4 As 20/2010-53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. P., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008 -31,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008-17, odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2008, č. j. 54737/2008/KUSK, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Magistrátu města Kladna ze dne 27. 12. 2007, č. j. Výst.1057/06/Če/330, jímž byla opravena zřejmá nesprávnost rozhodnutí ze dne 10. 12. 2007, č. j. Výst.1057/06/Če/330.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen stěžovatel ) včas kasační stížnost, v níž poukazoval na nezákonnost správního rozhodnutí, kterou Městský soud v Praze nezkoumal. Podle stěžovatele se v průběhu řízení prokázalo, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nevycházel ze skutkové podstaty, která nemá oporu ve spisech a je v rozporu a při zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost . Stěžovatel zdůraznil délku jednotlivých řízení a podotkl, že soudy nezajišťují ochranu proti nečinnosti správních orgánů a před nezákonnými zásahy. Uvedl, že provedené odůvodnění soudu dle § 46 odst. 1 písmeno d) s. ř. s. je nemístné a nepřípustné. ... Též zneužití § 70 odst. a) s. ř. s. je v odůvodnění nezákonné a nepatřičné, neboť žalobou bylo napadeno rozhodnutí ve věci . Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a sjednal zákonnou nápravu.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 6. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008-22, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku a současně mu usnesením ze dne 19. 6. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008-23, uložil, aby do tří týdnů od doručení usnesení předložil soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatel podáním ze dne 9. 7. 2009 soudu sdělil, že již v žalobě navrhl osvobození od soudních poplatků s odkazem na § 11 odst. 1 písm. g) a odst. 3 písm. a), c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V tomto případě je řízení osvobozeno od soudního poplatku podle § 11 odst. 3 písm. f) téhož zákona. Stěžovatel opětovně navrhl, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku podle zákona. Dále požádal, aby mu soud ustanovil zástupcem JUDr. Jana Holuba, advokáta.

Městský soud v Praze následně stěžovateli znovu zaslal usnesení ze dne 31. 3. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008-17, neboť na původní doručence nebylo uvedeno datum narození stěžovatele, ale jeho otce.

V podání ze dne 28. 8. 2009 stěžovatel uvedl, že shodné usnesení obdržel již dne 6. 5. 2009, postup soudu označil za zmatečný a konstatoval, že soud brání ve vymahatelnosti práva a upírá právo na spravedlivý proces. Stěžovatel podotkl, že kasační stížnost byla podána dne 11. 5. 2009.

Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 24. 11. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008-31, žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce zamítl. V odůvodnění uvedl, že stěžovatele vyzval k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, avšak stěžovatel vyplněný formulář zpět soudu nezaslal, s poukazem na to, že je nárokováno osvobození od soudních poplatků podle zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel netvrdil skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků a tyto skutečnosti neprokázal, proto mu soud osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Soud dále konstatoval, že toto řízení není totožné s řízením ve věci náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) a odst. 3 písm. a), c) a f) zákona o soudních poplatcích proto v daném případě soud nemohl aplikovat. S ohledem na neexistenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků zamítl soud i návrh na ustanovení zástupce.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost, ve které namítal, že opětovně rozhoduje Městský soud v Praze o věci, aniž by byly splněny zákonné podmínky jak správního řádu tak s. ř. s. a vůbec není soudem reflektován obsah žaloby a jeho zákonné vyřízení v soudním řízení. Dodnes není tento spor vyřízen u soudu, který pouze činí kroky věcí se nezabývat a správní orgány beztrestně rozhodují nezákonně, korupčně, mafiánsky a zločinným způsobem . Podotkl, že v žalobě je uvedeno, že byl zvolen nezákonný postup s úmyslem stavebníkovi ublížit a učinit úmyslnou újmu. Stěžovatel zdůraznil, že v podání ze dne 14. 7. 2008 navrhl osvobození od soudního poplatku podle § 11 odst. 1 písm. g) a odst. 3 zákona o soudních poplatcích, a doplnil, že soud tento návrh respektoval a uznal, což dokazuje usnesení 7 Ca 105/2008-17 ze dne 31. března 2009 . Připomněl, že kasační stížnost podaná proti tomuto usnesení nebyla dosud vyřízena; z tohoto důvodu považoval napadené usnesení za zmatečné a nezákonné. Stěžovatel namítal, že opětovně uváděná odvolávka na ust. § 36 odst. 3 je nepodstatná, nedůvodná a nezákonná . Tvrzení soudu, že v projednávané věci je řešena žaloba proti rozhodnutí správního orgánu a že toto řízení není totožné s řízením o náhradě škody způsobené správním orgánem, podle stěžovatele dokazuje, že soud žalobu řádně neřešil, vůbec nečetl a věcí se nezabýval. Též odmítnutí právního zástupce považoval stěžovatel za nezákonné. Uzavřel, že celá záležitost je zmatečná a sleduje jediný cíl se věcí nezabývat a zamítnout ji . Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.

Dne 22. 2. 2010 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní soud ze své konstantní judikatury, podle které v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007-37, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podal z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

Podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Stěžovatel v žádném ze svých podání, ani v kasační stížnosti netvrdil, ani nedokládal, že nemá dostatečné prostředky, a setrvale nárokoval osvobození od soudních poplatků ze zákona. Nesplnil tak svou zákonnou povinnost podle § 36 odst. 3 s. ř. s. soudu prokázat, že nemá dostatečné prostředky, soud tudíž nemohl jeho návrhu vyhovět.

Námitce stěžovatele, že je od soudních poplatků osvobozen podle § 11 odst. 1 písm. g) a odst. 3 písm. a), c) a f) zákona o soudních poplatcích, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.

Podle § 11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem.

Podle § 11 odst. 3 téhož zákona osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje, s výjimkou dědického řízení, i na řízení a) o návrhu na nařízení předběžného opatření, b) před odvolacím soudem, c) o povolení obnovy, d) o žalobě pro zmatečnost, e) před dovolacím soudem, f) o kasační stížnosti, g) o výkon rozhodnutí, h) exekuční.

V posuzované věci podal stěžovatel žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (konkrétně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2008, č. j. 54737/2008/KUSK, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Magistrátu města Kladna ze dne 27. 12. 2007, č. j. Výst.1057/06/Če/330, kterým byla opravena zřejmá nesprávnost rozhodnutí ze dne 10. 12. 2007, č. j. Výst.1057/06/Če/330). Nejedná se tedy o řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem, a ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích se proto na posuzovaný případ nevztahuje.

Zpochybňuje-li stěžovatel závěr soudu, že se nejedná o řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ani z této argumentace nelze pro stěžovatele nic vytěžit. Aplikaci uvedeného ustanovení na projednávanou věc totiž není možné dovodit ani z toho, že deklarování nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu soudem patří mezi předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci.

Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že řízení o náhradě škody je zcela odlišným typem řízení, k němuž nejsou příslušné soudy ve správním soudnictví, neboť tento předmět řízení nelze podřadit pod ustanovení § 4 s. ř. s., ale soudy, které rozhodují v občanském soudním řízení.

S ohledem na tuto skutečnost se na posuzovaný případ nemůže vztahovat ani ustanovení § 11 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, které lze použít pouze v případě, že je prvotní soudní řízení osvobozeno od soudního poplatku podle § 11 odst. 1 nebo 2 zákona, což není tento případ. Uvedená kasační námitka proto nebyla shledána důvodnou.

Není-li řízení od soudního poplatku osvobozeno ze zákona, může účastník řízení dosáhnout individuálního osvobození od soudních poplatků, které je pro řízení ve správním soudnictví upraveno v ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. Uplatnění tohoto ustanovení v odůvodnění napadeného usnesení proto v žádném případě nepředstavuje pochybení, natož aby dokládalo zmatečnost, jak namítal stěžovatel.

Nejvyšší správní soud dále zkoumal postup Městského soudu v Praze a neshledal žádná natolik závažná pochybení, která by mohla mít vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce soudem.

Městský soud v Praze pochybil při doručování jednotlivých přípisů a rozhodnutí, které adresoval buď J. P., nar. X, nar. X, nebo přímo otci stěžovatele Ji. P., nar. X, ačkoliv ve spisu nebyla založena příslušná plná moc.

V případě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008-17, bylo na doručence, prokazující doručení dne 6. 5. 2009, uvedeno datum narození otce stěžovatele, proto Městský soud v Praze toto usnesení opětovně zaslal stěžovateli, jemuž bylo doručeno dne 19. 8. 2009. Tímto postupem Městský soud v Praze své prvotní pochybení napravil. Stěžovatel navíc v reakci na opětovné zaslání usnesení sdělil, že shodné usnesení obdržel již dne 6. 5. 2009. Na přípisy a výzvy, při jejichž doručování Městský soud v Praze uvedl na obálce kromě data narození stěžovatele i datum narození jeho otce, případně pouze datum narození stěžovatelova otce, stěžovatel v přiměřené lhůtě reagoval, tudíž je zřejmé,

že se s nimi seznámil. Nejvyšší správní soud proto shledal, že procesní práva stěžovatele nebyla porušena.

K námitce stěžovatele, že Městský soud v Praze akceptoval či respektoval jeho návrh na osvobození od soudních poplatků obsažený v žalobě, Nejvyšší správní soud podotýká, že Městský soud v Praze žalobu odmítl, a proto se otázkou placení soudního poplatku v rámci řízení o žalobě vůbec nezabýval. Stěžovatel z tohoto důvodu ani nebyl v žalobním řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku. Tato skutečnost nicméně nemůže vést k závěru, že stěžovatel byl v řízení o žalobě od soudních poplatků osvobozen.

Navíc již v žalobním řízení zaslal soud stěžovateli formulář vzor 060 (potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků). Stěžovatel tento formulář na výzvu soudu nevyplnil a v podání ze dne 14. 7. 2008, na které odkazuje v kasační stížnosti, výslovně uvedl: Přiložený formulář vz 060 nezasílám a podávám návrh na osvobození od soudního poplatku dle zákona č. 549/1991 Sb. § 11 odst. 1g) a odst. 3. Na tomto názoru stěžovatel setrval i v pozdějších podáních, ačkoliv jej Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně upozorňovaly na to, že osvobození od soudních poplatků podle § 11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích nepřichází v řízeních vedených před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví v úvahu.

Za dané procesní situace shledal Nejvyšší správní soud správným závěr Městského soudu v Praze, že stěžovatel nemůže být od soudních poplatků osvobozen, neboť netvrdil, ani neprokázal, že nemá dostatečné finanční prostředky.

Podle § 35 odst. 8 první věta s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

Z citovaného ustanovení vyplývají dvě základní podmínky, při jejichž současném splnění může být navrhovateli na jeho žádost zástupce ustanoven. Navrhovatel musí jednak splňovat podmínky pro osvobození od soudních poplatků a současně musí být ustanovení zástupce potřeba k ochraně práv navrhovatele.

V projednávané věci Městský soud v Praze ze shora uvedených a Nejvyšším správním soudem aprobovaných důvodů rozhodl, že se žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítá. Stěžovatel neprokázal, že by splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, první z nezbytných podmínek pro ustanovení zástupce soudem tedy nebyla naplněna. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že Městský soud v Praze postupoval zcela správně a v souladu se zákonem, když návrh stěžovatele na ustanovení zástupce soudem zamítl.

Namítá-li stěžovatel, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008-17, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že zatím nebyla pravomocně dořešena otázka soudního poplatku a zastoupení stěžovatele v řízení o uvedené kasační stížnosti. O této kasační stížnosti bude možné rozhodnout teprve po právní moci tohoto rozsudku. Předmětem zmíněné kasační stížnosti je posouzení právní otázky, zda byla žaloba stěžovatele odmítnuta v souladu se zákonem či nikoliv; samotným obsahem žaloby by se Městský soud v Praze mohl zabývat až v případě, že by Nejvyšší správní soud zmíněné usnesení ze dne 31. 3. 2009, o odmítnutí žaloby, zrušil.

Námitky proti postupu správního orgánu, ani námitky směřující proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby nejsou pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti ve věci soudního poplatku a ustanovení zástupce soudem relevantní, proto se jimi kasační soud nezabýval.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že nezjistil namítanou nezákonnost napadeného rozhodnutí, ani naplnění kasačního důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, č. j. 7 Ca 105/2008-31, podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití ustanovení § 120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení žádné náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu