č. j. 4 Azs 389/2005-82

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: I. K., státní příslušnost Ukrajina, zast. Mgr. Josefem Blažkem, advokátem, se sídlem v Bruntále, Žižkovo náměstí č. 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2005, č. j. 59 Az 173/2004-43,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2004, č. j. OAM-2667/VL-20-03-2004, zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Žalovaný s poukazem na taxativně vymezené důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu dovodil, že žalobce v průběhu správního řízení neuváděl žádnou ze skutečností svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, či že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. V průběhu řízení bylo totiž zjištěno, zejména z výpovědí samotného žalobce, že motivem žádosti o udělení azylu byla snaha vyhnout se špatným ekonomickým podmínkám na Ukrajině, získání zaměstnání a možnost dosažení výdělku, jakož i legalizace pobytu v České republice.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Ostravě včas žalobu, v níž nesouhlasil se zamítnutím jeho žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné, postrádal dále v rozhodnutí výrok o neudělení azylu podle § 14 zákona o azylu (z humanitárních důvodů), jakož i výrok o nevztažení překážky vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K jednání nařízenému Krajským soudem v Ostravě na den 7. 3. 2005 se žalobce pro nemoc omluvil a současně s omluvou požádal o ustanovení advokáta pro řízení o jeho žalobě.

Krajský soud v Ostravě nejprve usnesením ze dne 15. 2. 2005, č. j. 59 Az 173/2004-23, ustanovil tlumočnici jazyka ukrajinského a ruského pro toto řízení, které uložil provádět na výzvu soudu písemné, případně i ústní tlumočnické úkony ve lhůtách, které jí budou soudem sděleny. Uložil jí též, aby se dostavila k nařízenému soudnímu jednání v této věci na den 7. 3. 2005 za účelem provedení ústního tlumočnického úkonu. Jelikož žalobce se k jednání nedostavil, bylo toto jednání odročeno na 4. 4. 2005.

Krajský soud poté zaslal stěžovateli na jím uvedenou adresu výzvu (ze dne 7. 3. 2005), v níž mu uložil, aby ve lhůtě 10-ti dnů od jejího doručení založil do spisu vyplněný a potvrzený formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce , který k výzvě připojil. Obě písemnosti byly přeloženy do jazyka ukrajinského a v tomto jazyce také stěžovateli doručeny. Stejně tak bylo do jazyka ukrajinského přeloženo předvolání pro stěžovatele k jednání nařízenému u uvedeného soudu na den 4. 4. 2005 v 9:15 hodin do místnosti č. 2, I. poschodí budovy A uvedeného soudu. Podle záznamu na doručence od obálky, v níž byly všechny tři písemnosti stěžovateli společně doručovány, převzal je stěžovatel osobně dne 9. 3. 2005 v PoS Bruntál, což ztvrdil svým podpisem. V soudem stanovené lhůtě však na výzvu k vyplnění a vrácení přiloženého formuláře nereagoval, nereagoval na ni ani později a k jednání nařízenému na den 4. 4. 2005 se bez omluvy nedostavil. Soudem bylo proto rozhodnuto podle § 49 odst. 3 s. ř. s., že bude jednáno v nepřítomnosti žalobce. Při tomto jednání vydal soud usnesení, jímž žalobci pro řízení o žalobě zástupce z řad advokátů neustanovuje. V odůvodnění písemného vyhotovení usnesení vycházel z toho, že výše již zmíněný formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byl stěžovateli doručen dne 9. 3. 2005, avšak žalobce ve lhůtě soudem stanovené (ostatně až do dne vydání uvedeného usnesení) vyplněný formulář soudu nezaslal a ani žádným jiným věrohodným způsobem neprokázal své tvrzení o nedostatku finančních prostředků pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta ve smyslu § 35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen s. ř. s . Protože nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nemohlo být jeho žádosti na ustanovení advokáta vyhověno.

Proti tomuto usnesení podal žalobce-prostřednictvím jím zplnomocněného zástupce, advokáta Mgr. Josefa Blažka-včas kasační stížnost, v níž namítal, že si sice zvolil pro řízení o kasační stížnosti advokáta, není si však jist, zda bude moci náklady s tímto zastoupením spojené hradit po celou dobu řízení. Navíc poukázal na to, že rozhodnutí soudu vykazuje značné formální vady, stejně jako následný rozsudek téhož soudu, a je zde předpoklad jejich zrušení a vrácení věci Krajskému soudu v Ostravě s následujícím vleklým řízením. Stěžovatel dále uvádí, že odmítnutí ustanovit mu pro řízení zástupce z řad advokátů odůvodnil soud tím, že mu doručil výzvu k prokázání majetkových a osobních poměrů, formou vyplnění a předložení tiskopisu, a to ve lhůtě 10-ti dnů. Stěžovatel však je oprávněn jednat ve svém rodném jazyce-ukrajinštině, neboť jinak by neměl rovná práva jako čeští občané ve smyslu čl. 96 Ústavy České republiky a postup soudu by byl v rozporu s čl. 25/2 písm. b) Listiny základních práv a svobod. Žalobce proto žádá, aby tiskopisy k žádosti o osvobození od soudních poplatků byly mu soudem opětovně zaslány v ukrajinském jazyce a znovu mu usnesením stanovena lhůta 10-ti dnů k prokázání majetkových poměrů tak, že usnesení o této lhůtě bude rovněž v jazyce ukrajinském. Žalobce proto navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a pro něž by se musel od rozsahu či důvodu kasační stížnosti odchýlit.

Z obsahu kasační stížnosti podané proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě plyne, že se stěžovatel dovolává důvodu kasační stížnosti vymezeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel tvrdí, že takovou vadou řízení, která měla za následek vydání nezákonného rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o ustanovení advokáta, byla skutečnost, že mu nebylo umožněno jednat v jeho rodném jazyce-ukrajinštině a tím porušena rovnost práv ve smyslu čl. 96 Ústavy České republiky a čl. 25 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv a svobod. Z toho, že v této souvislosti žádá, aby mu tiskopisy k žádosti o osvobození od soudních poplatků byly soudem zaslány v ukrajinském jazyce lze dovodit, že vychází z přesvědčení, že tento postup v předchozím řízení soud nedodržel.

Tvrzené pochybení však v postupu Krajského soudu v Ostravě Nejvyšší správní soud neshledal. K tomu nutno uvést, že soudní řád správní sice neupravuje způsob, jakým má soud komunikovat s účastníkem řízení, jehož mateřským jazykem je jiný než český jazyk, nicméně na takové situace je pamatováno v § 64 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon (s. ř. s.) jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. Podle § 18 odst. 1 o. s. ř., v němž se promítá stěžovatelem připomínaný čl. Ústavy České republiky, mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení, mají právo jednat před soudem ve své mateřštině a soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle odst. 2 téhož ustanovení tak účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Z uvedeného ustanovení tak plyne, že ne ve všech případech, kdy mateřštinou účastníka řízení je jiný než český jazyk, je dána povinnost soudu ustanovit takovému účastníku tlumočníka. Tato povinnost, v souladu s gramatickým, teleologickým i systematickým výkladem vzniká soudu pouze tehdy, pokud o to účastník řízení požádá, dále dojde-li k ústnímu jednání, a pak pouze za situace, že účastník řízení by pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem, přičemž potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí v řízení vyplynout sama.

V projednávané věci má Nejvyšší správní soud za to, že stěžovatel nebyl nikterak v řízení znevýhodněn, naopak Krajský soud v Ostravě v jeho věci postupoval nad rámec povinností výše vyložených. Aniž by soudu z obsahu stěžovatelem perfektně v českém jazyce sepsané žaloby vyplynula potřeba ustanovit pro řízení stěžovateli tlumočníka z jazyka ukrajinského, zaslal soud stěžovateli přeloženou do jazyka ukrajinského žádost (ze dne

17. 1. 2005) o vyjádření souhlasu se záměrem soudu projednat ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. věc bez nařízení jednání. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval v jazyce ukrajinském (vyjádřil svůj nesouhlas s navrženým postupem), přičemž jeho přípis byl tlumočníkem jazyka ukrajinského Ing. V. M. přeložen soudu do jazyka českého. Poté opětovně, aniž by stěžovatel o to požádal, byla mu výše již zmíněným usnesením ze dne 15. 2. 2005 ustanovena tlumočnice jazyka ukrajinského (a ruského) paní S. A. Ta také přeložila, stěžovateli do vlastních rukou doručené předvolání k jednání nařízenému na den 7. 3. 2005, a přeložila omluvu stěžovatele k tomuto jednání a jeho žádost o ustanovení advokáta, jakož i výzvu ze dne 7. 3. 2005 k vyplnění formuláře (potvrzení o osobních a majetkových poměrech) a obsah tohoto formuláře. Byla přítomna oběma jednáním u Krajského soudu v Ostravě, tedy dne 7. 3. 2005 a 4. 4. 2005, k nimž se stěžovatel nedostavil a byla připravena tlumočit obsah tohoto jednání stěžovateli do jazyka ukrajinského, jakož i jeho veškerá vyjádření soudu do jazyka českého.

Podle ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu na návrh ustanovit navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování účastníka platí v takovém případě stát. Z citace uvedeného ustanovení je patrné, že možnost soudu ustanovit účastníku pro řízení zástupce je vázána na splnění dvou podmínek. První z nich je splnění předpokladu, že je tak třeba učinit k ochraně práv žadatele a druhou je prokázání podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Splnění naposledy uvedené podmínky musí prokázat žadatel doložením údajů o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech. To stěžovatel v dané věci neučinil, ačkoliv výzva s řádným poučením přeložená do ukrajinského jazyka mu byla soudem za tímto účelem zaslána. Soud tudíž neměl možnost posoudit, zda stěžovatel splňuje tento zákonný předpoklad pro osvobození od soudních poplatků a nezbylo mu než stěžovatelovu žádost z tohoto důvodu zamítnout. Nedopustil se přitom stěžovatelem v kasační stížnosti tvrzené vady, jež by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Naopak poskytl stěžovateli úplný-nad míru zákonnou úpravou předpokládaný-komfort při vyřizování jeho žaloby, když veškeré písemnosti, přeložil do jeho rodného jazyka, tedy ukrajinštiny. V žádném případě nebyl tudíž porušen princip rovnosti zbraní, jak stěžovatel v kasační stížnosti namítá, ani jeho ústavní právo jednat před soudem ve svém mateřském jazyce.

Ze všech těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnosti není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení o této části kasační stížnosti rozhodl soudu podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s., když neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu