4 Afs 136/2017-36

USNE SEN Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2017, č. j. 190114/16/7100-30121-505350, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2017, č. j. 6 Af 22/2017-33,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odů v odn ěn í:

[1] Žalobce se žalobou podanou dne 29. 3. 2017 u České pošty a doručenou Krajskému soudu v Praze dne 30. 3. 2017 domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, případně vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí a přiznání odkladného účinku žalobě.

[2] Usnesením ze dne 31. 3. 2017, č. j. 45 Af 8/2017-7, Krajský soud v Praze věc z důvodu místní příslušnosti postoupil Městskému soudu v Praze podle § 7 odst. 5 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ). Dne 11. 5. 2017 byla Městskému soudu v Praze doručena žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků.

[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2017, č. j. 6 Af 22/2017-33, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, žalobu odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud totiž zjistil, že žaloba byla podána opožděně, a představuje tudíž zjevně neúspěšný návrh ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s.

[4] Žalobce (dále též stěžovatel ) proti tomuto usnesení městského soudu podal včas kasační stížnost a zároveň požádal o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel namítal, že městský soud uvádí pouze obecné deklarace, aniž by se zabýval skutečným skutkovým a právním stavem věci. Vyjádřil přesvědčení, že žaloba byla podána včas.

[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 7. 2017, č. j.-25, stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků, zamítl žádost stěžovatele o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti a vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud dále stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost a za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a aby v téže lhůtě doplnil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak, že uvede důvody, pro které přiznání odkladného účinku navrhuje. Nejvyšší správní soud stěžovatele poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. a že nebude-li soudu ve stanovené lhůtě předložena plná moc nebo doklad o vzdělání, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[6] Stěžovatel na toto usnesení reagoval podáním ze dne 7. 8. 2017, v němž opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků, aniž by však uvedl nové relevantní důvody pro osvobození od soudního poplatku.

[7] Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2017, č. j.-25, bylo stěžovateli doručeno vhozením do jeho domovní schránky dne 1. 8. 2017. Lhůta 7 dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet ve středu dne 2. 8. 2017 a uplynula v úterý dne 8. 8. 2017. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.

[8] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti (poplatek činí 5.000 Kč).

[9] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle § 47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

[10] Stěžovatel byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku a poučen o následcích, které nastoupí v případě nezaplacení. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. Za této procesní situace, kdy je zřejmé, že řízení o kasační stížnosti musí být zastaveno, již Nejvyšší správní soud nerozhodoval o opětovném návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[11] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení § 120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2017

Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu