č. j. 4 Azs 355/2005-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. E. zastoupený JUDr. Vladimírem Čarňanským, advokátem, se sídlem Praha 1, Vodičkova 41, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, poštovní schránka 78, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2005, č. j. 8 Ca 247/2004-33,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2005, č. j. 8 Ca 247/2004-16, zamítl návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2004, č. j. SCPP-3145/C-252-2004. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 21. 3. 2005 kasační stížnost, vedenou u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Azs 339/2005, a podáním ze dne 22. 4. 2005 požádal o osvobození o soudního poplatku v řízení o této kasační stížnosti.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 6. 2005, č. j. 8 Ca 247/2004-33, zamítl návrh žalobce na osvobození od soudního poplatku. V odůvodnění tohoto usnesení Městský soud v Praze uvedl, že žalobce předložil dne 26. 5. 2005 Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, údaje uvedené v tomto potvrzení však nelze akceptovat. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce musí vynakládat jisté minimální finanční prostředky na uspokojování svých základních životních potřeb, tj. nejméně na stravu. Vzhledem finanční prostředky, považoval Městský soud v Praze jím uvedené údaje za nevěrohodné. Z tohoto důvodu konstatoval, že žalobce nedoložil, že nemá dostatečné prostředky, a tím nesplnil předpoklad pro osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze proto tento návrh žalobce v souladu s ustanovením § 36 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), zamítl.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen stěžovatel ) včas kasační stížnost, v níž namítal nezákonnost rozhodnutí spočívající ve vadě řízení, když skutková podstata, ze které Městský soud v Praze v dané věci vycházel, nemá oporu ve spisu. Stěžovatel tvrdil, že v žádosti uvedl veškeré požadované údaje o svých příjmech a majetkových poměrech, z nichž jednoznačně vyplývá, že není schopen zaplatit soudní poplatek, neboť se živí pouze z prostředků své manželky. Sám stěžovatel si není schopen žádné prostředky obstarat, protože nemá povolení k pobytu a nikdo jej nezaměstná. Stěžovatel navrhl, aby bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2005, č. j. 8 Ca 247/2004-33, zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podal z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel požádal o osvobození o soudního poplatku v řízení o kasační stížnosti ze dne 18. 3. 2005, vedené u Nejvyššího správního soudu pod spis. zn. 4 Azs 339/2005, podané proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutí o odkladném účinku žaloby je rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.] (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004-172, zveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 507/2005).

Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

S ohledem na tyto skutečnosti je zřejmé, že kasační stížnost stěžovatele ze dne 18. 3. 2005, vedená u Nejvyššího správního soudu pod spis. zn. 4 Azs 339/2005, směřující proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě, zřejmě nemůže být úspěšná. prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Jak již bylo uvedeno, kasační stížnost proti rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě je nepřípustná, stěžovatel proto se svým návrhem zjevně nemůže být úspěšný. S ohledem na tuto skutečnost byly splněny podmínky pro to, aby Městský soud v Praze žádost o osvobození od soudního poplatku v řízení o této kasační stížnosti zamítl podle ustanovení § 36 odst. 3 druhá věta s. ř. s.

Městský soud v Praze tedy nepochybil, když návrh stěžovatele na osvobození od soudního poplatku zamítl byť, z jiných důvodů, než uvádí Nejvyšší správní soud. Za této procesní situace nemohou obstát námitky stěžovatele, které, ač zpochybňují správnost odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze, nemohou zpochybnit správnost jeho výroku.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelem namítaná vada řízení před Městským soudem v Praze nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. uvedené v kasační stížnosti tedy nebyly prokázány, a proto Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. Protože žalovaná žádné náklady neuplatňovala a Nejvyšší správní soud ani žádné jí vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatel s podanou kasační stížností úspěch neměl.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. března 2006

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu