4 As 33/2012-16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. J. L., zast. JUDr. Dušanem Kučerou, advokátem, se sídlem Pekařská 12, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, se sídlem J. A. Bati 5637, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, č. j. 57 A 15/2011-14,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, č. j. 57 A 15/2011-14, se zrušuje.

II. Žaloba proti úkonu žalované ze dne 28. 1. 2011, č. j. KRPZ-3666-9/ČJ-2011-1500DP-PZE, se odmítá.

III. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a o žalobě proti úkonu žalované ze dne 28. 1. 2011, č. j. KRPZ-3666-9/ČJ-2011-1500DP-PZE.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2012, č. j. 57 A 15/2011-14, zamítl žalobu napadající úkon žalované ze dne 28. 1. 2011, č. j. KRPZ-3666-9/ČJ-2011-1500DP-PZE. Jím žalovaná sdělila žalobci, že neshledala důvody pro zahájení přezkumného řízení ve věci uložení blokové pokuty ze dne 2. 3. 2010 ve výši 1.000 Kč za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se žalobce dopustil porušením § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, když nebyl za jízdy osobním automobilem připoután bezpečnostním pásem.

Soud v odůvodnění zmíněného rozsudku uvedl, že o přestupku žalobce bylo rozhodnuto v blokovém řízení, s čímž žalobce souhlasil. Žalobcem dodatečně předložená lékařská zpráva na věci nic nemění, protože kdyby ji žalobce měl k dispozici v době zjištění přestupku, mohl by se jí dovolávat a nesouhlasil by s uložením pokuty v blokovém řízení. Soud dále uvedl, že žalobce se svým souhlasem s projednáním věci v blokovém řízení zbavil možnosti přezkoumat rozhodnutí ve správním soudnictví. Podle soudu žalované nelze vytýkat, že neshledala důvody k zahájení přezkumného řízení a tuto skutečnost oznámila žalobci přípisem. V této souvislosti soud dodal, že k zahájení přezkumného řízení lze podat toliko podnět a na zahájení přezkumného řízení není právní nárok. Závěrem soud doplnil, že žalobce nenapadl správnost skutkových zjištění. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále jen stěžovatel ) uvedl, že dne 2. 3. 2010, kdy byl kontrolován policisty a kdy se měl dopustit předmětného přestupku, policistům sdělil, že nemůže být připoután bezpečnostním pásem ze zdravotních důvodů. To však nemohl doložit lékařským potvrzením, které v této době prokazatelně vlastnil. Tato skutečnost nicméně byla policisty mylně vyložena tak, že stěžovatel lékařské potvrzení nevlastní vůbec, a proto mu byla pokuta uložena nesprávně. Dále stěžovatel uvedl obsáhlou argumentaci, proč mu neměly být v registru řidičů zaznamenány za daný přestupek dva body. Z předložených materiálů podle stěžovatele vyplývá pochybení policistů, nicméně žalobou napadeným úkonem nebylo vyhověno jeho návrhu a nebylo zahájeno přezkumné řízení, ačkoliv je rozhodnutí vydané v blokovém řízení nezákonné. Na základě toho stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, č. j. 57 A 15/2011-14, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se s napadeným rozsudkem ztotožňuje, ačkoliv v daném případě mohla být žaloba odmítnuta. Proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

V řízení o kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 3 s. ř. s. vázán jejím rozsahem. Rovněž tak je podle odstavce 4 téhož ustanovení vázán důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny, což však neplatí, bylo-li řízení před krajským soudem zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Zmatečnost řízení před krajským soudem podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívá v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. Přitom ke zmatečnosti řízení před krajským soudem došlo v nyní projednávané věci, takže Nejvyšší správní soud k ní musel přihlížet z úřední povinnosti, i když nebyla v kasační stížnosti namítnuta.

Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatel podal žalobu proti úkonu žalované ve smyslu § 94 odst. 1 správního řádu, kterým bylo stěžovateli sděleno, že nebyly shledány důvody k zahájení přezkumného řízení. Této skutečnosti si byl vědom i krajský soud, neboť ve svém rozhodnutí opakovaně uváděl, že toto sdělení je žalobou napadeným rozhodnutím. Je zřejmé, že žaloba směruje proti tomuto úkonu žalované a nikoliv přímo proti rozhodnutí vydaného v rámci blokového řízení. V takovém případě měl krajský soud aplikovat závěry judikatury představované rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, publikovaným pod č. 1831/2009 Sb. NSS. Podle něj přípis, jímž správní orgán sděluje, že neshledává důvody k zahájení přezkumného řízení (§ 94 odst. 1 správního řádu), je pouhým sdělením úřadu straně a není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.; takový úkon je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne jako nepřípustnou [§ 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e), § 70 písm. a) s. ř. s.]. . Na základě toho Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud měl žalobu odmítnout, neboť jejímu věcnému projednání bránil nedostatek podmínek řízení. Krajský soud přesto žalobu projednal. Tím se dopustil zmatečnosti řízení a naplnil důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 4 téhož zákona přihlédl z úřední povinnosti, jak již bylo zmíněno.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a současně žalobu proti úkonu žalované ze dne 28. 1. 2011, č. j. KRPZ-3666-9/ČJ-2011-1500DP-PZE, odmítl. Vzhledem k nesplnění podmínek řízení se již Nejvyšší správní soud nemohl zabývat věcnými námitkami uplatněnými v kasační stížnosti.

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a současně rozhodne o odmítnutí návrhu, je podle § 110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. povinen rozhodnout i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. Z tohoto důvodu musel Nejvyšší správní soud rozhodnout nejenom o nákladech řízení o kasační stížnosti, nýbrž i o nákladech řízení o žalobě. Ty však účastníkům řízení nepřiznal, neboť při odmítnutí návrhu nemá podle § 120 a § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. žádný z nich právo na jejich náhradu. Není přitom podstatné, že napadeným rozsudkem došlo k zamítnutí žaloby, neboť z hlediska rozhodování o nákladech je podstatný celkový výsledek, a nikoliv dílčí úspěch účastníka řízení v některém stádiu řízení ve správním soudnictví.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

. V Brně dne 8. srpna 2012

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu