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud zjistil, že uvedená výzva k odstranění nedostatků kasační stížnosti neobsahovala poučení o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, bude odmítnuta (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). Proto spis vrátil krajskému soudu k provedení opětovné výzvy stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, včetně zmiňovaného poučení o následcích nevyhovění takové výzvě.

Krajský soud v Praze návazně znovu vyzval stěžovatele (zástupce) usnesením ze dne 16. 3. 2006, č. j. 47 Az 21/2004-62, k doplnění kasační stížnosti, a to o uvedení konkrétních ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s., pod které podřazuje důvody kasační stížnosti, a o konkrétní důvody, jež krajský soud měl svým rozhodnutím porušit, v nichž stěžovatel spatřuje naplnění ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Pro toto doplnění kasační stížnosti stanovil krajský soud stěžovateli (zástupci) lhůtu 10 dnů, ode dne doručení tohoto usnesení. Toto usnesení současně obsahovalo výslovné poučení o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne (§ 106 odst. 1, věta druhá a § 37 odst. 5 s. ř. s.). Zásilka byla řádně doručena a osobně převzata zástupcem stěžovatele dne 20. 3. 2006, nicméně ze spisu vyplývá, že ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, vady kasační stížnosti odstraněny nebyly.

Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí proti němuž kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. musí být chybějící náležitosti kasační stížnosti doplněny ve lhůtě do jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit.

Ustanovení § 37 s. ř. s. platí obdobně.

Vymezení důvodů, z jakých stěžovatel kasační stížnost podává, přitom musí být dostatečně určité. Ostatně i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58) plyne, že: Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých obvyklých nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.

Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být stěžovatel ve výzvě poučen.

Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování takového požadavku, přesto však vytýkané vědy v soudem stanovené lhůtě neodstranil. O prodloužení lhůty k odstranění nedostatků kasační stížnosti nepožádal. Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele JUDr. Tomáš Vincourek, byl ustanoven soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle § 35 odst. 7 a v návaznosti na § 120 s. ř. s. označenému zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši 1075 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (á 1000 Kč-§ 11 odst. 1 b/-první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem-ve spojení s § 9 odst. 3 písm. f/ cit. vyhlášky) a jednoho režijního paušálu (á 75 Kč-§ 13 odst. 3 téže vyhlášky).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. června 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu