č. j. 4 Azs 29/2006-111

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: R. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 4. 1. 2005, č. j. 59 Az 170/2003-68,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen stěžovatel ) domáhá zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 24. 11. 2003, č. j. OAM-5975/VL-10-12-2003. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Stěžovatel současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Z ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) vyplývá, že stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Stěžovatel podal kasační stížnost aniž byl zastoupen advokátem, avšak současně požádal soud o ustanovení advokáta. Krajský soud v Ostravě proto přípisem ze dne 11. 3. 2005 vyzval stěžovatele k prokázání jeho osobních a majetkových poměrů. Tato výzva byla stěžovateli doručována prostřednictvím poštovní přepravy na adresu, kterou stěžovatel uvedl v kasační stížnosti. Protože se adresát, podle údajů na dodejce zásilky, založené ve spisu, odstěhoval bez udání adresy , požádal krajský soud Policii České republiky o prověření pobytu stěžovatele. Přípisem ze dne 24. 3. 2005 Policie České republiky Oddělení cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, krajskému soudu sdělila, že stěžovatel je hlášen na adrese: P. 9, H. 245, u paní I. K., tedy na adrese, kterou stěžovatel uvedl Krajský soud v Ostravě znovu dne 1. 4. 2005 vyzval stěžovatele k prokázání jeho osobních a majetkových poměrů, a výzvu opět zaslal na adresu: P. 9, H. 245, u paní I. K. Ani tuto zásilku si stěžovatel nepřevzal; nebyl při doručování zastižen a zásilka mu téhož dne (5. 4. 2005) byla uložena na poště a adresát byl o tom vyrozuměn. Po marném uplynutí odběrní lhůty byla zásilka vrácena soudu jako nedoručená.

Krajský soud v Ostravě následně požádal Policii České republiky, Oddělení cizinecké policie Praha, o provedení šetření ve věci ubytování stěžovatele. Policie České republiky krajskému soudu přípisem ze dne 25. 4. 2005 sdělila, že na uvedené adrese bylo hovořeno s ubytovatelkou paní I. K., která uvedla, že stěžovatel na adrese P. 9, H. 245, nebydlí.

Usnesením ze dne 14. 7. 2005, č. j. 59 Az 170/2003-90, Krajský soud v Ostravě rozhodl tak, že se stěžovateli k jeho žádosti zástupce z řad advokátů neustanovuje. Toto usnesení krajský soud zaslal nejen stěžovateli, ale i na adresu S., M. 16, B., tj. na adresu opatrovníka stěžovatele, který byl stěžovateli Krajským soudem v Ostravě ustanoven usnesením ze dne 10. 2. 2005, č. j. 59 Az 170/2003-74, v souvislosti se zjištěním, že nelze pro neznámý pobyt stěžovatele doručit nyní napadený rozsudek (tedy ještě před podáním kasační stížnosti a uvedením adresy: P. 9, H. 245, u paní I. K.). Podstatné je že ani tuto zásilku si stěžovatel na jím uvedené adrese nevyzvedl a ta byla opět uložena u pošty a po marném uplynutí odběrní lhůty vrácena zpět soudu.

Poté Krajský soud v Ostravě prostřednictvím Policie České republiky Oddělení cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, opět opakovaně zjišťoval pobyt stěžovatele, a přípisy Policie České republiky ze dne 22. 8. 2005 a 12. 9. 2005 bylo shodně krajskému soudu sděleno, že stěžovatel je hlášen na adrese: P. 9, H. 245, u paní I. K., a jiná adresa stěžovatele na území České republiky není známa, žádnou změnu této adresy nenahlásil.

Usnesením ze dne 18. 11. 2005, č. j. 59 Az 170/2003-101, Krajský soud v Ostravě vyzval stěžovatele, aby doložil že bude zastoupen advokátem, a dále, aby doplnil a) v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí napadá, b) konkrétní důvody kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., c) údaj o tom, kdy byl napadený rozsudek doručen. Zároveň stěžovatele poučil o tom, že nebude-li zastoupen advokátem a nedoplní kasační stížnost o požadované údaje, bude řízení o kasační stížnosti odmítnuto.

Toto usnesení krajského soudu bylo opět doručováno na adresu stěžovatele uvedenou v kasační stížnosti, tj. na adresu P. 9, H. 245, u paní I. K. Stěžovatel nebyl při pokusu o doručení zásilky zastižen, podle údajů na doručence zásilky, založené ve spisu, byla zásilka dne 29. 11. 2005 uložena na poště a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Podle § 42 odst. 5 zákona s. ř. s., v návaznosti na § 46 odst. 3 a § 50c odst. 1 a 4 o. s. ř. při doručování zásilek, neurčených do vlastních rukou adresáta (což je daný případ), platí, že, nebyl-li adresát při pokusu o její doručení zastižen, písemnost se uloží. Byla-li písemnost uložena, zanechá se v místě doručování adresátu výzva, aby si písemnost vyzvedl. Dále platí, že nebude-li uložená písemnost neurčená do vlastních rukou vyzvednuta do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Takto bylo při doručování předmětné zásilky postupováno, zásilka byla tímto způsobem uložena dne 29. 11. 2005. Zásilku se však stěžovateli nepodařilo doručit, stěžovatel si ji nevyzvedl a byla vrácena soudu zpět. Účinky doručení nastoupily za užití ustanovení o právní fikci doručení nevyzvednuté zásilky dnem 2. 12. 2005. Na obsah předmětné zásilky nebylo ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, nijak reagováno. je podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. povinné zastoupení stěžovatele advokátem a tento nedostatek nebyl v průběhu poskytnuté lhůty odstraněn, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) a § 120 s. ř. s. odmítnout. V této souvislosti se potom v jistém smyslu jeví jako druhořadé, že stěžovatel ve stanovené lhůtě stejně tak nedoplnil kasační stížnost o chybějící údaje.

Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již nemohl zabývat ani návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť v případech odmítnutí kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu