4 As 37/2013-41

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: S. V., zast. JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem Náměstí Republiky 2/2, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2013, č. j. 17 A 41/2012-39,

takto:

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 8. 2012, č. j. DSH/11199/12, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně jako správního orgánu prvního stupně ze dne 22. 6. 2012, č. j. MMP/146179/12, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v tehdy účinném znění, neboť dne 20. 2. 2012 v době okolo 11:05 hod. v Plzni, jako řidič motorového vozidla tovární značky Citroën CZ, X, při jízdě na křižovatce pozemních komunikací ulic Studentská a Krašovská držel za jízdy v ruce telefonní přístroj, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1800 Kč a současně povinnost nahradit paušální náklady řízení ve výši 1000 Kč.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou ze dne 28. 8. 2012, ve které navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

[3] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 1. 2013, č. j. 17 A 41/2012-39, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[4] Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni se žalobce (dále též stěžovatel ) bránil kasační stížností ze dne 4. 3. 2013, ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 18. 3. 2013 navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta, rozhodnutí o odkladném účinku ponechal žalovaný na úvaze soudu.

[6] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 3. 2013, č. j.-27, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, který podle položky 19 Sazebníku poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [dále jen zákon o soudních poplatcích ]) činí 5000 Kč. Současně jej poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.

[7] Usnesení, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, bylo stěžovateli doručeno dne 1. 4. 2013 a téhož dne nabylo právní moci.

[8] Přípisem ze dne 8. 4. 2013 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku do poloviny měsíce, kdy očekává příchozí platby. Současně sdělil, že nežádá o osvobození od soudních poplatků, přestože má za to, že by to bylo lze shledat jako důvodné.

[9] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že v projednávané věci nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť za situace, kdy Nejvyšší správní soud přistoupil k rozhodnutí o zastavení řízení o kasační stížnosti, by bylo rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, když přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může obecně přinést ochranu toliko do vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí.

[10] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon, přičemž poznámka pod čarou odkazuje například na zákon o soudních poplatcích. Toto ustanovení je na základě § 120 s. ř. s. třeba přiměřeně užít i pro řízení o kasační stížnosti.

[11] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

[12] Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyl poplatek za kasační stížnost zaplacen současně s jejím podáním, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 3. 2013 stěžovatele vyzval k jeho zaplacení ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení a současně jej poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o jeho kasační stížnosti zastaví. Usnesení bylo doručováno zástupci stěžovatele do datové schránky s identifikátorem ID DS: 8ztfxsc. Z potvrzení o doručení do datové schránky, vztahujícího se k předmětnému usnesení a k němu ve spise připojeného, se podává, že toto bylo zástupci stěžovatele doručeno přihlášením do datové schránky dne 1. 4. 2013. Skutečnost, že výzva byla řádně doručena, pak stěžovatel výslovně potvrdil v přípise ze dne 8. 4. 2013, kterým požádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku do poloviny dubna 2013.

[13] Lhůta k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost podle výzvy soudu proto počala běžet dne 2. 4. 2013 a marně uplynula v úterý dne 9. 4. 2013, a to v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Soudní poplatek však stěžovatelem nebyl v soudem určené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení zaplacen. Stěžovatel na výzvu reagoval přípisem ze dne 8. 4. 2013, kterým požádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku do poloviny dubna 2013; přestože o této žádosti nestihl soud zvlášť rozhodnout do data, do něhož se stěžovatel prodloužení lhůty domáhal (15. 4. 2013), pokračování fakticky byla stěžovateli poskytnuta takto prodloužená lhůta k zaplacení soudního poplatku, stěžovatel však poplatek ani přesto nezaplatil.

[14] Vzhledem k tomu, že poplatek za kasační stížnost nebyl odpůrcem jako stěžovatelem v soudem stanovené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení zaplacen, Nejvyšší správní soud řízení o jeho kasační stížnosti v souladu s § 47 písm. c) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. a ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením zastavil.

[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2013

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu