4 Azs 37/2008-28

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: B. B., zast. JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem, se sídlem Prokopa Holého 130/15, Děčín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2008, č. j. 60 Az 10/2008-14,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 1. 2008, č. j. OAM-13/VL-07-12-2008, byla podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ) zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, neboť žalovaný dospěl k závěru, že skutečnosti uváděné žalobcem (obava z členů ilegální ozbrojené skupiny AKSH, kteří by jej mohli násilím odvést a nutit bojovat) nelze podřadit pod důvody udělení azylu podle § 12 zákona o azylu ani pod důvody udělení doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona.

Proti zmíněnému rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou však podáním ze dne 26. 2. 2008, doručeným krajskému soudu dne 27. 2. 2008, vzal zpět.

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením (kasační stížností napadeným), řízení zastavil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení žalobce (dále též stěžovatel ) podal kasační stížnost. Krajský soud v Ostravě ji Nejvyššímu správnímu soudu předložil k rozhodnutí se stanoviskem, že není podána včas.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě zdejší soud zjistil, že písemnost obsahující napadené usnesení tohoto soudu, v němž stěžovatel byl řádně poučen o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, stěžovatel převzal-jak vyplývá ze záznamu na doručence, který je stvrzen podpisem stěžovatele-dne 12. 3. 2008.

Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. platí, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), byla v projednávané věci středa 12. 3. 2008 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti byla potom středa 26. 3. 2008. Tento den se totiž svým označením-středa-shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohla být kasační stížnost podána s účinky zachování lhůty. Podle záznamu pošty na obálce byla kasační stížnost podána k poštovní přepravě až dne 28. 3. 2008. Stalo se tak až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. b), za použití § 120 s. ř. s., jako opožděně podanou odmítnout, aniž by se mohl zabývat její důvodností.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. června 2008

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu