č. j. 4 Azs 287/2005-53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. P., zast. opatrovnicí R. Z., pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 34, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2005, č. j. 63 Az 154/2004-29,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 11. 2004, č. j. 63 Az 154/2004-17, zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2004, č. j. OAM-2440/VL-10-11-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ). Krajský soud dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba ze dne 10. 8. 2004 není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas kasační stížnost a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení § 107 s. ř. s. Uvedl, že kasační stížnost podává ze zákonných důvodů specifikovaných v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a shledal vážná pochybení všech orgánů rozhodujících v řízení o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu, kdy uvedený soud projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu. Tvrdil, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a na Ukrajině mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhl, aby bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 2. 2005, č. j. 63 Az 154/2004-29, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů. V odůvodnění usnesení konstatoval, že žalobce nedoložil své osobní a majetkové poměry a nebylo prokázáno, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Krajský soud tak dospěl k závěru, že žalobci není možno přiznat osvobození od placení soudních poplatků, a zástupce z řad advokátů žalobci neustanovil.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen stěžovatel ) včas kasační stížnost. V kasační stížnosti namítal, že s usnesením krajského soudu nesouhlasí, protože v průběhu azylového řízení se změnil několikrát azylový zákon a stěžovatel kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl možnost prostudovat tyto změny. Dále uvedl, že nedostal řádný formulář-vzor 060. Stěžovatel navrhl, aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno a byl mu ustanoven bezplatný právní zástupce z řad advokátů a tlumočník.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2005, č. j. 63 Az 154/2004-43, byla stěžovateli ustanovena opatrovnice paní R. Z., pracovnice Krajského soudu v Ostravě. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že v průběhu řízení zjistil, že stěžovatel je na jím uváděné adrese (P. 9-B., P. 569) neznámý, jiná adresa jeho pobytu není známa, proto mu byl ustanoven opatrovník.

Dne 27. 7. 2005 byl spis Krajského soudu v Ostravě předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatele ze dne 18. 2. 2005.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Ačkoliv v kasační stížnosti stěžovatel výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení soudního řádu správního, jehož se dovolává, lze z obsahu kasační stížnosti dovodit, že ji podává z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když má za to, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se jeho žádosti o ustanovení advokáta, a z důvodu podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť uvádí, že nedostal formulář vzor 060.

Nejvyšší správní soud především podotýká, že podle jeho konstantní judikatury v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne soudu pod č. 486/2005).

Podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. (ve znění účinném do 12. 10. 2005 odst. 7) může předseda senátu navrhovateli (zde stěžovateli), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.

V projednávané věci se krajský soud před vydáním napadeného usnesení zabýval splněním první zákonné podmínky, neboť vyžadoval od stěžovatele doklady, potvrzující jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry.

Z obsahu soudního spisu totiž vyplývá, že Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 31. 12. 2004, č. j. 63 Az 154/2004-26, stěžovateli zaslal formulář vzor č. 060, tj. prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech, s výzvou k jeho řádnému vyplnění ve lhůtě do 7 dnů od doručení. Tento přípis společně s předmětným formulářem byly stěžovateli zaslány na adresu, kterou uvedl v obou kasačních stížnostech, tj. na adresu ubytovny, P. 9-B., P. 569. Na tutéž adresu bylo stěžovateli následně doručeno napadené usnesení o neustanovení zástupce z řad advokátů.

Protože stěžovatel nebyl zastižen, byla zásilka dne 3. 1. 2005 uložena na poště 190 11 P. 911 a tentýž den bylo stěžovateli uložení zásilky oznámeno.

Podle ustanovení § 42 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.

Podle ustanovení § 46 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží. Podle ustanovení § 46 odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem.

Podle ustanovení § 50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§ 50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné.

Stěžovatel si však zásilku v úložní době nevyzvedl a tato byla vrácena zpět Krajskému soudu v Ostravě. Z uvedeného plyne, že přípis Krajského soudu v Ostravě ze dne dne 6. 1. 2005, tedy poslední den lhůty, stanovené k uložení zásilky na poště 190 11 P. 911.

Zásilka se považovala za doručenou dnem 6. 1. 2005, i když se stěžovatel o uložení nedozvěděl. Soudem stanovená lhůta pro předložení vyplněného vyjádření o majetkových poměrech počala běžet dne 7. 1. 2005 a uplynula dne 13. 1. 2005. Stěžovatel však na výzvu soudu nereagoval a vyplněné doklady o svých majetkových, osobních a sociálních poměrech krajskému soudu ve stanovené lhůtě, ani později před vydáním napadeného usnesení, nepředložil.

Nejvyšší správní soud tedy za této situace sdílí názor krajského soudu, vyjádřený v odůvodnění napadeného usnesení, totiž ten, že u stěžovatele nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tudíž ani předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť nesplnil povinnost doložit soudu věrohodným způsobem, že nemá dostatečné prostředky, když nereagoval na výzvu soudu, která se považovala za doručenou dne 6. 1. 2005. Stěžovatel nedoložil, že by u něho byly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a nesplnil tak jednu z podmínek uvedených v ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. jako předpoklad pro možnost ustanovit zástupce z řad advokátů.

Nelze souhlasit s námitkou stěžovatele, který uvádí, že nikdy nedostal od soudu příslušný formulář. Zásilka, která tento formulář obsahovala, se považovala za doručenou dnem 6. 1. 2005, i když se stěžovatel o uložení nedozvěděl.

Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů nepovažoval kasační stížnost za důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. května 2006

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu