č. j. 4 As 28/2003-121

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce J. R., zast. Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem, se sídlem Cejl 20, 602 00 Brno, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 11, 370 86 České Budějovice, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2003, č. j. 10 Ca 31/2003-89,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2003, č. j. O-79/456/2003, žalovaný správní orgán, Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu v Prachaticích ze dne 12. 11. 2002, č. j. OR-212/2002-306, jímž správní orgán první instance nevyhověl nesouhlasu žalobce s opravou chyby v katastru nemovitostí u KÚ v P. na LV xx, kde nebyla zapsána parcela ve zjednodušené evidenci původem grafický příděl (GP) 1152/2 díl 1, o výměře 767 m2, a na LV xx byla zapsána parcela ve zjednodušené evidenci, původem grafický příděl (GP) 1152/2, o výměře 2505 m2.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ve správním soudnictví. Podstatou jeho argumentace bylo, že správní orgán mu opravou chyby v katastru odňal vlastnictví k pozemku o velikosti 767 m2, který žalobce údajně v dobré víře obdržel darem od matky. Podle názoru žalobce nebyl uvedený pozemek převeden kupní smlouvou ze dne 14. 8. 1964 z vlastnictví jeho matky, nýbrž jej matka žalobce teprve roku 1978 pod nátlakem darovala státu a následně byl pozemek matkou restituován. pozemkovém katastru existovala pozemková parcela č. 1152/2 o výměře 6445 m2, která byla po sloučení s parcelami č. 1152/1 a 1152/3 zahrnuta do přídělu č. 1 s výměrou 9049 m2. V geometrickém plánu č. zak. 115-09/206-920/61 z 10. 11. 1961 byla parcela č. 1152/2 rozdělena na dvě části-na parcelu č. 1152/2 o výměře 2839 m2 a na parcelu č. 1152/4 o výměře 3606 m2. Do výkazu výměr však byly uvedené výměry zapsány obráceně, tedy chybně. Podle chybných údajů pak byla sepsána kupní smlouva z 14. 8. 1964, kterou došlo k převodu parcely č. 1152/4 o skutečné výměře 3606 m2, u níž však byla nesprávně evidována výměra 2839 m2, na Z. M. (následně pak byl majetek, s nímž hospodařilo Z. M., vložen do společnosti K., a. s.). Parcela č. 1152/4 byla podle krajského soudu spolu s dalšími parcelami sloučena do parcely č. 1151/2. Při obnově operátu byly v roce 1981 z parcely č. 1151/2 vytvořeny dvě parcely, č. 1152/4 a č. 1152/5, a to zaměřením oplocení, kterým byla v terénu vymezena hranice, vytvořená geometrickým plánem č. zak. 115-09/206-920/61. V roce 1996 vyhotovil katastrální úřad srovnávací sestavení parcel pro restituci pozemků z přídělu č. 1, které však obsahovalo další chybu, neboť jeho obsahem byla parcela o výměře 9049 m2, tedy o původní výměře přídělu č. 1, vytvořená ovšem částmi parcel č. 1151/2 (vytvořené fiktivně rozdílem výměr), 1151/5, 1151/1, 1151/3 a 1151/4. Jak uvedl krajský soud, katastrální úřad nezjistil, že část parcely č. 1152/2 o výměře 767 m2 byla vytvořena dopočtem výměr, tedy jako rozdíl mezi správnou výměrou odprodané části parcely č. 1152/2 (3606 m2) a chybně uvedenou výměrou 2839 m2. Na základě tohoto dalšího omylu bylo vydáno rozhodnutí okresního pozemkového úřadu o vydání parcely č. 1152/2 o výměře 767 m2, která fakticky neexistovala, matce žalobce. Byl-li tedy z evidence v katastru nemovitostí rozhodnutím o opravě chyby vypuštěn fakticky neexistující pozemek č. 1151/5, bylo rozhodnutí správního orgánu správné. Žalobce tím nebyl podle krajského soudu nijak zkrácen na svých právech. Námitky, kterými žalobce zpochybňoval platnost kupní smlouvy ze 14. 8. 1964, byly podle krajského soudu nepřípadné, neboť o platnosti smlouvy již bylo pravomocně rozhodnuto v občanském řízení soudním. Žalobci nebylo napadeným správním rozhodnutím ve skutečnosti nic odňato, zejména mu nebylo odňato vlastnictví k pozemku, neboť žádný takový pozemek neexistoval; pouze v katastru nemovitostí byly chybně evidovány údaje, které neodpovídaly žádnému reálně existujícímu pozemku.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též stěžovatel ) kasační stížnost, přičemž stran jejích důvodů poukázal na ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), event. písm. b) s. ř. s. Podle stěžovatele soud nevzal v potaz, že žalobce se stal vlastníkem pozemku ve zjednodušené evidenci původem grafický příděl (GP) 1152/2 díl 1 o výměře 767 m2 vydáním rozhodnutí okresního pozemkového úřadu v restituci a že na základě toho bylo jeho vlastnické právo vloženo do katastru nemovitostí. Podle názoru žalobce není možné, aby správní orgán, konkrétně Katastrální úřad v Prachaticích, v rozporu se dvěma předešlými rozhodnutími jiných správních orgánů pouhou opravou chybného údaje v katastru konstituoval právní vztahy. Podle žalobce sporná parcela vznikla faktickou činností právního předchůdce společnosti K., a. s., kterážto posunula plot ohraničující její areál o několik metrů s tím, že katastrální úřad bez dalšího tyto hranice přijal.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na správní spis a uvedl, že jak rozhodnutí správních orgánů, tak rozhodnutí soudu bylo podle jeho přesvědčení vydáno v souladu se zákonem. Citoval ustanovení § 27 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), podle něhož parcelou je pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Jelikož podle žalovaného v terénu neexistuje pozemek, jehož by parcela č. 1152/2 díl a parcela byla oprávněně zrušena. Proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Po přezkoumání napadeného soudního rozhodnutí Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Ustanovení § 8 katastrálního zákona upravuje postup při opravování chyb v katastrálním operátu. Smyslem a účelem tohoto ustanovení je zajistit nápravu nesouladu mezi údaji v katastrálním operátu a skutečným stavem. Opravou chyby v katastrálním operátu nemohou být změněny či nově založeny právní vztahy k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí, nýbrž dojde pouze k (dodatečnému) nahrazení chybného, neboť v rozporu se skutečností jsoucího, údaje v katastrálním operátu údajem správným, který je v souladu se skutečností.

V projednávaném případě správní orgán první instance (Katastrální úřad v Prachaticích) zjistil, že v geometrickém plánu č. zak. 115-09/206-920/61 byla (při rozdělování) parcela č. 1152/2 rozdělena na dvě části (na parcelu č. 1152/2, jejíž skutečná výměra činila 2839 m2, a na parcelu č. 1152/4, jejíž skutečná výměra činila 3606 m2); ve výkazu výměr však tyto skutečné výměry byly zaměněny tak, že u parcely č. 1152/2 byla uvedena výměra 3606 m2 a u parcely č. 1152/4 byla uvedena výměra 2839 m2. Uvedené chybné údaje pak byly převzaty do kupní smlouvy ze 14. 8. 1964, která, jak zcela důvodně krajský soud poznamenal, byla pravomocným rozhodnutím soudu v občanském řízení shledána platnou. Touto smlouvou právní předchůdkyně žalobce, jeho matka M. R. (s manželem J.) převedla na Závody na výrobu vzduchotechnických zařízení, národní podnik M.(Z.) pozemek č. 1152/4, který je jednoznačně a nesporně identifikován tímto číslem parcelním. Z nesprávného výkazu výměr z roku 1961 byl převzat nesprávný údaj o výměře pozemku č. 1152/4-chybně byl uveden jako jeho výměra údaj 2839 m2 (ve smlouvě se doslova uvádí 28 arů a 39 m2), ovšem ve skutečnosti byla výměra větší, a sice 3606 m2. Ve svém důsledku to znamenalo, že na Z. M. (a tedy pak na K., a. s. jako na jeho právního nástupce) byla převedena větší výměra, než se účastníci smlouvy domnívali a než bylo v evidenci nemovitostí zaznamenáno, jakkoli mezi účastníky nebylo a podle obsahu smlouvy, jíž byl na Z. převáděn komplex pozemků různých vlastníků k vytvoření uceleného pozemkového areálu v určité lokalitě, ani nemohlo být žádných pochyb o tom, o který konkrétní pozemek jakého tvaru a umístění se při prodeji jedná. Řetězec chyb pokračoval vynuceným bezplatným převodem pozemku č. 1152/2 z matky žalobce na stát v roce 1978, kdy naopak na stát byl převeden pozemek o menší než v nabídce bezplatného odevzdání majetku uvedené (6126 m2) výměře. Následkem toho byly matce žalobce rozhodnutím Okresního úřadu v Prachaticích ze dne 13. 6. 1996, č. j. PÚ-205/565/92/Kř vydáním pozemků v celkové výměře oněch 6126 m2 v restituci vydány pozemky s uvedením vyšší výměry, než o jakou v roce 1978 přišla, a to v důsledku matematického vytvoření reálně nikdy neexistujícího pozemku č. 1151/5 o udané výměře 767 m2, tedy o výměře ve výši rozdílu mezi výměrami pozemků č. 1152/4 a 1152/2.

Pokud správní orgán první instance takto zjistil skutkový stav a na základě zjištěného skutkového stavu opravil chybu v katastrálním operátu tak, že uvedl do souladu se skutečností postupem nevyhověl, postupoval zcela v souladu se zákonem. Krajský soud tedy oprávněně zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí, kterým bylo odvolacím správním orgánem rozhodnutí správního orgánu první instance jako věcně správné potvrzeno.

Vlastnické právo žalobce nemůže být rozhodnutími správních orgánů dotčeno. Toto právo ve vztahu k takzvané parcele č. 1151/5 o udané výměře 767 m2 nikdy neexistovalo, neboť nikdy neexistovala sama tato parcela jako pozemek [tedy část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků, viz § 27 písm. a) katastrálního zákona], který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem [viz § 27 písm. b) katastrálního zákona]. Vypuštění údaje o vlastnickém právu žalobce, označení pozemku parcelním číslem a údaje o výměře pozemku a naopak uvedení vyšší výměry u pozemku ve vlastnictví K., a. s. cestou opravy chyb v katastrálním operátu podle § 8 zákona o katastru nemovitostí není v případě, že se tak děje ve vztahu k nikdy neexistujícímu pozemku, údaje o němž byly v katastru nemovitostí zaznamenány pouze v důsledku omylu při vedení a obnově katastru, žádným zásahem do vlastnického práva toho, v jehož prospěch byly tyto údaje v katastru zaznamenány, protože tu ve skutečnosti není věc, která by předmětem dotčeného vlastnického práva mohla být.

Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost neshledal důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel nebyl ve věci úspěšný a správní orgán náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepožadoval (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. 11. 2004

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu