č. j. 4 Azs 211/2006-52

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: V. D., zastoupen JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem, se sídlem Plzeň, Mikulášská tř. 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2006, č. j. 14 Az 291/2004-31,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2004, č. j. OAM-3614/VL-19-C09-2003, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobci udělen azyl podle § 12, §13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ), a bylo vysloveno, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona o azylu.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též stěžovatel ) včas kasační stížnost.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.

Zákonný pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele , který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností od 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, www.nssoud.cz.

Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotněprávní postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.

Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§ 104 s. ř. s.), apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných (§ 103 odst. 1 s. ř. s.).

Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.

Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený § 103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.

Stěžovatel v kasační stížnosti konstatuje, že žalovaný při svém rozhodování nesprávně posoudil celou věc, ač měl k dispozici dostatek důkazů. Řádně neposoudil důvody podání žádosti o azyl, vytrhl je z kontextu, a nemohl tak posoudit naléhavost situace stěžovatelky. Stěžovatel dále uvádí, že v zemi původu se necítí bezpečný, neboť tam vládne mafie s posvěcením míst, která by ji měla potírat. Žalovaný rovněž chybně aplikoval § 13 zákona o azylu. Přitom rozhodnutí o neudělení azylu jeho manželce bylo vydáno den následující po vydání napadeného rozhodnutí žalovaného a v době jeho vydání rozhodnutí nebylo rozhodnutí o neudělení azylu manželce ani vydáno ani pravomocné, a proto nemohla být podkladem pro rozhodnutí ve věci stěžovatele. Udělením azylu by navíc došlo ke sloučení rodiny, když v České republice již řadu let žije jeho bratr a rodina zde má stabilní zázemí. Soud příliš úzce vyložil otázku scelení rodiny, která dle stěžovatele nemůže být posuzována s ohledem na dosažení osmnáctého roku. Správní orgán i soud měly při znalosti věci posuzovat komplexní situaci celé rodiny, když žadateli o azyl jsou i jeho matka a další příbuzní. Stěžovatel dále namítá, že Ukrajinu na rozdíl od České republiky nelze považovat za bezpečnou zemi. Správní orgán ani neměl argumentovat neaktuálními zprávami zahraničních a mezinárodních institucí za roky 2001 a 2002. Žalovaný i krajský soud se měly opírat o aktuálnější informace, zejména s ohledem na rozhodování o překážce vycestování.

K námitce že žalovaný při svém rozhodování nesprávné posoudil celou věc a že řádně neposoudil důvody podání žádosti o azyl, kterými byly jeho potíže s vyděrači patřícími k mafii, tedy potíže se soukromými osobami, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Azs 5/2003, www.nssoud.cz, sp. zn. 4 Azs 23/2003, www.nssoud.cz, 3 Azs 22/2004, www.nssoud.cz, či sp. zn. 2 Azs 46/2004, www.nssoud.cz. Problémy se soukromými osobami nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu, neboť nebyly vyvolány skutečnostmi pro azylové řízení významnými, t. j. pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání politických názorů v zemi původu, ani odůvodněným strachem z takového pronásledování.

K námitkám, které se týkají neudělení azylu podle § 13 zákona o azylu (tj. za účelem sloučení rodiny), se zdejší soud již rovněž vyslovil, a to např. ve svém rozsudku sp. zn. 4 Azs 147/2004, www.nssoud.cz, nebo sp. zn. 3 Azs 110/2005, www.nssoud.cz.

Také otázkou, zda Ukrajinu lze či nelze považovat za bezpečnou zemi původu, se zdejší soud v minulosti již mnohokrát zabýval, např. ve svém rozsudku sp. zn. 4 Azs 175/2005, www.nssoud.cz, sp. zn. 4 Azs 451/2005, www.nssoud.cz, nebo sp. zn. 4 Azs 9/2006, www.nssoud.cz.

K námitce stěžovatele, že správní orgán neměl argumentovat neaktuálními zprávami zahraničních a mezinárodních institucí za roky 2001 a 2002 a měl se opírat o aktuálnější informace, Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že je uplatňována poprvé až v kasační stížnosti, třebaže mohla být vznesena již v dřívějším řízení. Ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné. Nejvyšší správní soud se jimi tedy nemůže zabývat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení § 104a s. ř. s. odmítl.

O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení § 60 odst. 3 a § 120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2007

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu